19.04.2024 má svátek: Rostislav
Lidé si většinou o významných svátcích přejí zdraví, štěstí, dlouhá léta.
Nedávno jsem byl svědkem rozhovoru dvou paní.
„To nám ale ten čas letí, je to již zase rok, co byly Vánoce.
Za týden budou další a za rok další opět.
Takže, paní Nováková, vše nejlepší, veselé Vánoce.Jejda, já se spletla, ony jsou Velikonoce – tak tedy veselé Velikonoce a hlavně hodně vajíček, teda, co zase povídám, vajíčka dostávají mužský.
Takže paní Nováková, hodně ran na prdel, teda, na zadeček chtěla jsem říct, ha – ha – hááááááá.“
„Děkuji vám, paní Stará, potěšila jste mě a také vám přeju vše nej, nej, nej.“
A tak mě napadlo, proč si lidé nepřejí krásný, veselý život a zdraví každý den.
Hodně mých přátel, kteří žijí v zahraničí, se diví tomu, že lidé se v naší zemi moc nesmějí, nedívají se navzájem do očí.
,,Mají starosti, víte?“, vysvětluji.
A odpovědí mi bylo, že jejich spoluobčané také mají problémy. Jako každý.
Není na tom nic divného.
Problém je startem k posunu, ne setrvání na místě, ve kterém si stěžují, jsou věčně nespokojení – ach to nejde, to je na nic, všichni mi ubližují.
Když se někomu stane nepříjemná věc, logicky ho to v tu chvíli bolí.
Po letech si ale uvědomí, že se stalo něco proto, aby nesetrvával na místě, kde mu bylo sice dobře, ale neměl tam co dělat, neboť byl předurčen pro jinou činnost.
Jak říkám, vesmír mě posune tam, kam patřím, i když se mi z počátku na tom místě nelíbí.
Je to prostě vývoj.
Nebát se, naučit se vyrovnat i s nepříjemnými skutečnostmi a přijmout vše, co se kolem nás děje, to je umění, kterému se musíme učit.
Neb nic není náhoda, náhody neexistují.
foto :Tomáš Valík
