27.07.2024 má svátek: Věroslav
V roce 2007 byla v italském městě Perugia nalezena zavražděná britská studentka Meredith Kercher. Jednou z obviněných se stala její spolubydlící, Američanka Amanda Knox. Tento případ a jeho vyšetřování dlouhou dobu ovládaly světová média, z nichž některá se zločinu a jeho aktérům věnovala až s obscénním zaujetím.
Film S tváří anděla režiséra Michaela Winterbottoma ale není detektivkou, thrillerem nebo filmovou rekonstrukcí tohoto kriminálního případu. Je tímto skutečným příběhem inspirovaný a jeho hrdinové spíše než vrahy a důkazy hledají osobní vyrovnání s takto šokujícím násilným činem a jeho dozvuky. Snaží se prozkoumat, proč je veřejnost tak posedlá násilím a proč nás tolik fascinují vraždy.
Hlavní postavou filmu je režisér Thomas Lang (Daniel Brühl), který dostane příležitost natočit film podle připravované knihy americké novinářky Simone Fordové (Kate Beckinsale). Ta se zabývá kontroverzním soudním procesem studentky obviněné z vraždy své spolubydlící. Simone a Thomas jedou do Itálie, aby se s případem blíže seznámili. Poté, co navštíví místo činu, začne Thomas pochybovat nejen o lidech kolem sebe, počínaje filmovými investory a lidmi od tisku, ale i sám o sobě a svých motivech. Zachrání ho až přátelství s Melanií (Cara Delevingne) mladou a bezelstnou britskou studentkou. Díky ní si začne uvědomovat, že nechce natočit film o násilí a vině, ale o lásce a nevinnosti. Chce místo toho natočit film, který bude oběť ctít a který se soustředí na lásku, život a štěstí, které jí byly odepřeny.
“Náš film není to o tom, co kdo udělal,” říká Michael Winterbottom. “Není to o samotném aktu zabíjení. Myslím, že to je o tom, proč jsme násilím fascinováni - co je na něm přitažlivé? Spíše než se s tím vypořádat prostřednictvím skutečného nebo fiktivního případu, jsme si kladli otázky: Jaké to je být rodičem někoho, kdo byl zabit? Jaké to je být rodičem někoho, koho obvinili z vraždy?”
S TVÁŘÍ ANDĚLA Pohledem Terezy Herz Pokorné
Každý nakonec skončí u svého vlastního životního příběhu, napadlo mně na konci filmu, když jsem se rozhlédla po tvářích lidí, sedících kolem mně. A také mnou prolétla touha si zase jednou zajet do Toskánska – Bella Italia .....
Na své si přijdou fanoušci filmu - Good Bye, Lenin! - a jeho hlavního představitele Daniela Brühna, který se mezi tím stal uznávanou filmovou hvězdou. Vždyť také získal cenu pro nejlepšího evropského herce, několik nominací včetně té na Zlatý glob za roli Niki Laudy ve filmu Rivalové. A třeba získá nějakou i za tenhle film.
Nevěř muži s úzkými rty, praví jedno staré přísloví. Tomuto německo - španělskému herci však věříte vše. Každou pohnutku, každou emoci, každý pocit. Je radost s ním jít filmem.
Příběh filmu je „ jeho „ příběhem, plným velikého množství informací. Větví se do mnoho směrů, prolíná různé zápletky v různých časech. Je to jako by tvůrci chtěli do svého díla vtěsnat vše, ale úplně vše co by se mohlo stát, co se doopravdy stalo, co běží v hlavách jeho postav i to co jsou jen fantazie zfetovaného umělce.
Někdy je méně více, praví dávná moudrost, a já si na ni během filmu několikrát vzpomněla. Je to ale můj názor, a vy můžete mít jiný ...........
Každopádně se příběh odehrává v nádherném prostředí, herci jsou naprosto autentičtí i když dvě z hlavních postav od sebe jen stěží rozeznáte. Italština se míchá s angličtinou a člověk cítí nádech prázdnin, přesto že jde o příběh temný...........
Ale jedno vám zaručuji. Po tomto filmu budete chtít strávit více času se „svými“ lidmi, se svými blízkými. Stát se může cokoliv. Životní hodnoty se mění s mírou poznání a věkem, avšak hodiny ztraceného času se nedají vrátit zpět. Jediné co nám zůstává navždy, jsou naše společné prožitky.
T.H.P.
