27.07.2024 má svátek: Věroslav
SAMOŽIVY VYSÍLÁ ČT 2 VE 20.55 24. BŘEZNA
ŽIVA JE SLOVANSKOU BOHYNÍ PLODNOSTI
Pro Živu je důležitá domácnost, domácí atmosféra, rodina, manžel a děti. Je to žena, která ví, jak vytvořit teplo domova. Je dobrou hostitelkou, paní domu a dokonalou matkou.
Pokud se jí však něco nelíbí nebo se ocitne v emočně náročných situacích, snadno se rozčílí. Vztek jí dodává energii pro zjednání nápravy.
Neúplných rodin přibývá, žije v nich už každé páté dítě. Odhadem je to 400 tisíc dětí. Samoživitelé musí překonávat řadu obtížných překážek, na jejichž zdolávání jsou v úplných rodinách oba dva rodiče. Musí skloubit role jediného živitele a jediného pečujícího rodiče, což je časově, finančně a psychicky náročné.
V 90 procentech jde o matky samoživitelky. Podle odborníků patří k těm, kteří jsou nejvíce ohroženy chudobou. V Evropské unii patří Česko k členským státům s nejvyšším podílem matek samoživitelek na celkové populaci.
Bez alimentů třou bídu s nouzí
Situace chudých a zoufalých matek samoživitelek je dána fenoménem, vyskytujícím se s velkou četností právě v Česku, a tím je nepostihnutelnost otců neplatičů. V Evropské unii se tento problém a následně zoufalá situace žen a dětí v takové míře a s takovou brutalitou nevyskytuje.
Důsledky vyrůstání v chudobě a v sociálním vyloučení se pak nejvíce odrazí na dětech, a na jejich vývoji.
Ženy samoživitelky, které se musí samy starat o malé děti, mají horší možnosti v uplatnění se na trhu práce. Navíc nemají dost finančních prostředků například na kroužky, akce pro děti, školy v přírodě.
Stát problém neřeší
Čeští poslanci dosud nevytvořili zákon, který by otce neplatiče donutil k plnění povinností. Jestliže stačí, aby otec poslal jednou za tři měsíce svému dítěti 400 korun, a tím se vyhne trestnímu stíhání, je cos shnilého ve státě českém.
Oslovení odborníci se shodují, že vláda a státní instituce problematice neúplných rodin nevěnují prakticky žádnou pozornost.
Chci oslovit poslance a poslankyně a žádat na nich, aby se k této zoufalé sociální situaci postavili, a udělali to, co je jejich povinností, čili začali pracovat na zákonu, který by tento ostudný fenomén České republiky vyřešil.
Základem filmu jsou příběhy žen, které bojují o existenci na hraně chudoby.
Problém zasahuje celou populaci s výjimkou žen, které dokáží vydělat dostatek peněz. Chci, aby diváci nahlédli podrobně a zblízka do situace žen a dětí.
ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo
Na mou výzvu na facebooku už reagovalo přes čtyřicet samoživitelek a dva muži samoživitelé.
Jejich příběhy jsou otřesné v několika rovinách:
Existenční situace matek s dětmi
Chování neplatičů - otců dětí, případně matek
Zápas samoživitelek s podivnou justicí, úřady, sociálními pracovnicemi
Eliška Černá
„Leží mi na stole nejnovější rozsudek soudu o neplacení výživného. Dostala jsem ho jaksi z milosti, jen pro informaci, protože nejsem poškozená, ani děti, kterých se to týká, nejsou poškozené.
I když jsem si myslela, že mě po bezmála deseti letech po útěku s dětmi z devatenáctiletého manželství nic nepřekvapí, musím říci, že mě vážená paní soudkyně šokovala. Pokolikáté už? Nevím, ani to nepočítám. Jen vím, že musím něco udělat! Předlouhá cesta čekání na spravedlnost, na nějaký zájem ze strany státních institucí, nebo že by dokonce nějaká pomoc? Jak naivní! Ještě že není moc času nad tím přemýšlet, je třeba neustále pracovat. Jak může být zdravá společnost v téhle zemi, kde stát s pohrdavou ignorancí nechává děti vyrůstat s vědomím, že spravedlnost neexistuje, zákony se nemusí dodržovat? A morálka? To je něco naprosto zbytečného.“
Blanka Lísková
„Vím, že k tématu matek samoživitelek, neplatících otců, nesoudících soudů a bezmocných policistů mám opravdu co říct. Bohužel až moc. Nikdy bych si ani v nejhorším snu nepředstavila, že to právě mě může potkat, že se ocitnu na hranici chudoby, a téměř jako bezdomovec, bez možnosti domožení se spravedlnosti.“
A jak jsme dopadli my? Jako bezdomovci. Babička, které je 80 let našla azyl na zdejší staré faře, já s Kubíčkem bydlím u mé matky. Užíváme jeden pokojík, mačkáme se na dvou metrech čtverečních, věci, které nám zbyly, máme v krabicích. Zbylé dluhy po exmanželovi budu platit do 58 let, protože v téhle zemi zřejmě není nic, co by dlužníka donutilo platit dluhy a otce platit na jeho nemocné dítě.
Nikola Mucha – zpěvačka
„Můj kolega muzikant Martin Kyšperský mě asi před půl minutou upozornil na Váš záměr natočit dokumentární snímek zabývající se životem a přežíváním svobodných matek. Jelikož se tímto tématem zabývám na tvůrčí i existenční bázi, sama sebe okázale nazývám mluvčí této menšiny (?!), je v mém zájmu dál tuto problematiku víc znát, ráda bych se přidala, zda je to možné a budete mít zájem vůbec jednat s někým tolik zhrzeným jako jsem já :) V odkaze přikládám ukázku z mého boje - což je punková píseň.
Iveta Kratochvílová
„Nikdy jsem si nijak nestěžovala, ale koncem roku mi lékaři sdělili diagnózu, která udusila i poslední špetky víry na nějakou lepší budoucnost. Mám onkologický nález, dvě operace za sebou a nejistou budoucnost ohledně vývoje nemoci. Já zažila martýria, kdy mě honili z kanceláře do kanceláře, přehazovali si mě, jak horký brambor, jednali se mnou stylem, že větší ponížení jsem nezažila-asi z důvodu, že jsem byla pokorná a nevynucovala si řevem to, co ti druzí. Dodnes každý měsíc s hrůzou čekám, zda mi almužna přijde včas, abych mohla zaplatit nájem a nezůstala se synem na ulici.“
Petra Bairnsfather – se dvěma dětmi žije v jurtě u Berouna
Vzala jsem si Američana, mám s ním 5 dětí, je tomu rok a půl co stále bojuji o své děti, neboť na základě jeho lží a totálnímu nepochopení sociálních pracovnic, je skoro nevídám, vedeme soudní jednání, on je podnikatel a já prý "buranka" ze socialistického státu, proto musí vychovávat děti podle evropské kultury on. Chci střídavou péči, a sociálka a soud? Prý to nejde, i když to chtějí i děti, zvládli by to. A milý tatínek si sám ustanovil, že když jsou děti u mě, že mi dá 80,-Kč na dítě na den, celkem 400,-Kč na den pro pět dětí. Nikomu to nevadí, on je přeci podnikatel a vzorný muž, to že 13 let pil, bral prášky na nervy, drogy, mi dnes už nikdo nevěří.
Jan Peluňka
„Velmi si vážím Vaší snahy o medializaci problematiky vymáhání výživného. Musím Vás ale upozornit na to, že v praxi to mají otcové - samoživitelé ještě o něco složitější, než matky - samoživitelky. Ze statistik je zcela zřejmé, že většinou po rozvodu péče o děti leží na bedrech matky. Avšak pokud matka selže a otci děti zůstanou, jsou předsudky sociálních pracovnic a soudců ještě o něco sofistikovanější. V této situaci to mají otcové podstatně těžší. Zcela jistě by Vám byli vděčni všichni otcové, kteří na výživné od nepečujících matek dosáhnou jen s vypětím všech sil a za pomoci advokátů (pokud vůbec) vděčni, kdybyste svůj dokument tvořila i s ohledem na otce - samoživitele. Vyhnula byste se tím obvinění, že to vidíte přísně genderovsky.
František Pozděna
„V rámci genderové vyváženosti:-) bych Vám nabídl příběh svůj, kdy matka mých dětí odešla, a já aniž bych cokoliv udělal špatně a navrhoval, že budu dětem platit vše, a že je chci mít u sebe maximum doby, tak mě naše drahé feminizované soudnictví o děti připravili a přivedli před osobní bankrot (potažmo do vězení) Tak kdybyste nechtěla jen přispět k té podivnosti - děti patří k matce - tak se, prosím, ozvěte.
Lenka Václavíková
„Jsem matka tří dětí. Po rozvodu jsem se ve 40 letech dostala do soudního kolotoče, státní nevědomosti a policejní šikany, sociální bídy a hlavně exekutorského vyděračství.
Kromě morálky všech otců, kteří nejsou schopni pochopit potřebu dítěte, je nanejvýš nemožné pochopit morálku zákonů této země.
Ano, z části si za to můžeme sami, špatným výběrem partnera, ale on nemá žádnou značku záruční doby, nebo pozor, pro děti je nepoužitelný.
Viděla jsem nedávno dokument o tučňácích, bylo to tak dojemné, že samec přemlouvá svojí partnerku aby mu svěřila vejce, že ho určitě nenechá umrznout a celou dobu bez hnutí sním stojí v ledovém větru, než se mládě vylíhne.
Je k neuvěření, že i zvířata ví, kde a jaká je jejich povinnost a tatínkové některých dětí to nevědí!!
Nemusí, protože státní systém této republiky mu to dovolí.
Je jistě spousta chlapů chudáků, které žena sdírá z každé koruny a vyhrožuje mu, že mu nedá děti, ale je ještě více žen, kterým docházejí síly a peníze, a pak nemají na své děti čas a mnohdy ani náladu.“
Iveta Lendělová
„Jsem rozvedená 13let, a jsem samoživitelka. Mám 5 dětí, o které se doposud starám sama. Nikdy mi na děti nic nepřispěl, ani soud mi neuznal, aby mi pomohl s výbavičkou v tu dobu, co jsem byla těhotná. Na úřadu práce jsem dostávala dávky v hmotné nouzi, a neměla jsem dostatek peněz, a ještě mi soudkyně řekla, že mohu být ráda, že něco dostanu, protože otec v tu dobu nebyl a není zaměstnán. Pracoval bez smlouvy, aby mu nemohlo být strženo výživné, a peníze, které měl dávat, neposílal, jen občas aby ho nezavřeli, tak poslal nějakou částku. Nikdy nebyl za neplacení odsouzen jen podmínečně, a v roce 2013 se na něj vztáhla amnestie, takže je zase čistý, a neplatí dál. Prostě nevím si rady, žijeme v tíživé situaci. Pokud nám pomůžete, budeme moc rádi a především si vážím vašeho návrhu, maminkám to určitě pomůže.“
Hana Turinková
„Jak se dá během několika let z dívky plné ideálů vytvořit vypnutý stroj jedoucí setrvačností, který má zlé sny. Co se děje, když tento stroj jednoho dne řekne dost? Jak se komunikuje se sociálními pracovnicemi, které jsou pod vlivem seriózně vypadajícího psychopata, který ví, co má říkat? Jak se dá znemožnit normální člověk u úplatného psychologa? Jaký je to pocit, když víte, že vaše dítě trpí, protože nedokáže pochopit, co se děje a je využíváno jako rukojmí?
Olga Dabrowská
„Já jsem případem ženy, která - ač je zdánlivě společensky ok (má VŠ, krásné samostatné povolání apod.) - narazila na celou mašinerii útlaku samoživitelek (soudy, tzv. znalci, nekompetentní sociálka apod.) a také na skutečné problémy krajní existenční nouze matky se dvěma na ní závislými dětmi. Jsem na to zcela sama (na Olinku výživné vůbec nedostávám, na Dominika jsem celý jeho život dostávala dva tisíce, několik málo posledních let dostávám pět tisíc) a jsem osoba dosti křehká, která má sice velkou chuť do života, ale nemá na to odpovídající sílu. Téma matek samoživitelek mě velmi zajímá, protože na vlastní kůži vím, jaké to je. Chci pro ně také něco udělat, třeba se naše aktivity mohou i nějak propojit. Rozhodla jsem se, že se svým příběhem na veřejnost jednou určitě vystoupím a že se připojím k diskutování témat, které s sebou příběhy, jako je ten můj, přinášejí. Stejně tak se chci zapojit do aktivní účasti na změnách životních a právních podmínek těchto matek a dětí. Nicméně, cítím, že je potřeba dělat něco rychle, protože ta situace se čím dál více zhoršuje.“
SAMODIVY
Divadelní režisérka Janka Ryšánek Schmiedtová na konci minulé a na začátku této divadelní sezóny vytvořila unikátní divadelní projekt s deseti matkami samoživitelkami. Jsou v něm všechny typy žen, včetně těch, které vymáhají marně alimenty v ČR i v zahraničí, byly týrané, platí za své expartnery, otce svých dětí vysoké dluhy, mají díky nim exekuce na veškerý svůj majetek.
Scénář hry vznikl na základě autentických zkušeností těchto protagonistek, které jsou připraveny se mnou na filmu spolupracovat.
Divadelní představení chci natočit, buď v Brně nebo při pražském hostování.
„Jmenuji se Denisa Nytko, jedna z výjimečných Samodiv. Mám veliký problém. Bojuji za svého syna už skoro dva roky na Mezinárodní ochraně práv dětí. Můj exmanžel, původem Polák, neplatí už čtyři roky alimenty, vlastně nikdy neplatil. Polské úřady mi to stěžují, takže pořád jen čekám a čekám.
Neplacení výživného je sice trestným činem, navzdory tomu ti, kteří se povinnosti platit alimenty vyhýbají, ve vězení neskončí. Stačí přece jednou za tři měsíce poslat stovku. Tím úředníci zjistí, že otec má snahu alimenty platit. Je to absurdní, tak jako tento zákon a praxe vymáhání alimentů.
Občanské sdružení Women for women vytvořilo za podpory mecenášky projekt, kdy nabízejí matkám s dětmi ubytování v bytech, za něž matky platí pouze pět tisíc korun. Tyto matky s dětmi docházejí do jejich střediska ve Vojtěšské ulici, kde mohou mluvit s psycholožkou, sociální pracovnicí a právničkou. Středisko pro ně pořádá různé aktivity. Jsou to matky, které předtím pobývaly s dětmi v azylových domech, kde prakticky nelze žít obvyklý rodinný život. Matky mohou této pomoci využívat po určitý čas, než se zorientují a najdou si zaměstnání.
Film by měl být kombinací příběhů žen a jejich dětí žijících na hranici chudoby a pátrání po tom, co může stát s touto alarmující situací učinit.
Chtěla bych tímto filmem upozornit na to, že v naší blahobytné společnosti žijí lidé, jejichž situaci si politická reprezentace, tvůrkyně zákonů a jejich výkonu neuvědomuje a nedovede představit.
Tím spíš, že se jedná o budoucnost této země, o děti, které žijí v atmosféře psychického stresu svých matek.
Jsem přesvědčená, že konečně nastal čas, aby se tato ostudná situace začala doopravdy řešit. Ocitáme se totiž v době dramatického zvratu od společensky neudržitelné segregace půl miliónu českých dětí.
V současnosti vzniká několik projektů, které povedou ke společenské diskusi, jíž je stávající politická garnitura nakloněna.
Film bude mít bojovnou, nikoliv uplakanou tvář. Bohyně Živa je totiž dokonalá matka a hospodyně, ale pokud se jí něco nelíbí, hněv jí dává energii ke zjednání nápravy.
foto -dhaj
