PAŘÍŽ --”PAŘÍŽ JE VŠECHNO,CO CHCEŠ!”-Frederik CHopin
V Paříži jsme byli téměř všichni. Hrnuli jsme se po „listopadu 89“ do města nad Sénou všemi možnými způsoby,- vlakem , autobusem, stopem i pěšky. Jen málokteří měli po revoluci na letadlo , ale všichni jsme věděli, že Paříž nutně musíme vidět. Během 48 hodin jsme jsme sice spatřili hlavní monumenty města , ale samotnou Paříž jsme nemohli vidět, pochopit a zažít.
A tak se do Paříže vracíme opět a znovu.......dáváme si na čas, brouzdáme Latinskou čtvrtí a vynecháváme věhlasnou Eifelovku i Louvre. Dnes si letadlo do Paříže může dopřát většina z nás, a tak již tolik nespěcháme, posedáváme v kavárnách, popíjeme, kupujeme si dobroty , ochutnáváme Macarons, ale předevšíme máme čas se dívat a užívat si vůni a kouzlo města. Už nemáme ten pocit stihnout harmonogram všech věhlasných pamětihodností a tak často jen sedíme a díváme se – což je dobře. Pak se nám bude chtít vracet se do Paříže stále častěji, protože zjistíme , že nám tam bylo dobře. Není to tím, že je to výlet, ani tím, že Paříž je v něčem Praze podobná, je to tím , že Paříž je jiná. Paříž totiž láká šarmem a kouzlem nepoznaného , možná dekadentního a vzrušujícího, někdy i laciného a extrarvagantního. Těžko říci jak často a kolik cest budeme absolvovat k poznání Paříže. Když zpívá E.Piaf své slavné písně, vzpomínáme rádi , někdy nostalgicky - ale známe to město ?
Na podzim, když nízké slunce zlatě ozáří Zlatnické nábřeží/Quai des Orfevres/, Notre Dame zrůžoví a stromy sypou listí všemožných barev, je jasné proč to vše chceme vidět. Každý tam totiž sní, že tam možná potká tu pravou lásku, i když po jeho boku kráčí ta láska největší. V Paříži se ale snít musí – možná proto tam všichni jezdíme.......snít.
text a fofo -VH