Skladatel Vratislav Zochr a nový videoklip Alžběty Bohdanové

Zpěvačka Alžběta Bohdanová zvolila pro svůj druhý videoklip úspěšnou píseň V potoce se voda točí ze svého CD O lásku dál. Autorem hudby a kytaristou ve videoklipu je její "dvorní skladatel" Vratislav Zochr, který jednou řekl: "Často slýchám, že hudba dokáže vyjádřit emoce lépe než slova. Nevím. Opakovaně se mně totiž stává, že mě vlna krásy zaplaví stejnou intenzitou při četbě skvělé knihy jako při poslechu vynikající hudby. Rozumím tomu zkrátka tak, že někdo snáze sdělí hloubku lidských skutečností pomocí slov, někdo zase hudbou nebo výtvarnou cestou. Je tu ale jedna věc: Napíšeme-li: ´...v tom okamžiku se ke zpěvu přidala basa a bylo to, jakoby se v nás rozlilo teplo po promrzlé noci...´, můžeme tomu věřit, ale necítíme vlastně nic – na rozdíl od těch, kteří při tom byli. Hudba je totiž krásná sama o sobě, ne její slovní opis. Působí navíc na naše smysly, a i proto k nám proniká snáze než slova, jejichž význam mnohdy ani nejsme ochotni rozkrývat. A třebaže se primárně odvíjí v reálném čase, dokáže jeho hranice setřít. Jan Zahradníček jednou napsal: ´Zazpívám píseň o domově [...] a všechno bude v jednom slově, [...] Holátko jestřábu a skřivan sově hned bude rozumět.´ Marně přemýšlím, kdo to kdy vystihl líp."   

Vratislav Zochr se narodil v Bojkovicích do muzikantské rodiny, táta hudbu vystudoval i učil, hrál na trubku a cimbál, máma zpívala a hrála na klavír, babička byla sbormistryně v pěveckém sboru, děda zpíval, občas doma pořádali i malé rodinné koncerty.Vráťa nenechal žádný nástroj na pokoji, stále si prozpěvoval a pamatuje si intenzivní dětský sen, ve kterém hrál špičkově na kytaru. Přišlo mu to tak snadné. Když mu babička říkala básničky, dávala jim melodii. Pokud ji příště pozměnila, Vráťa ji okamžitě opravil. V pěti letech začal na housličky, po kytaře sáhl o něco později. Ten start byl raketový, o prázdninách po druhé třídě se začal sám učit, do písniček si ihned vkládal sóla a vyhrávky, ve třetí třídě už byl virtuóz a znalec kytar. Zlomový okamžik nastal, když viděl Perný den skupiny Beatles. Definitivně nebylo cesty zpět. Muzika mu zněla v hlavě, brnkal prsty naprázdno jakoby hrál, hudba ho dojímala, a už se nenechal podvést. Poznal lacinou manipulaci. Rodiče ho podporovali a uznávali, zvlášť, když zjistili, že má absolutní sluch. Jako malý občas pobýval s tátou v hudební škole, to když rodiče neměli hlídání. Seděl u klavíru, přes klaviaturu byl zelený filc. Měl dlouhou chvíli a napadlo ho, že pozná tón i když je zakrytý. Táta se smál, ale zkusili to. Když se trefil poprvé, považoval to za náhodu. Pak ale Vráťa odpovídal správně znovu a znovu, tak ho táta poslal k oknu, aby neviděl na klavír. Napadlo ho, že si třeba počítá klávesy. Ale on bezpečně určoval tón za tónem. Tátu popadl amok a zavolal kolegy, aby se přišli podívat. Vráťa nechápal to pozdvižení, nevěděl, co to je absolutní sluch. Rodiče byli nadšení. Jinak byl ale malý exhibicionista, divoký i zlobivý, nesnášel, když mu někdo přikazoval, co má dělat. Konzervatoř studoval  v Kroměříži. Odmala ho napadaly melodie, ale nenapadlo ho spojit je se slovem skladatel. Až když končil na konzervatoři a učil se na maturitu dějiny hudby, zaujalo ho studium hudebních forem, řemeslný svět skladby. Dostal chuť skládat. Na JAMU v Brně už studoval skladbu, stejně jako na magisterském studiu na pražské HAMU. Zcela zásadní pro něj bylo setkání s hudebním skladatelem Františkem Emmertem. Získal na něj kontakt, osmělil se a zavolal. Udělal si na něj čas a řekl, ať si s sebou vezme nějaké své skladby. V té době žádné neměl, tak rychle nějaké složil. Pan profesor si je očima četl a u jedné řekl: "Tahle mě přesvědčila, přijmu Vás do svého ročníku." Učil ho až do bakaláře. I když už není, nikdy se s ním nerozloučil, jeho dílo je pořád s ním a vztah trvá.  

Už jako malý se ptal táty, jakou barvu má třeba písmeno ř.                                                                               Nevěděl, že někdo ř v barvách vůbec nevidí nebo každý v jiné. Tak to má i s tóny. Jde o způsob vnímání zvané synestezie, kdy vjem jednoho smyslu vyvolá vjem smyslu jiného. V hudbě už ruský skladatel Rimskij-Korsakov přiřazoval barvy k jednotlivým tónům, jiný francouzský skladatel  Messiaen při dirigování říkal hudebníkům: "Hrajte to víc zeleně." Oranžovožlutá je prý nová píseň, kterou napsal pro Alžbětu Bohdanovou, balada s přesahem do folklorních prvků nazvaná Číše.

Premiérový videoklip V potoce se voda točí je již druhý z CD O lásku dál, stejně jako první Tvé oči nad mýma nese jméno stejného autora hudby Vratislava Zochra.

 https://www.youtube.com/watch?v=XG9vX8Jas9Y

Fotografie: Jana Pertáková a archiv Alžběty Bohdanové

Fotogalerie