27.07.2024 má svátek: Věroslav
Měsíc září je časem, kdy přišlo na svět nové autorské album Zlatky Bartoškové „ Kuřárna v blázinci“, které je věnováno básníkovi Josefu Řičánkovi. Jeho texty doplňují básně autorů – Rostislava Černého, Jarmily Hannah Čermákové, Kamila Hodáčka a Petra Ožany st., hudby se ujali letití hudební partneři paní Zlatky skladatelé Jiří Toufar, Petr Ožana a Iryna Rusanovyčová. Všichni ji dobře znají, ladí s její hloubkou projevu, podtrhují dar, který ji byl do vínku dán. Hlas, jež vypráví příběhy způsobem, jako málo který další. „Stačí jedno její slovo a hned zpozorníš“ říká se v kruzích těch, kdo se s ní potkávají všude tam, kde zpívá. Ano, každé první slovo jako by říkalo: „ Teď jsem tu já, poslouchej co říkám “ a je jedno o jaké slovo se jedná. Vždy jím začíná příběh nesoucí emoci, pocit, který se vrývá do člověka a zůstává uschován pro pozdější čas přemýšlení někde v klidu, kde může být sám se sebou. Příběhy Zlatčiných písní vycházející z její duše a zasahující duše podobné, jako ostré šípy vlastních vzpomínek, anebo hladí jako náruč mateřská, kterou ona sama nikdy nepoznala. Do té vlastní halí přátele, svoji lásku, své publikum. Publikum, které stále roste – objevuje ji. A tak tomu bylo i v den křtu „Kuřárny v blázinci“ v Pražské Malostranské besedě. Vyprodaný sál tleskal, starší písně, jež zazněly na koncertě také, si mnozí pobrukovali sebou, Zlatka rozdávala úsměvy plné radosti a růže a obé také sama dostávala. Čas obdarovávání druhých i sebe.
U dam se o věku nemluví, ale u Zlatky je vše jinak, tak se ho můžeme jen tak zlehka, vzdáleně dotknout. Pravdou totiž je, že její hlas chansoniérky věkem zraje jako víno z nejlepších a hvězda úspěchu stále stoupá a to v čase, kdy její kolegové již bývají zpravidla za zenitem vlastního vrcholu a ze scény pomalu ustupují. I did it my way – tento text slavné Sinatrovi písně by Zlatka mohla mít vepsán ve svém erbu již ode dne, kdy se s prvním svým nádechem, ještě bezejmenná a zcela osamocena ocitla na tomto světě. Teď jí patří srdce mnohých z nás a další přibývají. O životě vypráví prostřednictvím svých básníků, kteří ji dokáží zrcadlit. Její životní příběh je příběhem o síle přežít, najít svoji cestu, své lidi – sám sebe.
Zlatka Bartošková zná hloubku výpovědí písní jež zpívá, ví o čem mluví, ví o čem mlčí a její publikum poslouchá obé. Prožívá s ní radost, smutek, touhu, cítí srdce zlomené i bijící štěstím, podle toho, jaké tóny ji v hudbě doprovázejí, jak poskládaná jsou slova, vycházející z jejích úst................. T.P.
Fotografie : Dagmar Hájková
