27.07.2024 má svátek: Věroslav
Tyhle černobílé fotky s Václavem Havlem máme u nás doma vystavené v knihovně. Vždy když přijde nějaká návštěva, tak se ptá, jak jsem k nim přišla. „Ty jsou od tety Dáši, když byly s mámou doma u pana prezidenta,“ vysvětluje obvykle můj syn. Návštěvy se pak většinou shodně diví, jak to, že nesu panu prezidentovi snídani.
Fotografie vznikly v prosinci 1992, kdy Václav Havel už nebyl československým prezidentem a ještě nebyl českým. Tehdy se úplně stáhl z veřejného života. Na stole mu ale zůstala ležet naše prosba, jestli bychom s ním nemohly udělat reportáž pro Týdeník Televize a on se rozhodl, že nám vyhoví. A tak jsme 8. prosince ráno stály obě připravené v domě na Rašínově nábřeží, abychom celý den provázely „občana“ Václava Havla. „Tak vy dvě dnes budete moje sprůvodkyně,“ smál se na uvítanou Václav Havel. Tehdy jsme byly s fotografkou Dášou Hájkovou nepřehlédnutelná dvojice. V převážně mužské reportérské komunitě jsme se my dvě naprosto vyjímaly. Václav Havel nám představil Ladislava Špačka, který právě začínal ve funkci jeho mluvčího, a pak jsme hned vyrazili na celodenní inkognito putování po Praze. Nejdřív jsme absolvovali návštěvu Waldorfské školy v Jinonicích, pak poseděli s Václavem Malým na Strossmayerově náměstí, přesunuli se do Vinohradské nemocnice, kde tehdy ležel těžce zraněný režisér Jiří Svoboda. Byly jsme u toho, kdy Václav Havel jel poprvé metrem, a odpoledne jsme se krásně prošli po vánočním trhu na Václavském náměstí, kde si Václav Havel s velkým zájmem na stáncích prohlížel knižní novinky. Večer jsme dorazili do vyhlášeného Golem Clubu, sešli se s Bohumilem Hrabalem v pivnici U Zlatého tygra. Všude, kam jsme přišli, se nás lidi ptali, to je fakt Václav Havel?
Dopoledne jsme se taky zastavili u chartisty Klementa Lukeše, který měl v ledničce speciálně pro Václava Havla připravené škvarky. Pan Lukeš byl nevidomý, a tak nás Václav Havel požádal: „Holky, můžete skočit do té ledničky?“ Dáša fotila, takže pro škvarky jsem šla já, a když jsem je panu prezidentovi podávala, pohotově zmáčkla spoušť. Tak vznikla ona, v naší rodině legendární fotografie, jak nesu panu prezidentovi snídani.
Dáša nafotila během našeho celodenního putování s Václavem Havlem hodně krásných fotek. Vybrané jsme šly panu prezidentovi ukázat a jemu se hodně líbily. Některým se moc smál a ptal se, jestli si je může nechat. Jedna fotka z Václavského náměstí vyšla na titulu našeho časopisu. Vždycky když na tyhle fotografie koukám, vzpomenu si, jak byl naprosto normální a vůbec nic ze sebe nedělal.
5. října 1936 Praha - 18. prosince 2011 Hrádeček
Text : Slávka Holubová - Filmové centrum Česká televize
Fotografie : Dagmar Hájková
