14.12.2025 má svátek: Lýdie
Často jezdím do Regensburgu. Mám tohle město rád. Regensburg nemá povahu a tvář typických německých měst. Má půvab zachovalého středověkého města a voní majestátem nejen sídelního města králů, ale i klobásami a uzeným kolenem.
Regensburg je skutečně krásné město a stojí za návštěvu. Nedaleko od Regensburgu (cca 5 km) je jedno místo v lesích na kopci – jmenuje se Walhalla. Leží na vyvýšenině, pod kterou se skvostně vine a tiše šumí Dunaj. Walhalla je magické místo a ohromující stavba, je kopií řeckého Parthenonu. Dodržuje stejný půdorys a ostatní stavební prvky této athhénské pamětihodnosti na Akropoli. Nádheru Erechteion, Kariatidy a nesouměřitelné atributy athénské Akropole na tomto kopci ale nenajdete. Cestou na Walhallu potkáte jen pár výletníků, ale sama stavba „památníku“, vlastně spíše chrámu, vás omráčí a nadchne. S nadsázkou řečeno máte možnost vidět řecký Parthenon v celé jeho kráse (nepoškozený) a údajně i v rozměrech původních Periklových plánů. Velkolepé schodiště svažující se k Dunaji zve k posezení a můžete se kochat krásným výhledem na široký a třpytíce se Dunaj pod vámi.
Walhalla znamená v některých překladech „síň padlých“(památník hrdinů a bojovníků) a je to nepochybně místo k uctění památky významných osobností. V norských legendách jsou známé pověsti o valkýrách, které doprovázely padlé hrdiny a bojovníky na místo zvané Valhöll, kde bojovníci znovu povstali, když byla jejich zem v ohrožení . A tak Walhalla Vám také připomene českou pověst o Blaníku a rytířích tam ukrytých. V každém případě název Walhalla vychází ze starogermánských (severských, nejspíše norských) mýtů a legend a dnes je pomníkem a památníkem německy hovořících osobností.
Kníže Ludvík, korunní princ Bavorského království, započal sbírku bust a soch významných osobností , ale až poté, kdy se stal králem (1825), rozhodl a vydal pokyny pro vybudování tohoto monumentálního památníku. Rozhodujícím kritériem pro výběr osobností nebylo území, ale jazyk. Památník a chrám německy hovořících osobností byl otevřen roku 1842. Honosná stavba – antický chrám na půdorysu Parthenonu, měla jistě za cíl oslnit a nadchnout. To se tvůrcům a stavitelům Walhally plnou měrou zdařilo. Ale kde jsou bohové ? Akropolis a Parthenon jsou místa stvořená pro uctívání bohů. Feidias kdysi pro Parthenon stvořil sochu ze zlata a slonoviny Athenu. Nákladností tohoto projektu však prý vyvolal hněv a nevoli athénských občanů...
A co tedy měl bavorský král za cíl ? Jistě to nemělo být pouhé úložiště soch a bust. Výraz byl kladen na příslušnost k německému jazyku. V každém případě, když procházíte tímto památníkem a díváte se do strnulých mramorových tváří, vždy víte a připomenete si, co naší společnosti tito muži a ženy dali.
Walhalla tedy střeží kamenné tváře a postavy mnoha světců, válečníků, umělců, vládců, básníků i vědců - P. Henleina, Chlodovika I, sv.Bonifáce, sv. Hildegardy z Bingenu, Mikuláše Koperníka, W.A.Mozarta, Petra P. Rubense, Richarda Strausse, Martina Luthera, Alberta Einsteina a mnoha jiných. K dnešnímu dni je ve Walhalle umístěno 195 soch a bust, z toho 12 žen.
Text a fotografie: Vladimír Hájek
