27.07.2024 má svátek: Věroslav
.jpg)
Sir Nicholas Winton – britský makléř, humanitární pracovník, filantrop, zachránce životů 669 československých židovských dětí je hlavní postavou filmu One Live. On a spolu s ním lidskost, soucit, odhodlání, statečnost a vytrvalost. Před očima diváků se na plátně odvíjí část životního příběhu muže, který vidí-li utrpení druhých, jedná. Ukazuje nám, jak mocné je přesvědčení jednoho jediného člověka, že dokáže, že bezpodmínečně musí dokázat, zhmotnit svoji myšlenku, svůj záměr. Záměr, jenž je pomocí druhým.
„Když něco není nemožné, musí existovat cesta, jak to udělat.“ - je mottem tohoto filmu, tak nesmírně důležitého v každé době, speciálně v naší současnosti. Podmínkou je vidět. Chtít uvidět, co se ve skutečnosti kolem nás děje, kdo má jaké cíle, co pro to dělá, čeho všeho je schopen.
12.3. 1938 dochází k připojení Rakouska k nacistickému Německu, Hitler chce Sudety, rodiny utíkají do Prahy, hledají ochranu, šanci na záchranu. V ten čas přijíždí do Prahy mladý Nicholas Winton, a ve chvíli, kdy vidí, v jakých podmínkách tito lidé přežívají, kdy se může doslova dotknout jejich osudu, začíná konat. Rozhodne se evakuovat děti do Londýna, zprostředkovat pro ně pěstouny, kteří jim zajistí ve Spojeném Království bezpečí do doby, než se budou moci vrátit domů. Získává pomocníky, rozbíhá se obrovská mašinérie překonávající všechny překážky, až do dne, kterým vše končí. Hitler obsazuje Československo a poslední Wintonův vlak vypravený 1.9.1939 z Wilsonova nádraží v Praze je zastaven. Co pro pasažéry následovalo, je všeobecně známé, co se děje v srdci a duši Nicholase Wintona nám zprostředkovává Sir Antony Hopkins. On je hlavní postavou, jeho prostřednictvím sledujeme člověka, který dokázal nemožné, a neměl potřebu to hlásat do světa. Se svými pocity se vyrovnával sám, ať byly jakékoliv. Na veřejnost se zpráva o jeho dávném působení v Praze dostala, až v jeho pokročilém věku, a právě v ten čas se s ním potkáváme. S ním, jeho vzpomínkami, střípky života běhu „současného“. Můžeme tak v šeru kinosálu sledovat Anthony Hopkinse, jak nám, se svojí neuvěřitelnou prezenci na filmovém plátně, představuje svého hrdinu a velmi subtilním, intimním projevem zrcadlícím nesmírnou vnitřní sílu a zároveň i rozbitnost, dokáže divákovi sdělit ty nejhlubší pocity své postavy. Film se tak stává intimním, komorním, přestože zahrnuje veliké, dobové scény. Jim pak vévodí stejně tak subtilní ve svém projevu a herecky vynikající Johny Flynn v roli mladého Nicholase Wintona, po jeho boku v roli matky silná, rozhodná a zároveň dojemná Helena Bonham Carter.
Pan režisér James Hawes a jeho protagonisté se nikterak nesnaží tlačit na city diváků, nejsou patetičtí, nenutí nám ani jeden jediný pocit. Naopak. Avšak o to silněji jejich příběh člověka zasáhne. Přesto, že vyústění je dobře známé, neb zpráva o něm oblétla doslova celý svět.
Film Jeden život je pro naši zemi velmi osobní. Hlavním místem dějů je Praha, a my se mezi slzami, které prostě člověku během tohoto příběhu tečou, modlíme, aby se historie tohoto místa nikdy nezopakovala, aby naše děti a vnoučata nikdy něco podobného nemuseli zažívat. Aby se lidé již nikdy nestávali obětmi šílenců, psychopatů, nenechali se mlčky vmanipulovat do situací, které ubližují a které nechtějí, aby se neocitali v rolích pouhých figurek na šachovnici her mocných. Tady a nikde jinde na světě.
Na otázku: „Proč to dělal?“ odpovídal Sir Nicholas slovy: „Protože jsem normální člověk“. Každý, považující se za normálního člověka, to ale neudělal. A i když měl Nicholas Winton množství úžasných, a neméně statečných pomocníků, bez něj by tyto děti zachráněny nebyly, jejich potomci by nežili. Mnozí naopak mlčky, s pocitem, že stejně nemohu nic udělat, pouze přihlíželi, zatímco zločinci, psychopaté a jejich poslušní konali. Sir Antony Hopkins nám na filmovém plátně ukazuje, že tomu tak není, že každý jeden člověk může vždy něco udělat. Každý mění svět již pouze tím, že sleduje své myšlenky, rozhoduje se, v co uvěří, v co ne, a co tím směrem udělá, co nechá být. Žijeme v době, kdy hlavní představitelé států hovoří o válce, jako by byla přítomna i tam, kde ve skutečnosti není. Je vyvoláván strach, který usnadňuje manipulaci s lidmi i fakty. Děje se tak i přestože informace jsou dostupné jako nikdy před tím. Kam jsme došli, je otázkou, kterou si mnozí kladou. Jako by se zapomínalo, co prožívali naši předci, čeho byli svědky, jako by se zapomínalo na zákon příčiny a následku, který panuje na planetě Zemi, a nedá se nikterak obejít. Právě proto by One Live měli povinně vidět všichni její obyvatelé. Každý by měl sedět sám v šeru kinosálu, zpytovat svou mysl, nastavit zrcadlo svým postojům, svému konání.
James Hawes natočil svůj film tak, že poselství, jež přináší, je jasné a pochopitelné každému, kdo touží po životě v klidu, míru, souznění s lidmi, se světem kolem sebe. Přeji nám všem, aby se tato bolestná historie již nikdy neopakovala, aby energie Sira Nicholase Wintona zasela semínko v srdci všech, kteří se s ní prostřednictvím filmu One Live, nebo vyprávěním o něm, setkají.
