Vydejte se s bioložkou Holly Carrollovou ve stopách jejích slavných předchůdkyň Dian Fosseyové a Jane Goodallové. Holly podnikla velkou cestu za lidoopy po Asii a Africe. Lidoopi, mezi něž se počítají gorily, orangutani, šimpanzi, bonobové a lidé, patří do řádu primátů. Jsou z nich největší a nejinteligentnější. Člověk je nejvíce spřízněn se šimpanzi, má z 98 procent stejnou DNA. Šimpanzi žijí po celé Africe, gorily v několika afrických zemích a bonobové jen v Demokratické republice Kongo. Orangutani jsou jediní asijští lidoopi, žijí na Borneu a Sumatře. Lidoopi jsou inteligentní, umějí si zhotovit a používat nástroje, a jsou dokonce schopni komunikovat s lidmi znakovou řečí. Jejich populace jsou však ohroženy, mizí jejich přírodní prostředí a mláďata se prodávají na černém trhu jako mazlíčci. Žijí pak v nevyhovujících podmínkách. Další lidoopi jsou zneužíváni v zábavním průmyslu a využíváni v lékařském výzkumu. Pokud jsou mláďata zachráněna, starají se o ně útulky. Zvířata z útulků mohou být vypuštěna zpátky do volné přírody jen velmi zřídka. Roční náklady na jedno zvíře dosahují až 10 tisíc dolarů a útulky jsou závislé především na svých dárcích a sponzorech. Na druhé straně lidoopi ve volné přírodě přitahují turisty z celého světa, kteří jsou ochotni za své zážitky zaplatit vysoké sumy. Tato turistika je velmi zisková. Finanční prostředky jsou využity na podporu stopařů a protipytláckých hlídek a na africké komunitní rozvojové projekty.
Seznamte se našimi opičími bratranci a sestřenicemi: Od 13. 1. 21.00 a 21.30 Putování s lidoopy
Gorily nížinné se dělí na dva poddruhy – nížinnou západní a nížinnou východní. Žijí v pěti afrických zemích. Gorily nížinné západní jsou nejpočetnějším poddruhem, ale jejich populace klesá. Většinou žijí mimo chráněná území a jejich přirozené prostředí mizí. Gorily jsou také cílem ilegálního lovu pytláků a trpí politickou nestabilitou regionu. Lov zvěře pro maso byl dříve existenční záležitostí, dnes je záležitostí komerční. Maso lidoopů je často prodáváno na místních trzích. Pozitivním jevem je turistika, která do oblastí přináší finanční prostředky. Domorodci jsou zaměstnáváni jako stopaři nebo strážci. Přestávají gorily lovit, protože díky jejich ochraně vydělávají peníze. Proti pytlákům se snaží bojovat organizace, jako je PALF, které mají tajné agenty mezi domorodci. V regionu také působí různé neziskové organizace, jako je Pole Pole, které uvádějí v život komunitní rozvojové projekty. Než můžou turisté vyrazit za gorilami, je zapotřebí gorilí skupinu habituovat, tj. navyknout na lidskou přítomnost, což může trvat i roky. Holly Carrollová cestuje do města Mondika v Demokratické republice Kongo. Vysoko v hustém lese v horách se setkává se skupinou goril nížinných západních. Dalším místem, které navštíví, je Národní park Kahuzi-Biega, kde žijí gorily nížinné východní.
Gorily horské žijí pouze v sopečném pohoří Virunga, které zasahuje do tří afrických států – Ugandy, Rwandy a Demokratické republiky Kongo. V zoologických zahradách nejsou chovány a patří k nejvzácnějším lidoopům. V těchto třech afrických zemích žije kolem 1000 jedinců, ale v posledních letech se jejich populace jako jediná mírně zvyšuje díky ochranářským opatřením. S projektem jejich ochrany začala v roce 1967 americká bioložka Dian Fosseyová. Při svém studiu se dokázala s gorilami horskými spřátelit natolik, že ji přijaly jako členku rodiny. V roce 1985 byla však zavražděna pytláky. Holly Carrollová se vydává na trek za gorilami do hor Národního parku Virunga, který je obklopen políčky domorodců. Všichni turisté, kteří je navštíví, mají na jejich pozorování pouze jednu hodinu a musejí se pohybovat v odstupu 7 metrů, aby se gorily nenakazily některým z lidských onemocnění, vůči kterým nejsou imunní. Rychle rostoucí lidská populace však vyvíjí na divočinu velký tlak. Když je hlad, stává se pytláctví jediným zdrojem obživy. Gorilí sirotci, které se podaří strážcům goril zachránit, žijí v jediném útulku pro horské gorily na světě, který byl zřízen v Demokratické republice Kongo. Carrollová se poté v Rwandě schází s Ianem Redmondem, spolupracovníkem Dian Fosseyové, a spolu navštíví jejich bývalý tábor v Karisoke a pietní pralesní hřbitůvek, kde je pohřbena nejen Fosseyová, ale jsou tam pohřbeny i její milované gorily.
Šimpanzi jsou nejbližší příbuzní lidí. Jejich DNA se liší od té naší jen o dvě procenta a jsou velmi inteligentní. Jejich biologickou příbuznost s lidmi dokazuje také jejich chování. Žijí v rodinných skupinách, které se někdy sdružují do komunit. Ve skupině má každý z členů konkrétní místo v hierarchii. Samci jsou dominantní a agresivní. Často předvádějí svou sílu. Šimpanzi se živí převážně různými plody. Primatoložka Jane Goodallová začala v šedesátých letech šimpanze systematicky studovat. Vybudovala si tábor v tanzánském Národním parku Gombe a jako první objevila, že šimpanzi umí používat nástroje. Carrollová cestuje do jejího tábora, kde se setká s rodinou samice Gremlin, známou z knih Goodallové. Dnes je jí již 40 let a je babičkou. Jinde v Africe nejsou šimpanzi chráněni a jejich existenci ohrožuje ničení lesů, lov pro maso a obchod s nimi. V USA šimpanze dosud zneužívají v zábavním průmyslu, v laboratořích a jako domácí miláčky. Když se je podaří z nepříznivých podmínek vysvobodit, dostanou se do útulků, odkud už cesta zpátky do volné přírody většinou nevede. Carrollová navštíví také výzkumnou stanici v japonském Kjótu, kde se profesor Matzusawa věnuje studiu kognitivních a intelektuálních schopností šimpanzů.
Orangutani žijí jen na ostrovech Borneo a Sumatra. Jsou to samotáři a živí se převážně ovocem. Jejich život ovlivňuje komerční výroba palmového oleje, který je základem mnoha produktů každodenní spotřeby. Jsou téměř na vyhynutí a ohrožuje je neregulovaná destrukce pralesa – kácení, vypalování a zakládání palmových plantáží. Palmy rodí ořechy, z nichž se olej lisuje, každé dva týdny, a proto se na nich tolik vydělává. Na plantážích jsou orangutani stříleni nebo ubíjeni. Mizí původní ekosystém a orangutani na plantážích nemůžou přežít. Holly Carrollová se setkává se zakladatelkou ochranářského projektu, Biruté Galdikasovou. Galdikasová přijela na Borneo před 40 lety, kdy začala studovat orangutany ve volné přírodě a zachraňovat tyto lidoopy z rukou soukromníků. Založila Camp Leakey, kde turisté mohou tyto orangutany pozorovat v jejich prostředí. Dále vede středisko, kde je věnována péče třem stům osiřelých orangutanů. Za celou dobu se jejímu útulku podařilo vypustit zpátky do volné přírody víc než 400 jedinců. Poté Carrollová odcestuje na Sumatru, kde se setkává s dalším významným záchranářem – Ianem Singletonem. Singleton vede útulek pro zraněné a osiřelé orangutany. Zakoupil hektary pralesa v Jantho, odlehlé části Acehu, kam je po rehabilitaci vypouští.
Bonobové žijí jen v lesích Konga. Jsou to, stejně jako šimpanzi, naši nejbližší příbuzní. Ve srovnání s nimi jim však srst roste jinak, mají tmavou pleť a červené rty. Také jejich chování se odlišuje od toho šimpanzího. Rodinné skupině vládnou samice, které řeší konflikty mezi členy skupiny mírumilovněji – nejčastěji sexem. Bioložka Holly Carrollová se s filmařským týmem nejdříve vydává na dlouhou komplikovanou cestu do rezervace Kokolopori za volně žijícími bonoby. Setkává se se Sally Coxeovou, která zasvětila deset let práce projektu zaměřenému na pomoc zdejší komunitě a ochraně bonobů. Jinde v Kongu bonobové takové štěstí nemají a jsou loveni pytláky. Carrollová poté navštíví jediný útulek pro bonoby na světě – Lola ya Bonobo, ležící poblíž Kinshasy. Před dvaceti lety ho založila Claudine Andreová jako útočiště pro bonoby zabavené pytlákům a nelegálním obchodníkům. V útulku jsou především sirotci, kterým pytláci zabili matku a rodinu. Jsou přítulní, ale nikdy z nich nebudou domácí mazlíčci. Andreová klade velký důraz na výchovu místní mládeže, která by měla být hrdá na to, že bonobové žijí jen v jejich zemi, a měla by je chránit.
13. 1. – Cesta začíná – Gorily nížinné
20. 1. – Gorily horské – Šimpanzi
27. 1. – Orangutani – Bonobové