27.07.2024 má svátek: Věroslav
Život podle Václava Havla
O Václavu Havlovi byla natočena řada filmů. Jeho komplexní biografie však dosud chyběla. Do chvíle, než opustil střižnu dokument režisérky Andrey Sedláčkové.
Vytvořit filmový portrét jednoho z největších Evropanů bez jeho přímé účasti byl nesnadný úkol. Zejména když se od samého počátku režisérka rozhodla vzdát se přítomnosti pamětníků či historiků, „mluvících hlav“, jimiž si tvůrci často pomáhají. Vystačila si s archivními materiály, hlasem Václava Havla z jejich sestřihu a vlastním komentářem. Výsledkem je osobní a současně věcný film, který v divákovi vyvolá úsměv i dojetí. V rekonstrukci Havlovy životní cesty se bez zbytečné glorifikace protagonista objevuje jako rebelující intelektuál, dramatik, politický řečník, význačný státník, ale i jako bonviván a milovník žen, jehož galantní poklesky jeho manželka Olga velkoryse přehlížela. A nakonec i jako starý nemocný muž při svém posledním setkání s dalajlámou krátce před smrtí.
Stovky hodin pro sedmdesát minut
Film Andrey Sedláčkové je mimořádný tím, že jako vůbec první poodhaluje i dětství a mládí Václava Havla – chlapce, „který se narodil se stříbrnou lžičkou v ústech“ a vyrostl v mladíka bouřícího se proti buržoazní společnosti, z níž vyšel. Jenž však zároveň odmítal šeď socialistické reality, od které se utíkal k poezii.
Aby mohl vzniknout sedmdesát minut dlouhý snímek, museli se tvůrci spolu s rešeršisty probrat šesti sty hodinami archivních materiálů a zvukových záznamů a stovkami dokumentů a fotografií. Rodinná alba s řadou dosud nepublikovaných fotografií otevřel filmařům Ivan Havel, ztracené záběry z dětství zase objevila Andrea Sedláčková v archivu BBC, kde ležely od roku 1988, kdy je Angličanům Václav Havel zapůjčil. Díky tomu můžeme například vidět bývalého prezidenta jako miminko v náručí jeho krásné maminky Boženky nebo slyšet malého Vašíka s bratrem Ivanem zpívat koledy. Ale také nasát prvorepublikovou atmosféru barrandovských teras, výletní restaurace s plaveckým bazénem, kterou nechal postavit Havlův otec, nebo se na pár vteřin stát svědky stavby filmových ateliérů, kterým dal na Barrandově vzniknout jeho strýc Miloš.
Kuriózní život.
Materiálů s Václavem Havlem existuje bezpočet. Mapují však pouze pozdější období jeho života a dopátrat se svědectví z hlubší minulosti se rovnalo dobrodružství. „Hledání obrazového rozhovoru, v němž by Václav Havel hovořil o svém dětství, mládí a rodině, bylo nejtěžší. Ten jsme objevili jen na staré videokazetě natočené v létě 1989 na Hrádečku. Dozvěděla jsem se i o existenci zvukových nahrávek Havlova Dálkového výslechu, rozhovoru, který vedl na dálku s Karlem Hvížďalou. Právě zde formuloval některé vzpomínky, které nejsou nikde jinde zaznamenané. Hodně vděčná jsem Andreji Krobovi, který nám poskytl nikdy nezveřejněné amatérské záběry zachycující policejní perlustraci na Hrádečku,“ říká režisérka.
„Můj životní příběh je naprosto ojedinělý a kuriózní, ale není to proto, že bych byl dobrodružná povaha. Má rysy absurdity, pohádky, tragédie, komedie, všeho dohromady,“ hodnotí v dokumentu svůj život sám Václav Havel.
Lidská paměť je ošidná a čas od času je dobré připomenout si to, na co jsme, ač se nám to nezdá, pozapomněli. Často v nás takové ohlédnutí, zejména v kontextu dnešní doby, vzbudí hrdost. Nelze ji nepocítit třeba při výčtu významných osobností z celého světa, s nimiž se Václav Havel setkal, které ho respektovaly a projevovaly mu úctu. A z nichž ho mnohé doprovodily i na cestě poslední. Právě záběry z pohřbu Václava Havla, který se stal spontánní manifestací idejí, jaké reprezentoval, jsou mimořádně emotivní. A nelze se ubránit myšlence, že o něčem takovém si Havlovi následníci mohou jen nechat zdát.
Připravila: Zuzana Ptáčková
FOTO-archiv Ivana Havla
