27.07.2024 má svátek: Věroslav
Pořád jsem to já -
Právě přichází do kin 16.4.
Alice Howlandová je krásná žena, milující a milovaná manželka, matka tří úspěšných dětí a uznávaná lingvistka, která přednáší na prestižní universitě.
Kolegové ji respektují, studenti milují a manžel jí s něhou říká, že je nejinteligentnějším člověkem, jakého kdy poznal. Alice je na vrcholu kariéry a jedno zapomenuté slůvko při odborné přednášce ji nikterak nezneklidní. Jenomže nezůstane jenom u toho. K návštěvě neurologa ji přiměje až když se při obvyklém kondičním běhání po kampusu školy ztratí a na okamžik neví, kde je. Po několika vyšetřeních padne pro celou rodinu šokující verdikt: lékař teprve padesátileté ženě diagnostikuje Alzheimerovu chorobu v raném stádiu. A přestože Alice, podporována manželem i dětmi, s nemocí statečně bojuje, příznaky se stále zhoršují a akademická kariéra i dosavadní životní styl se stále rychleji bortí. Je jasné, že přes zoufalou snahu zůstat tím, kým kdysi byla, konečnému rozpadu Aliciny osobnosti zabránit nelze.
Do hlavní role filmu podle knižní předlohy Lisy Genovy obsadil režisér Richard Glatzer herečku Julianne More, která odvedla strhující výkon. Za ten byla oceněna Zlatým glóbem, Oscarem i cenou BAFTA.
Připravila: Zuzana Ptáčková Foto : Falcon
FILM POHLEDEM TEREZY HERZ POKORNÉ
Co říci k takovému filmu.....? Jedině snad ..... ANO.
Je těžké okomentovat dávno řečené a to už tolikrát.
Julianne Moor je jednou z nejlepších hereček naší Planety, to ukázala mnohokrát, ať v rolích hlavních či vedlejších, vždy vám na dlouho utkvěla v paměti. Já ji viděla poprvé v Altmanových Short Cuts - zajímavá, fascinující, ohromně přirozená ať již oblečená či nahá v situacích běžných i zcela ujetých. Po filmovém plátně se pohybovala s neuvěřitelnou samozřejmostí a tak to pokračuje celá ta léta dál. A je jedno ve kterém filmovém žánru se objeví, prošla všemi, vždy je její grácie přítomná, stejná, prožitek však pokaždé jiný. Za své výkony získala, velká ocenění i Oskarové nominace, a teď si za svůj poslední herecký koncert zlatou sošku domů už doopravdy odnesla.
A co si odnášíme my? Silný zážitek bezesporu, mnoho otázek týkajících se nássamotných k tomu. A protože je její výkon poněkud nakažlivý, hledáme cestou z kina po tašce peněženku ( já ji našla až doma, zapomenutou na stole, kde nikdy nebývá), myslíme na to, kdy jsme si naposled nevzpomněli na nějaké slovo a jestli se nám také někdy stane, že nebudeme trefit domů, nepoznáme své nejbližší. Je dojemná, silná a rozbitná zároveň, její herectví subtilní i excentrické, podle potřeby. A partneři ji výkon rozhodně nekazí, to by Alec Baldvin ani nemohl, vždyť, je mimo jiné, skvělým Shakespearovským hercem.
Nemohu než nedoporučit tohle kino, které chytne za srdce a nutí nás uvědomit si trochu více sami sebe, naše hodnoty, naši cestu životem i ty, které máme nejblíže ( a to i když s Alzheimerovou chorobou nemáme nic společného).......................................................T.H.P
