OSCAR 2020 - DCERA

Oscar 2020 – Hollywood slaví a milovníci filmu po celém světě s ním.  Čeká  nás dlouhá noc plná emocí, napětí, zářivých úsměvů a obdivného potlesku. Kostky jsou již sice vrženy, ale ono vzrušené očekávání má i tak své kouzlo. Každý podporuje svého favorita, diskutuje se o tom či onom příběhu, prožitku, hereckém výkonu, režii, kameře, výpravě, přidávají se designéři nejslavnějších módních domů bojující o to, čí model zazáří na červeném koberci nejvíce. Sladké mámení plné hvězdného prachu. Show večera je jedna věc, výsledky soutěže pak jiná. Všichni vědí jaké množství faktorů má vliv na to, čí jména zazní jako vítězná a jak velký souboj předchází vyhlášení výsledků. Jak by ne. Oscar otevírá dveře, umetá cestu, přináší pro své majitele bohatství, uchopí-li příležitost, čímž myslím tu správnou následující nabídku. A jistě, svoji roli hraje i štěstí, okořeněné talentem a tvůrčí energií, kouzlem je pak být ve správný čas na správném místě.

To se za naší zemi letos povedlo studentce pražské FAMU Darie Kashcheevové. Její film DCERA bojuje o zlatou sošku v kategorii krátký animovaný film a jistě všichni, kdo měli možnost ho vidět, si z celého srdce přejí, aby uspěla a metu z největších si domů odvezla právě ona. Jedná se o film nesmírně silný a dojemný, vyprávějící o citech, které všichni dobře známe - míjení se dětí s rodiči a odpuštění, bez kterého se můžeme velmi lehce ocitnou v „pekle“ své vlastní mysli a „rozbiti“ běhat po světě třeba až do svých posledních dnů. Nemůže se nedotknout srdce diváka, protože hlavní postavička je až průhledně otevřená a ve svých citech opravdová. Vůbec poprvé zde byla v loutkovém filmu použita ruční kamera, která celému dílu dodává naprosto nezvyklou dynamiku. Daria Kashcheevová je autorkou scénáře, výtvarníkem, režisérem a kameramanem a zvukařem v jedné osobě a musím říci, že jí patří můj naprostý obdiv, za způsob, jakým převedla svoji myšlenku na filmové plátno. S Dcerou projela již nemálo festivalů včetně Karlových Varů a Redfordova Sundance festivalu, získala mnohá ocenění a je nutno říci, že jednu cenu od americké Akademie filmového umění a věd už má, a to tzv. studentského Oscara. Nemalý podíl na úspěchu filmu si nese producent Martin Vandas (Fimfárum, Jedné noci v jednom městě), muž,  který se rozhodl ukázat světu práce studentů pražské FAMU. V jeho Maurfilmu vznikl projekt Trojhlas obsahující 3 krátké animované filmy: Betonová džungle – Marie Urbánkové, Noctuelle – Martina A.Petlíčka a právě Dceru. Je to tedy on, kdo Dariu dovedl na místo, kde právě je – výsluní již patří pouze ji.

Nezbývá než držet palce a doufat že to bude ona, čí děkovnou řeč během slavnostního večera z Dolby Theatre v Los Angeles uslyšíme. A kdyby náhodou ne, nevadí, svoji stopu již zanechala a jistě budou, této hluboce, skromně, bezelstně, ale také odhodlaně působící dívce, ony pomyslné „dveře“ do království světové kinematografie otevřeny tak, jako tak.                                                                                                            

Text: Tereza Pokorná      

Fotografie: archiv D. Kashcheevové a Maurfilm

Fotogalerie