27.07.2024 má svátek: Věroslav
Michal Dobiášek sám sebe hodnotí jako věčného rebela, kterému Bůh na bedra naložil přesně tolik, kolik v danou chvíli mohl sám unést, ale větší zátěž by už nezvládl, proto bylo jednoho dne zapotřebí vstát a začít žít tak, aby byl sám se sebou spokojený, vyrovnaný a šťastný. „Protože čím více je člověk odstřižený od Zdroje, tím víc je ztracený! A je to svatá pravda. Konkrétně já to zažil na vlastní kůži. Především v dobách svého dospívání, kdy jsem se doslova ztratil v slepých životních uličkách, sáhl si na existenciální dno – dáli se to tak říct, no, a musel jsem vstát a jít dál. Musel – protože tohle za vás nikdo jiný nikdy neudělá,“ přiznává Michal.
DŘEVO SI VLASTNĚ NAŠLO MĚ!
Následně si Michal uvědomil, že by bylo na čase už „přestat blbnout“ a konečně se postavit na vlastní nohy. Dělat to, co by mu samotnému přinášelo radost. „Ve chvíli, kdy jsem opravdu šel takříkajíc sám do sebe, ruku v ruce následovalo propojení s přírodou, kterou jsem měl od malička rád, začal jsem se víc a víc zajímat o věci duchovního rázu a v tom období jsem si řekl, že by bylo fajn, kdybych dokončil nějakou školu. Dvě jsem v tom pubertálním období opustil, protože mě zkrátka nebavili, ale věděl jsem, že by nebylo na škodu, abych si přece jen nějakou dodělal.“ Michal začal v té době pracovat, sehnal si práci jako truhlář a … „To je zvláštní a zároveň bych řekl, že to byl nějaký ten zlom, protože to dřevo si vlastně pomyslně našlo mě! Nikoli naopak, jak by si mohl kdekdo myslet. A nastal čas na výběr té školy. Padaly logicky otázky: Co chci dělat? Co by mě bavilo?“
TVŮRČÍ REBEL Z BOSKOVIC
Tento osmadvacetiletý rodák z jihomoravských Boskovic přiznává, že byl vždy tvůrčí bytost. Ve školu si užíval výtvarnou výchovu, chodil do keramiky, tvrdí, že tvořit je jeho podstatou, protože díky tomu se může seberealizovat. Jak to v jeho případě dopadlo s výběrem školy? „Nějaký čas jsem měl možnost pracovat se železem, ale to mě, přiznávám, moc nechytlo. Pak jsem v televizi narazil na několikadílnou sérii dokumentu ´Kus dřeva ze stromu´ s dřevo-umělcem Martinem Patřičným, kterého považuji svým způsobem za svůj vzor, no, a bylo rozhodnuto. To mě absolutně dostalo a já se rozhodl pro truhlařinu.“ Pro Michala začal doslova roční maratón, protože školu si musel sám uhradit – vyšla ho na 80 000 Kč! – a absolvovat ji o víkendech. Čili zatímco od pondělí do pátku byl v práci, soboty a neděle odjížděl do jihomoravské metropole, aby se mohl stát „oficiálním truhlářem“. „Zvažoval jsem tenkrát mezi truhlařinou a řezbářstvím, ale ta truhlařina má, řekněme širší pole působnosti a větší možnost pro profesní uplatnění, tak padla volba na ni,“ dodává.
MOJI MÁMU NAPADLO…
A co v průběhu studia Michal zjistil? „Se dřevem se nemusí jen pracovat, ale dá se s ním i hrát, hýčkat ho, mazlit se s ním …“ Po zdárném ukončení školy Michal začal trávit víc a víc času „hraním“ si se dřevem. První výrobky? Originální kuchyňská prkénka, která když uviděla jeho máma, ponoukla ho, aby je „zítra“ naložil do auta, přijel do firmy, v níž tenkrát pracovala a třeba si někdo ze zaměstnanců, což byly převážně ženy, bude chtít prkýnko koupit. Výsledek? „Udělal jsem, co mi máma navrhla a i když jsem tomu příliš nevěřil, tak jsem vzápětí zíral, protože se prodalo úplně všechno. A to mě nakoplo o to víc, protože jsem zjistil, že se moje práce asi lidem líbí, že to půjde, takže asi by mělo smysl jít do toho naplno!“ No, a tak odstartoval:
PŘÍBĚH DŘEVA
Příběh dřeva je založený hlavně na tom, že se snažím vytvářet něco z dřevěného odpadu, který by jinak skončil v kamnech. Když chytím daný kousek dřeva do ruky, během chvilky vím, co z něho vznikne – svícen, květináč, miska, dekorativní podložka, vařečka … Kde beru inspiraci? Všude, opravdu. Z velké části na YouTube, v nejrůznějších televizních dokumentech, dívám se na pány umělce z celého světa, samozřejmě v přírodě, protože je fajn, když se člověk umí koukat kolem sebe!“ Jezdíte na různé trhy, kde si postavíte stánek a prodáváte, proto se logicky nabízí otázka, který z vašich výrobků nejvíce frčí, o který je největší zájem? „Tohle je fajn otázka, protože zájem lidí je nevyzpytatelný a za ta léta, co objíždím různé trhy, většinou jsou to stejná města, jsem vypozoroval, že pokaždé se v daném místě prodává nejvíc úplně něco jiného! Čili nejde říct, že nejvíc mají lidé zájem o kuchyňská prkénka nebo dekorativní záležitosti, svíčky ve dřevě … Samozřejmě se blíží závěr roku, čili se dá předpokládat, že od listopadu se budou nejvíce prodávat adventní svícny.“ Jakoby Michal tušil, jaká bude moje další otázka: To byl Váš nápad začít vyrábět právě tyto originální a opravdu poutavé…
…DŘEVĚNÉ ADVENTNÍ SVÍCNY
Tohle napadlo mamku, tak jsme si vloni řekli, že to vyzkoušíme a protože měly velký úspěch a byl o ně nečekaně velký zájem, myslím, že se staly nedílnou součástí Příběhu Dřeva. Ano, je fakt, že se lidem hodně líbí.“ Michale, myslíte, že nastane den, kdy nebudete muset svůj čas dělit mezi zaměstnání (Michal pracuje na plný úvazek jako stolař) a Příběh Dřeva? „Když jsem Příběh Dřeva rozjížděl, tak jsem do toho šel s tím, že to jednoho dne budu chtít dělat naplno a živit se jím.“ A Váš dosud ještě nesplněný sen do budoucna? Co byste si přál? „Byl bych moc rád, kdyby se Příběh Dřeva rozrostl do vícero míst v republice, postupem času bych chtěl mít kolem sebe více šikovných lidí a jsem rozhodnutý, že vybuduji Chráněnou dílnu.“
Pokud má kdokoli z Vás zájem o jakýkoli Michalův originální výrobek, inspirovat se můžete v naší fotogalerii, není nic jednoduššího, než Příběh Dřeva kontaktovat přímo prostřednictvím facebookových stránek, kde ve skupině Příběh Dřeva naleznete i veškeré potřebné kontakty.
Pozn.: Milí čtenáři, jen upozorňujeme, že v rámci krásných dřevěných adventních svícnů Příběh Dřeva své požadavky - objednávky nenechávejte na poslední chvíli! Znáto to: Kdo dřív přijde, ten dřív BERE! V tomto případě tedy samozřejmě kupuje.
Text: Dagmar Hájková, Foto: AUF/desingphotos: www.STYLEnew.cz, fotografie: FB Příběh Dřeva
