05.12.2023 má svátek: Jitka
Přitahuje sluneční záři i když v jeho životě slunce bez přestání nesvítí, ostatně to by ani nebyl člověkem. I když, v době kdy tančil na prknech, která znamenají svět, ať už na naší první scéně či předních scénách zahraničních, byli v publiku tací, kteří v něm viděli zjevení vskutku Božské. A bodejť by ne, vždyť jeho krása byla pověstná, stejně jako kouzlo osobnosti. On o tomto daru dobře věděl a také věděl, že o to více musí na sobě pracovat, vždyť úspěch je jako domek z karet, stačí jen málo, aby se zbortil. Proto tvrdě dřel a to ne pouze na baletním sále. Čas plynul a plyne a zdá se, že se ten jeho karetní dům proměnil v nedobytný hrad, neb stojí stále. A přesto, že již dávno netančí, jeviště mu domovem zůstalo, filmy ve kterých hrál se promítají, nové nabídky ze světa uměleckého neustále přicházejí.
Život je krásný, když člověku jeho vlastní hvězda svítí tak, jako Vlastimilu Harapesovi.To platí, i když bytí pozemské někdy sakra bolí, i o tom by mohl Mistr psát romány, byl-li by spisovatelem.
Mistr, tak ho dnes totiž mnozí nazývají a právem. Neděje se to kvůli tomu, že právě teď a v plné síle slaví veliké kulatiny, o kterých si kdysi dávno myslel, že se jich ani nedožije, ale protože i nadále zůstává naším prvním tanečníkem. Jeho slávu totiž doposud nikdo nepředčil a to i když podstatně mladší kolegové ve svých variacích skáčí o něco výše a točí třeba i více pirouette než on. Hlavní roli tady totiž hraje charisma a vyzařování, které okouzluje publikum a tvoří výjimečnost umělce. Vím, že ač mu tento stav stále ještě dělá velmi dobře, určitě by někomu ze srdce přál, aby se mu povedlo zaujmout jeho místo a z úspěchu nové hvězdy by se upřímně radoval. To mohu říci s klidným svědomím. Známe se již dlouhou řadu let a přesto, že se právě dívám na zlatý prsten, který zdobí moji ruku, prsten jehož střed tvoří srdce z mořského korálu, které se točí, mám-li chuť si s ním hrát, prsten který je darem právě od něho, nejsou má slova vyznáním lásky, ale velikým díkem za krásné přátelství, tomuto jednomu z nejvelkorysejších mužů, jaké znám. Je poděkováním za chvíle, kdy se mi stal přístavem, ve kterém jsem mohla už jako mladá dívka kdykoliv zakotvit, potřebovala-li jsem radu profesní či osobní, vzniká z obdivu k člověku, který pomáhá druhým jako málokdo v jeho situaci. Co je pro něj podstatné si chrání, ač vždy přítomen a zářící, dokáže být i neviditelným.
Vlastimil Harapes slaví sedmdesátiny. Krásné číslo, dá se říci, které s ním má ovšem pramálo společného, což si jistě řekne každý kdo vidí a každý kdo sleduje jeho životní pouť. Já teď přeji tomuto galantnímu muži, aby i nadále okouzloval svět tak, jak to umí pouze on a aby mu tohle číslo přineslo další štěstí. Vždyť sedmička šťastným číslem je, nula uzavírá kruh, přichází nový začátek. Nechť je tedy krásný, veselý, plný kouzelných překvapení a naplněných snů.....
Tereza Pokorná 
24.7.2016
FOTOGRAFIE : Dagmar Hájková