Toulky Paříží JAN KUNOVSKÝ

Indiánské léto je v plném proudu, příroda svým malířským štětcem barví krajinu a  pro mnohé nastává čas výletů. Zde je tedy náš typ pro všechny, kdo se chystají navštívit Jižní Čechy a s nimi malebné centrum města Tábora. Mimo jeho pověstných kavárniček a hospůdek, je zde i krásná výstava akademického malíře Jana Kunovského. Voní městem Paříží, zrcadlí všechny barvy duhy, dominuje jí hra ženského těla. Malíř a jeho múza se potkávají, abychom se pak my mohli v tichu galerie dotknout jejich bouřlivého vztahu. 

PAŘÍŽ -  místo kde Múzy líbají vášnivěji, kde láska se zrcadlí něžněji, kde se malancholie houpe na vlnách řeky Seiny a nikdy úplně nemizí a kde se pro tohle všechno a ještě mnohem více toulají malíři. Myslím MALÍŘI – ti opravdoví – ne ti, kteří ozdobeni baretem pózují na  Monmartre před fotoaparáty turistů, a tu a tam na plátna před sebou kreslí kopule Sacre Coeur, přilehlé hospůdky, místní krásky či slunečnice po vzoru Van Gogha. Myslím MALÍŘI, kteří se sami toulají ulicemi a jen tak si dýchají vzduch, který tu pouze pro ně voní barvami, jež zapomínali smýt ze svých rukou jejich předchůdci. To pouze oni mohou v tomto městě doopravdy potkat Amedea Modiglianiho, Pabla Picassa, Henriho Matisse, Toulouse Lautreca  a všechny ty další nádherné rozervance, kteří zde plni euforie opojení z práce a pochyb kdysi žili.  To pouze oni se mohou stát  svědky těch nikdy nekončících debat a hádek o umění, které se odehrávaly v místních hospůdkách, kde všichni tihle úžasní šílenci pili na dluh, to pouze oni je mnohou doopravdy pocítit, protože v nich sídlí stejná vášeň. Génius loci tohoto města patří převážně jim. A ano, jistě také dalším umělcům  - básníkům, spisovatelům, hudebníkům a jak jinak, než krásným ženám. 

„ Proč jedeš do Paříže? „ zeptala jsem se Honzy Kunovského, před jeho poslední cestou.

„ Nevím.“

Odpověď jasná a pochopitelná pro každého, kdo jednou potkal duši malíře. Odpověď plná očekávání, pokory, touhy po hledání a nacházení  - a potom?  Propojení se s prázdným plátnem a splynutí v jedno s myšlenkou a pocitem jež tvoří budoucí obraz. Dílo okamžiku – teď – teď a nikdy jindy, i když opravy jsou možné.  Podstatným je  prvotní moment a s ním nalezení onoho jedinečného tahu štětcem, správného světla - správného odstínu barvy – OBRAZ. Proto jezdí malíři do Paříže. Aby tam, v některém z jejích zákoutí našli SVŮJ obraz, aby se spojili sami se sebou, uchopili neuchopitelné  a my pak mohli tu chvíli zázraků sdílet s nimi. Jako právě teď v GALERII 4MAT v ulici Palackého 350, ve městě Táboře.

Jan Kunovský  absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze. Realizoval vice než devět desítek samostatných výstav. Mimo jiné např.  v Petrohradě, Soulu, či Praze. Je zastoupen v soukromých sbírkách v Paříži, Londýně a Vancouveru. Jeho obrazy můžeme najít i ve sbírkách Ministerstva kultury České Republiky, Památníku písemnictví a galeriích naší země. Mimo svých vlastních výstav se účastnil i mnoha výstav kolektivních a to jak zde, tak i v zahraničí. Je autorem více než padesáti  performancí, kterým vévodí světlo, hudba, tanec a samo sebou jeho umění malířské. Plátnem Janu Kunovskému bývají v takovém případě též těla předních tanečníků Pražského Národního Divadla. Letitou múzou umělcovou je sólistka baletu ND, choreografka a baletní mistr paní Tereza Podařilová. Společně s ní také natočil pro Českou televizi autorský film Sirael. Aktuálně se věnuje projektu Nebezpečná setkání, pro který se stalo inspirací baletní představení Valmont.  Vznikla řada obrazů (část z nich je právě teď i v Táborské galerii) a s nimi spatřily světlo světa též dopisy, které napsal  autor své múze – vášnivé Markýze de Merteuil. Doporučuji vyžádat si v galerii tyto krásné básně - jsou velmi intimní a odkrývají zase další stránku malířovy duše.

Text: Tereza Pokorná      Fotografie: Daria Klimentová a archiv Jana Kunovského

Fotogalerie