27.07.2024 má svátek: Věroslav
FILM POHLEDEM TEREZY POKORNÉ
SPOJENCI (Allied) 
Píše se rok 1942 a Max Vatan (Brad Pitt) seskakuje padákem do dun marocké pouště s cílem zabít v Casablance německého velvyslance. Nás pak čeká 124 minut napětí a všech dalších prožitků, patřících k velkému kinu, odehrávajícímu se v období druhé světové války a k příběhu popisujícímu vztah dvou špionů, které pojí jak stále přítomná nedůvěra, tak i veliká láska, která může mít v jejich případě smrtící účinky.
Před sebou máme opulentní výpravný film, ale zároveň také sledujeme příběh v zásadě velmi komorní, jež je koncertem dvou hereckých hvězd první kategorie Brada Pitta a Marion Cotillard. I když musím říci, že pro mne zde obrovský dar hereckého projevu půvabné a šarmantní madame Cotillard (nositelky Oscara za ztvárnění titulní postavy filmu Edith Piaf ), poněkud zastíní miláčka žen Brada Pitta, jež chvilkami připomíná figuru z voskového muzea Madame Tussauds. Jeho tvář, jakoby postrádající mimiku nás nutí k zamyšlení se nad tím, zdali se nestal obětí plastické chirurgie, stejně jako mnozí jeho kolegové. To ovšem neznamená, že by tím poutavý příběh Maxe Vatana, muže který by v případě, že se mýlí v ženě svého srdce, mohl fatálně ovlivnit konečný průběh celé druhé světové války, nějak výrazně utrpěl. Ostatně to by pan režisér Robert Zemeckis zcela jistě nedovolil, neb je mistrem svého oboru a již dlouhá léta patří k absolutní režijní elitě Ameriky. Jeho filmy plní kina, ať již se jedná o komedie či dramata, ať je přítomna romantika, nebo prvky hororu anebo trilleru . Pouze pro připomenutí jsou jimi například: Forest Gump, Trosečník, Pod povrchem, Smrt ji sluší, Zpátky do budoucnosti, Honba za diamantem, Muž na laně i dětský Polární expres. A zde svůj um opět prokazuje stejně tak, jako jeho nejbližší spolupracovník, kameraman Don Burgez, stojící po jeho boku již po několikáté. A ještě někdo s ním pracuje opakovaně a my můžeme být právem hrdi, neb ač to není na plátně poznat a ani to v takové míře nebylo v původním plánu tvůrců, film „Spojenci“ je z poměrně velké části filmem “trikovým“, a svůj zásadní podíl na jeho konečné podobě nese jedno z nejlepších postprodukčních studií Evropy, naše pražské UPP. Tvůrci neměli v Londýně, kde snímek vznikal, k dispozici potřebné dekorace, a tak si je nechali vyrobit na míru. Část u nás, část v Kanadě. A mně je moc líto, že návštěvníci kin neuvidí (tak jako my na novinářské projekci), kratičký dokument o výrobě těchto triků. Protože je vskutku zážitek pozorovat jak se prostor studia, kde není krom herců prakticky nic, před vámi na plátně mění v nekonečnou pouštní krajinu, obyčejné domy v „paláce“, nezajímavé interiéry v honosné sály, běžné ulice v bulváry, ospalá náměstíčka v živá tržiště. Že neuvidí jak vzlétá a přistává letadlo, které je pouhým vizuálním efektem, vytvořeným na ploše computeru, a z jehož kokpitu však nakonec vystupuje hlavní hrdina filmu, aby se záhy vrhl do nebezpečné akce, od které očekává, že mu přinese vysvobození ze situace v níž se ocitl a která by mohla stát život jeho milovanou ženu. A ještě na jedno bych nerada zapomněla - na skvělé kostýmy, tvořící hlavní část dobové atmosféry. Málokterá z hereček na plátně září tak, jako právě Marion Cotillard ve svých šatech.
Na film Spojenci, vás tímto s radostí zvu a oznamuji, že rekvizitou, kterou s sebou budou mnozí z vás potřebovat je kapesníček. A to protože cesta hrdinů filmu je vskutku nelehká, stejně jako doba, v níž se příběh, kde je vše jinak než by se zprvu zdálo, odehrává. Závěr vás pak jistě nenechá zcela v klidu.
