27.07.2024 má svátek: Věroslav
Je to obchůdek, kde se zvláštním způsobem pojí nové trendy s kouzlem starých časů. Je krásný. Je nadčasový. S příjemnou noblesou a hřejivou nostalgií. Obchod 234 Radost je svůj, stejně jako jeho půvabná majitelka Jana Ligocká.
Od Felliniho k ponožkám
V krásném obchodě 234 Radost na Bělehradské ulici najdete sympatickou všehochuť. CD, DVD, módní vinyly, zajímavé knížky nejrůznějších žánrů. Na nosičích najdete muziku i filmy, které byste jinde hledali jen s obtížemi. Jde o opravdové poklady. Fellini, Antonioni, Hitchcock, z muziky třeba Johnny Cash, Metallica, The Smiths a další záležitosti z ranku nesmrtelných.
Podivuhodný mix doplňují atraktivní ponožky, kabelky a boty. Ponožky Happy Socks mají zajímavý design a skvěle je uplatníte jako milý dárek. Boty Toms už za sebou mají něco víc.
„Koupíte jedny a další pár v ten okamžik dostává dítě v rozvojových zemích,“ vysvětluje sympatická majitelka Jana důvod, proč se mezi knížkami a vinyly v jejím obchodě objevil regál plný bot. „Je to nejen o radosti, jakou si uděláte, ale zároveň o pomoci druhým. Vím, že jde o projekt, který funguje. Stejně jako brazilské tašky Bottletop, které našim zákazníkům nabízíme. Jsou ručně vyrobeny z víček od plechovek. Pomoc jde do přímo do favel, chudinských předměstí. Jejím smyslem je, aby ženy měly práci a děti mohly chodit do školy. Mají díky tomu alespoň minimální sociální a zdravotní jistoty. Tašky jsou luxusní, drahé, ale jsou velice efektivní a krásné. Náš sortiment ještě doplňují produkty Marley. Jsou to sluchátka, tašky, různé speakery. Opět jde o využití recyklovaných materiálů a pomoc dětem z ulice.“
Každý zákazník je jedinečný
Jana Ligocká se před lety vyučila prodavačkou. Měla štěstí. V lahůdkách v Libni natrefila na pána, kterému komunisti jeho obchod vzali. Svým svěřencům ale dokázal předat umění prodeje, cit a vztah k zákazníkům.
„Byl to neobyčejně moudrý, slušný a velkorysý pán,“ vzpomíná Jana. „U něho v obchodě jsme si jako mladí učni mohli dopřát cokoli. Naučil nás ale zároveň chování za pultem, slušnosti a vědomí, že každý zákazník je jedinečný.“
Po milém panu vedoucím přišla sprcha v podobě šéfa totalitního ražení. Mladá učnice si dovolila jeho postup kritizovat a on jí v práci udělal takové peklo, že tam přestala chodit.
„Nakonec pro mě dokonce přijela kriminálka pro příživnictví,“ směje se Jana dnes. „Vše se vyřešilo a Jana se práci v různých obchodech věnovala až do doby, než se jí narodil syn. Stejně jako většině národa i jí život zásadním způsobem změnila revoluce. Její partner hrál v proslulé kultovní kapele Garáž. Ke kultuře měli oba logicky velice blízko. Spolu s dalšími lidmi z branže založil krátce po revoluci družstvo Radost s ambicí vytvořit v prostorách na Bělehradské ulici kulturní centrum.
Jana si tu otevřela obchod s muzikou a videopůjčovnu. Nabízela nejslavnější klasické filmové pecky. „Moje maminka pracovala v distribuci filmů,“ říká Jana. „Ovlivnila mě v mnoha věcech, dala mi v dětství spolu s mými babičkami nesmírné množství lásky. Její vliv v sobě nesu celý život. Vztah k filmům k tomu nakonec také patří. Postupně jsme získali v našem obchodě velice příjemnou klientelu. Lidi, kteří byli nadšení z toho, že tu podobné filmy vůbec jsou!“
Vinyly jsou zpátky!
Skvělá doba malého obchodu začala drhnout tehdy, kdy se filmy na DVD vkládaly do časopisů, prodávaly v trafikách, vypalovaly. Prodeje šly dolů. Problém přišel se stahováním. „Půjčovat filmy, které si každý může stáhnout za pět minut a nemusí přitom ani opustit byt, poněkud ztrácí smysl,“ vysvětluje Jana. „CD se samozřejmě prodávají méně, ale je spousta lidí, která chce mít originál oblíbeného interpreta nebo kapely. Najednou ale přijde zvrat, jaký vůbec nečekáte. Nikdy by mě třeba nenapadlo, že po letech budu ze sklepa tahat regály na vinyly! Vinyl je o poslechu. Má krásný obal, má duši. Jemně při poslechu praská. Nese v sobě úžasnou atmosféru!“
Překročit hranice štěstí
Návštěva svérázného obchůdku je čistá radost. Stejně jako jeho název. Stálí zákazníci už se pro Janu a její kolegyni Lenku stali přáteli. „Vědí, že máme s Lenkou rády filmy, muziku, knihy a divadlo,“ usmívá se Jana. „Povídáme si o tom, na jakém filmu nebo představení jsme byli, co bylo perfektní. Objevujeme pro sebe filmy podle nálady. Ti, kteří k nám chodili jako děti, přicházejí jako dospělí. Zrovna dnes ráno jsem si říkala, jaké to je štěstí mít práci, která vás baví. Připravujeme momentálně e-shop. Uvažovala jsem i o změně názvu. „Radost“ ale nezměním.“
Před pár lety Jana zažila bolestný rozchod s dlouholetým partnerem a otcem svého syna. V té době byla úplně zničená, bez sebevědomí. „Volala jsem dokonce věštkyni kamsi na Krym“, říká s odstupem. Řekla mi: „Děkujte Bohu, že se vám to stalo! Je jasné, že já tenkrát tohle vůbec slyšet nechtěla. Přála jsem si, aby mi řekla - on se vrátí! Dnes na ni ale stále více musím myslet. S odstupem let vidím, že jsem naším rozchodem téměř nic neztratila. Jenom jsem získala. Do vztahu jsem dávala strašně moc. Dnes jsem opět sama sebou. Jsem to já! Mám už šest let nového partnera. On je nádherný, hodný člověk. Přítel, který mě dokáže rozesmát. Máme stejné záliby, sdílíme stejný pocit. Vrátilo se mi sebedůvěra.“
Jany současný přítel je Američan. Hovoří několika jazyky a v Evropě žije od svých 18 let. Už rok s rodinou žije i jeho sedmnáctiletá dcera. Jana má 30letého syna a splněný další životní sen o funkční rodině, jejíž členové se mají rádi.
„Vždycky jsem chtěla mít více dětí,“ říká tiše. „Můj tehdejší partner ale chtěl pouze jedno. Můj syn už je dospělý, nebydlí s námi. A já nyní do života jako bonus dostala dceru! Vedeme spolu holčičí řeči, stále něco řešíme. Nedávno přišla ze školy a povídá mi: „Janičko, já ti musím něco říct!“ Šla jsem k ní, ona se na mne zadívala a povídá: „Víš, chci ti říct, že já jsem absolutně šťastná. Asi jsem překročila hranice štěstí! Šly mi slzy o očí a uvědomila jsem si, že já to cítím úplně stejně. V té chvíli vám dojde, že ani sebevětší bolest vás v životě nesmí zdolat. Nikdy nevíte, co vás ještě čeká. Štěstí je přece v nás, nosíme ho sami v sobě.“
Text : Alena Štrobová Foto : Dagmar Hájková
