VDĚČNOST

Napadá mě, kdy jste naposledy byli někomu, či něčemu „jen tak“ vděční? Kdy se Vám naposledy rozzářily oči, v duchu jste si řekli „Děkuji!“ a Vaším fyzickým tělem proletěla ta zvláštní energie radosti? Přitom právě VDĚČNOST, což bylo vědecky prokázáno, posiluje naše srdce a harmonicky aktivuje lidský mozek!

Je toho tolik, o čem bychom měli – zvláště pak v dnešní době – spolu hovořit, diskutovat, radovat se a v neposlední řadě BÝT VDĚČNÍ! To, co je automatickou lidskou podstatou se vytrácí a bývá uměle nahrazováno záležitostmi absolutně bezpředmětnými a nepodstatnými – pro nás, pro naše fyzická i duševní těla, tím pádem pochopitelně i pro svět jako takový!  VDĚČNOST, stejně jako POCIT ŠTĚSTÍ, RAD

To, co je pro nás SAMOZŘEJMOST, pro druhé může být ZÁZRAK!

VDĚČNOST zbavuje naše těla negativních a toxických emocí, má přetrvávající velmi pozitivní účinky na lidský mozek, a navíc pomáhá i v případech, kdy ji sami nesdílíme. VDĚČNOST sama o sobě má nepřeberné množství projevů. Každý ji pochopitelně může projevovat zcela jiným způsobem, nicméně pro veškeré projevy vděčnosti platí, že jsou (tedy měly by být, za předpokladu, že nejsou hrané!) upřímné, srdečné a radostné. Teprve pak mají svůj velký a veskrze blahodárný význam. Nejen tým odborníků z Kalifornské univerzity v Berkeley, došel před nedávnem k závěrům, které mohou být pro mnoho lidí doslova „úžasné,“ i když se vlastně nejedná o nic jiného, než o potvrzení naší „boží“ přirozenosti a stejně tak zákona přitažlivosti. To, co člověk vyzařuje, jak se chová, jak hovoří… atd. – všechno se mu „vzápětí“ vrací. Proto je smutné, že i ti, kteří se o této nepsané svaté pravdě už tolikrát přesvědčili na vlastní kůži, stále nechápou, o čem je řeč. BÝT VDĚČNÁ/VDĚČNÝ je tak jednoduché, člověku zcela přirozené a v žádném případě by se nemělo z našich životů vytrácet. Ne náhodou jsem v úplném úvodu napsal otázku, která mi proběhla hlavou: KDY JSTE NAPOSLEDY BYLI OPRAVDU NĚKOMU NEBO NĚČEMU VDĚČNÍ? V určité zahleděnosti sami do sebe, pod vlivem ega a dalších indicií, jež na nás působí, se už nedokážeme ani na okamžik zastavit a na spoustu věcí se podívat z jiného úhlu pohledu. Velká škoda! Protože třeba právě tímto způsobem můžeme nejen posilovat naši vlastní VDĚČNOST, ale zároveň pomáhat i ostatním. Zajímá vás, za co jsem byl naposledy vděčný já, když už jsem tedy tady položil onu otázku? Dobře, tady je moje odpověď a jen podotýkám, že pro „tady a teď“: Jsem vděčný, že mohu psát tyto řádky. Jsem vděčný Nejvyššímu za to, že v okamžiku, kdy se tento článek O VDĚČNOSTI objeví na stránkách časopisu STYLEnew.cz, spousta lidí mi „věnuje svůj čas,“ protože si tyto řádky přečte. Jsem za to nejen vděčný, ale zároveň s mou vděčností i děkuji. Děkuji za to, že jsem se narodil, že jsem prožil ve svém dosavadním životě všechno tak, jak jsem prožil, protože jsem vděčný Nejvyššímu za to, že NIC NENÍ NÁHODA. Jsem vděčný za rodinu, za skutečné přátele, za to, že můžu dělat to, co mi přináší radost. Jsem vděčný za každý večer, kdy usínám a spím, stejně jako za každé ráno, kdy se opět probudím a vím, že když budu i „dnes“ vděčný, bude to stát za to! A tím pádem budu mít opět posílené své srdce a můj mozek bude harmonicky (a automaticky) dobíjen pozitivní energií, kterou potřebuje stejně jako každý z nás vzduch k dýchání. Vodu k pití, přežití … Vidíte a mám další krásný příklad VDĚČNOSTI! Stačí si uvědomit, jak v některých částech světa jsou lidé až extrémně vděční za „obyčejnou“ sklenici vody, obnošené šaty, nebo jen chvíli v náručí toho, kdo je má upřímně a od srdce rád. Maličkosti, které jsou třeba pro nás jakousi automatickou samozřejmostí, i když by být samozřejmostí neměly. Za všechno bychom měli být VDĚČNI. A hlavně, svou vlastní VDĚČNOST už NIKDY, NIKDE a PŘED NIKÝM NESCHOVÁVEJTE. Nechcete mít přece nemocné srdce a „otupělý“ mozek, že ne? A já jsem vám VDĚČNÝ za to, že se právě nad vyřčeným zamýšlíte …

 Buďte VDĚČNÍ a tím pádem RADOSTNĚJŠÍ, ŠŤASTNĚJŠÍ a ZDRAVĚJŠÍ!

Text: Lubomír Nečas, dipl. um.; MBA / 1122022, Fotografie: STYLEnew.cz

Fotogalerie