27.07.2024 má svátek: Věroslav
Její zpěv ve mně spolehlivě probouzí dvě zcela protikladné touhy - zavřít oči, nechat se konejšivě houpat tóny a snít nebo okamžitě vyskočit, začít tančit a radostně splynout s hudbou. Její krása a křehkost, co se při zpěvu překlopí do ohromné síly, ve mně pravidelně vyvolává dvě otázky - kde se v ní ten zázrak odehrává a jak mocně lze působit něhou. Obdivuji ji tiše a oddaně už pár let, a tak je mi velkou ctí představit ji v našem malém rozhovoru, ZEURÍTII Vendulu Šmoldasovou.
Kdy jste v sobě objevila lásku ke zpěvu? Co jste si ráda zpívala jako malé děvčátko?
Děkuji za milou otázku. Měla jsem krásné dětství a při vzpomínce na ně vidím přírodu a slyším muziku. Pamatuji si, jak mi zpívala maminka ukolébavku a učila mě spoustu říkadel a hodně mi četla. Knížky jsem milovala. Můj tatínek hrával na kytaru a zpíval a pouštěl doma spousta hudby na gramofonu. Ta hudba, myslím, nebyla žádný intelektuální zázrak, ale mě se to všechno líbilo. Tancovala jsem si a měla jsem takový pocit v svobody .Pamatuji si, jak jsem prosila maminku, aby mě naučila novou písničku, ale moc jich neznala a ani moc neuměla zpívat. Tak mě naučila tu, co si pamatovala ze školy – Kaťušu .A já jsem ji zpívala a zpívala, až mě doma začali okřikovat ať už přestanu. :-) V první třídě jsem konečně poznala spoustu dalších lidových písniček a moje nejoblíbenější byla Černé oči, jděte spát. To byla moje první smutná. A pak jsme taky hojně zpívaly ve dvouhlase s mojí pratetou Blaženkou, na kterou moc ráda vzpomínám. Byla mi velmi blízká, pokaždé jsme spolu zažily krásné chvíle. Hodně jsme se smály a někdy jsme si i poplakaly.
A kde jste zamilovala do jazzu?
Na druhém stupni nám pan učitel Veselý na hudební výchově pustil na gramofon Armstronga. A bylo to. Pouštěl nám také spoustu nádherné klasické muziky. Janáčka, Dvořáka, Smetanu… Přesně si pamatuji ten okamžik, jak se mi při poslechu vážné hudby linuly slzy z očí a tam jsem se rozhodla, že tedy já chci být v životě hlavně veselá a šťastná, a tak budu raději zpívat jazz. :-) Tak tam to začalo. U dědy Míli jsem pak objevila zásobu desek s Louiem a Ellou a poslouchala je do nekonečna.
Někde jsem zachytila informaci, že Vaše originální umělecké jméno pochází z portugalštiny?
Ano, Zeurítia je zcela originální, ale vymyšlené jméno mým kmotrem. Vydavatelství pod mým jménem Vendula Šmoldasová nechtělo vydávat, prý působí příliš obyčejně a asi na tom něco je a pro to ho mám taky moc ráda. :-) Zeurítia je tedy unikátní a pro mě se jeho význam mění tak, jak se pomalu vyvíjím já sama. Myslím, že se povedlo a že má šmrnc.
Když nezpíváte před publikem, zpíváte doma dětem třeba ukolébavky? Jak se vůbec vzájemně prolínají dny maminky tří báječných synů s večery jazzové zpěvačky?
Ukolébavky mají rádi a všechny možné lidovky. Každý má svojí oblíbenou, podle toho, kterou jsme jim zpívala, když byli ještě miminky. Nejmladší syn mě občas prosí, ať nezpívám, neboť to pro něj znamená, že odcházím na koncert. :-)) Před spaním ale i hodně čteme. Teď například Časoděje střídáme s Krásou nesmírnou. Pokud jsem doma, usínáme všichni spolu a hodně se mazlíme.
Nedávno mě na facebooku příjemně překvapila pozvánka na Váš workshop "Zpívání pro těhotné se Zeuritií". Jak tenhle nápad vznikl?
Já moc ráda zpívám v kruhu lidí. Má to sílu, dynamiku a vznikají magická propojení. Po svobodném porodu třetího synka jsem se rozhodla, že se stanu dulou. Splnila jsem si to a nyní doprovázím ženy k porodům. Je to nádherné, ženské, silné. A zpěv je jedním z nejpřirozenějších způsobů, jak s miminkem v bříšku navozovat spojení. Přes vodu k němu proniknou i ty nejjemnější tóny a vibrace. Vyplavují se hormony radosti a maminka s miminkem jsou šťastní. Zpěv okysličuje, uvolní tělo a emoce. Pak můžete plakat nebo se radovat. V písni je daleko víc než jen melodie. Je v ní schovaná moudrost našich předků a prostě to vždy patřilo do našich životů. Možná se na to jen trošku pozapomnělo. A tak mě to jednou zkrátka trklo, jak moc fajn by bylo to propojit a kdyby ženy zase začaly svým dětem zpívat. Děti to milují! A s mým záměrem vznikl tento workshop, který pořádám dvakrát za měsíc na Letné v centru Propojení s důvěrou.
Stále vás baví objevovat nové poznatky z oblasti zdravého životního stylu? Vím, že cvičíte jógu, sprchujete se ledovou vodou a máte ráda raw food.
To je pravda, to mě stále baví. Je mi prostě skvěle, když pravidelně něco dělám pro svoje tělo. Jsem ale také velký lenoch, který by mohl proležet den s knížkou v ruce. Musím se k aktivitě trošku nutit a nastavit si, v uvozovkách, “režim”. A hlavně to musím mít pestré a pořád to střídat, jinak by mě to přestalo bavit. Jdu běhat nebo na jógu (a aby mě to ještě víc bavilo, tak se rozmazluju a kupuju si jednou za čas nové sportovní oblečky a různé doplňky jako hodinky na běhání, apod. :-). Hodně chodím bosa, plavu ve Vltavě a na terase se sprchujeme ledovkou. Hodně to člověka probudí do života a to já potřebuju. Motivujeme a inspirujeme se s mým mužem navzájem. On dokonce chodí bos celoročně a koupe se celoročně. To já ne, já jsem taková křehká panenka, jak říká on. Při práci si často pouštíme Duši K., to nám dělá dobře. Zkrátka být ve svém těle vědomě, spojený se zemí a zároveň zůstat v propojení se svojí duší, to je pro mě výzva a na tom stále pracuju. Od raw food jsem upustila, protože to dlouhodobě nebylo udržitelný, ale ponechali jsme si z toho spousta dobrých návyků jako odšťavňování, oříškový mlíka a kluci zchroupou hodně zeleniny. Mě nebaví moc vařit, mám jen takové záchvaty inspirace a pak vařím třeba po nějaké období podle nějaké kuchařky a to zas pak opadne a vrátíme se ke klasice - pečené brambory se zeleninou a rýže nebo nudle se stir-fry.
V muzice máte kolem sebe samé muže, doma máte kromě manžela ještě tři "malé muže". Vendulko, jste ráda ženou?
Ano, to je pravda. V kapele i doma samí muži. Myslím, že jsem vždycky vyhledávala raději mužskou než ženskou přítomnost. To se ale s mým třetím porodem otočilo. Porodila jsme v klidu doma svoje dítě do svých rukou a ten zážitek ve mě otevřel nové hlubiny a obzory. Byl to hodně transformační zážitek a od té doby se stále více obklopuji ženami a připadá mi, že jim mnohem víc rozumím. Takže odpověď je ano, jsem velmi ráda ženou.
Rozhovor ráda vedla a naslouchala Zuzana Rožková
Fotografie: Antonín Lavrenčík/NEW PORT LINE/ CD Zeurítia/Tempera a rodinný archiv Venduly Šmoldasové
Zpěvačka Vendula Šmoldasová alias Zeurítia vydává své třetí album u vydavatelství New Port Line s názvem TEMPERA.
Zeurítia vešla ve známost kromě jazzu především zpěvem brazilské bossa novy v autentické portugalštině (album Zeurítia) a vlastní tvorbou na pomezí folku, popu, bossy a jazzu (album Weightless). Nyní představuje projekt Tempera, tedy jazzové standardy v brazilském hávu v podání odlehčeného tria s italským bubeníkem Francescem Petrenim a Liborem Šmoldasem, naším předním jazzovým kytaristou.
Album Tempera je specifické výběrem písniček, obsahuje skladby původně napsané ve tříčtvrtečním metru (valčíky) přearanžované jako čtyřčtvrteční bossanovu či sambu. Název Tempera naznačuje charakter desky - barvy, prolínání, temperament, živost, dynamiku i střídmost a lehkost. Dalším symbolickým rozměrem alba Tempera je číslo tři. Jde o třetí desku Zeurítie, byla natočená třemi muzikanty a obsahuje skladby původně napsány na tři doby.
O vydařený vzhled alba se postaral fotograf Antonín Lavrenčík a grafička Yvone Baalbaki. Bude pokřtěno 29. září 2019 v pražském Jazz Docku.
