27.07.2024 má svátek: Věroslav
FILM POHLEDEM TEREZY POKORNÉ
Film kanadského režiséra Denise Villeneuve „ Příchozí“ je vědeckofantastickým trillerem, intelektuální sci-fi a zrcadlem zobrazujícím chování, jednání a způsoby myšlení nás - lidstva. Sience fiction, kde nehraje hlavní roli invaze agresora, ale dorozumění se. Dorozumění se, které bývá tak složité už pouze mezi námi samotnými. A jaké pak může být mezi námi a obyvateli Vesmíru? Může být??? Jaký to bude jazyk, kterým budeme hovořit? Bude to jazyk? Bude to přenos myšlenek? Bude to znaková řeč?
V různých částech naší planety přistane dvanáct tajemných vesmírných lodí. Jsou sestaveny elitní týmy odborníků, aby zjistily, jaké úmysly mají jejich obyvatelé. Do čela jednoho z nich je postavena odbornice na lingvistiku Luis Banksová (Amy Adams), která se ve velmi omezeném čase a pod tlakem snaží najít způsob komunikace. Po boku ji stojí Ian Donnely (Jeremy Renner) vědec a matematik, za zády pak armády v podstatě všech světových velmocí. To, že jisté kroky, které musí křehká paní doktorka podstoupit, nejsou zrovna bezpečné, je samosebou také součástí příběhu. Toliko ve zkratce obsah filmu vzniklého podle povídky „Příběh tvého života“ spisovatele Teda Chianga. „ Jedná se o žánr, který má dle mého názoru velký dopad a umožňuje nám také objevovat naši realitu velice dynamickým způsobem...“ říká Denis Villeneuve jeden z nejúspěšnějších režisérů své země, který o natočení sci-fi snímku snil již od svých klukovských let. A natočil ho vskutku skvěle. Není to tentokrát žádné akční kino, hlavní roli zde hraje lidská mysl, intelekt a cit. Důležitá je stránka zvuková a výtvarná, obě v podstatě minimalistické a přitom zároveň vnitřně rozvětvené, doprovázené poutavou hudbou Jóhanna Jóhannssona. To, že vnitřek vesmírné lodi evokuje tunel o kterém vypráví většina lidí, kteří přežili svou vlastní smrt, je zde pojícím článkem mezi vesmírem a lidskou myslí a působí tudíž silným dojmem. Výtvarné pojetí mimozemských bytostí je vždy ošidné, skurilní a podivné – zde jsou to dvě chapadlovité figury podobné lidským rukám, což se stává symbolem jakéhosi našeho společného spojení – spojení všeho se vším.
Listopad je pro mně ideálním časem pro start tohoto filmu do kin, neb je časem, kdy jsme otevřenější k určitým myšlenkám a podnětům. Je to čas usebrání se, čas vzpomínání na ty, které jsme milovali a kteří již odešli, čas kdy touhy a snahy spojit se s nimi jsou ještě silnější než jindy. Píše se o konkrétních dnech a hodinách, kdy se údajně otevírají „vesmírné koridory“ a k tomuto spojení může dojít. Pro někoho jsou všechny řeči podobného druhu pouhými pohádkami, pro jiného zase věcí zcela reálnou a přirozenou. Jsou zde tací, kteří se nad vším tím pousmějí, protože pro ně je takové spojení možné kdykoliv a za jakýchkoliv podmínek, žádné koridory k tomu nepotřebují. Proti nim pak stojí veliké množství dalších, kteří v nic takového absolutně nevěří a za své přesvědčení, že jde pouze o bláznovství pomatenců se půjdou třeba i bít – je přeci pouze život na této zemi a smrt – konec, tečka, nic! K jaké skupině patří hlavní představitelka tohoto snímku se dozvíte během filmu. I zde stojí vědoucí a ti, kteří se snaží pochopit proti nevidoucím a jak známo nevědomost budí strach a strach agresi a agrese může znamenat třeba i konec naší civilizace. Každopádně s ní ubližujeme sami sobě a stáváme se díky tomu pouze primitivními stroji, řízenými vlastní emocí. Emocí která umí jen ničit a zabíjet a odebírá nám lidství, na které jsme tolik pyšní.
Jsme pouze marionetami? A pokud ano tak koho? Jakou roli hraje a jak velký prostor má naše pověstná svobodná vůle? To jsou otázky, které si v dnešní době klade mnoho lidí a tento film se jich dotýká také.
Přeji vám příjemný a silný zážitek, který třeba otevře některé ze „dveří“ vaší mysli.
