Objevit svůj talent není nikdy pozdě

Miliardář a filantrop Bill Gates, politici Madeleine Albrightová i Tony Blair, či následník britského trůnu princ Charles nebo aktuálně třeba olympionik David Svoboda, ale také skvělý fotbalista Patrik Schick, a seznam by mohl být delší… Na první pohled nemají tyto osobnosti spojitost, na ten druhý je spojuje jedno jméno – Jan Mühlfeit (58). Kdysi jeden z nejvýše postavených českých manažerů, dnes globální stratég, mentální kouč i autor populárních knížek. Muž mnoha talentů, které pomáhá objevovat také ostatním, razí heslo ‚Buďme víc tím, kým jsme‘.

Dvacet let vyrůstal na vesnici, více než 20 let pak pracoval po boku nejbohatšího člověka na světě v jedné z největších globálních korporací. Řídil tisícovky lidí a se svým týmem regionu střední a východní Evropy se 4krát po sobě stal nejlepším na světě v době, kdy byl jeho mateřský Microsoft největší firmou na burze. Potkával zajímavé osobnosti z mnoha zemí, diskutoval s nejlepšími z nejlepších a v 50ti byl na vrcholu. A je na něm vlastně dodnes, i když po zkušenosti s těžkou depresí, kterou si jeho vysoké pracovní nasazení vybralo, trochu jinak. Nadále se učí od špičkových expertů svých oborů a sám přednáší na světových univerzitách i institucích, ale vysokou manažerskou funkci vyměnil za práci v týmu o dvou lidech s o 30 let mladší kolegyní, a jeho smyslem života se stala pomoc dospělým i dětem objevovat jejich talenty. „Odemykání lidského potenciálu je pro mne osobní mantrou, protože si myslím, že pokud lépe využijeme to nejlepší v nás, podaří se tak vytvořit i lepší svět k našemu žití,“ říká Jan Mühlfeit.

Vytvořil jste unikátní metodiku, jak najít osobní výjimečnost jednotlivců i týmů, vedete semináře pro dospělé, objevil jste i talent a potenciál své kolegyně Kateřiny Novotné, se kterou se specializujete na rodiče a děti, jenž vedete k sebepoznání, s níž si také společně povídáme. Pociťujete mezi sebou generační rozdíl?
Tohle jsme nikdy neřešili. Už v Microsoftu jsem pracoval s lidmi o mnoho let mladšími, a věnuji se jim dodnes. Zajímavá je spíš dynamika žena – muž. Kateřina je specialistkou na práci s rodiči a dětmi, rozuměla jim tak více a je detailistka, mou doménou byl byznys a jsem víc stratég. Když jsme začali spolupracovat vlastně jsme tak trochu koučovali jeden druhého. A myslím, že to funguje skvěle a dostáváme i fantastickou zpětnou vazbu. Navíc, a to se nebojím říct, jsme unikátem v tom, jak pracujeme s dětmi. Stavíme na jejich talentech a jedinečnosti a dnes máme třeba i největší světové know-how na to, jak fungují talenty u dvojčat. Kolegyně Kateřina jeho slova doplňuje: Honza je skvělý parťák a spolupracuje se s ním výborně. Každý máme nějaké své silné i slabé stránky a funguje nám to proto, že se vzájemně doplňujeme, což využíváme i při společném kurzu, kam vnášíme každý to svoje. Honza je pro děti na našich seminářích hlavně inspirativní osobnost, která něčeho dosáhla, přináší své know-how osobnostního rozvoje. Já naopak využívám svých zkušeností práce s dětmi a jsem jim blíž víc jako parťák.
Na seminářích mluvíte často o stavu flow a opičce, která nás z něj vytrhává. Co to znamená?
Flow je stav, kdy při nějaké činnosti podáváme optimální výkon, a i přes vysokou zátěž maximálně využíváme svůj talent. V naší hlavě je v takové chvíli vypnutý čas, zcela o něm ztrácíme pojem. Máme totiž vypnutou emoční část mozku, které se říká amygdala, která nás v minulosti chránila před reálným nebezpečím, a právě tu nazývám opičkou. Dnes nás vytrhává ze soustředění - z flow, protože reálné nebezpečí, že nás třeba sežere tygr, a ona nás tak před ním musí varovat, nám nehrozí. Je to vlastně naše ego a strachy. Amygdala říká, kde můžeme selhat, pohltí nás tak negativní myšlenky a obavy. Ovlivnit je můžeme tréninkem, mentální odolností, protože jde o naše emoce. Existují na to různé techniky. Jednou z nich je dech. Když se zhluboka nadechneme a vydechneme vrátíme se do přítomného okamžiku, zpět do soustředění, zklidníme se. Právě na kurzech Odemykání lidského potenciálu, které vedu sám, nebo Neporazitelná mysl s olympionikem Davidem Svobodou učíme, jak naše nejsilnější nástroje: tělo, dech a mysl, používat. Kateřina dodává: Uvědomování si přítomného okamžiku pomáhá také meditace, i když v realitě všedních povinností se o ní snadněji čte nebo povídá. Alespoň občas bychom si ale měli dát pauzu. A odpočívat nejenom fyzicky, ale i mentálně. Stačí si odpočinek spojit s něčím konkrétním. Třeba se psem, jako to funguje u mne. To je skvělý parťák pro to, jak se vrátit do přítomného okamžiku a na chvilku vypnout. Zvíře žije přítomností a pozornost chce okamžitě. Nemyslí na to, co bylo a nebojí se toho, co bude. Je tady a teď. Velkým učitelem jsou i děti, ty nás učí přítomnému okamžiku a trpělivosti obecně. Například miminka nás učí sledovat náš dech. Utiší je pouhé přiložení na hruď a vnímání, jak dýcháme, jak se společně zklidníme. Meditace tak nemusí být spojená s nějakým spiritualizmem, mohou to být věci všedního dne, které zapojíme i v běžném shonu a naučíme se odpočívat a také poznávat sami sebe a skrze to se rozvíjet.

Umíme si správně nastavit profesní nebo soukromé cíle? A je jejich definování důležité?
Zajímavá otázka. Jakékoliv cíle si nastavujeme, je třeba myslet na to, jak funguje náš mozek, a rozdělit je do dvou kategorií. Cíle tak máme výsledkové - to znamená, když chceme vyhrát Olympiádu, je ona našim cílem. Ale abychom ji vyhráli, musíme každý den trénovat. A protože po každém dokončeném tréninku se v mozku vyloučí dopamin, který zajistí, že se cítíme dobře, zůstaneme věrní také celkovému cíli. Stejně tomu je, když chceme zhubnout 10 kilo. To je náš výsledkový cíl. Ale abychom zhubli, musíme chodit třeba každý druhý den do fitka, každý den běhat, jíst méně a mnoho dalšího. A opět si to vlastně mentálně odškrtáváme a vyloučený dopamin nás udrží v celkové práci. To je důležité u jakéhokoliv cíle.  

Sociální média často nabízí zkreslený pohled na svět. Co radíte rodičům, kteří chtějí své děti v čemkoli podpořit, ale vědí, že úspěch je dřina, a děti to nebaví a vzdávají se brzy? 

Bohužel, sociální sítě a média obecně mladým ukazují, že úspěch je instantní a přijde okamžitě. Na rozdíl od minulosti, kdy člověk musel mít nějaký obsah, jsou dnes takzvané celebrity slavné, protože jsou hodně vidět třeba na sociálních sítích. A když mladí zjistí, jak to ve skutečnosti funguje, přichází vystřízlivění. Lidé mají tisíce přátel na sítích, ale reálných málo. Říkám tomu digitální samota. Je potřeba najít mezi tím nějakou rovnováhu. Mladá generace je dnes navíc méně mentálně odolná než ty předchozí. A úspěch v jakékoli činnosti právě bez mentální odolnosti vybudovat nelze.

Kateřina jako specialistka na děti doplňuje: Na děti dobře funguje pozitivní vzor, ke kterému mohou vzhlížet. Neměl by to být jen nějaký vymyšlený superhrdina, ale ideálně i někdo z reálného života, v tom nejlepším případě je pozitivním vzorem samotný rodič. Bývá to samozřejmě těžké zejména v období puberty, kdy to děti nepřijímají a chtějí se vymezit, ale v dětství by se o to rodiče snažit měli, protože děti jsou našim zrcadlem. Je dobré naučit je také nebát se chyb a podpořit je, i když nějaké udělají. Nebojí se pak riskovat, a i když napoprvé třeba něco pokazí, vědí, že doma mají podporu a příště to udělají líp. Důležité ale je jim také vysvětlit, že jen talent nestačí, je třeba do něj vložit čas, energii, píli nebo dřinu a úsilí. Jen tak z toho můžeme pak těžit a být úspěšní i šťastní, protože nás to, co děláme bude také bavit. 

Věnujete se i oblasti sociální pomoci. Spolupracujete například s Nadačním fondem Veroniky Kašákové i Nadací Krása pomoci Taťány Gregor Brzobohaté. Čím Vás tyto projekty oslovily?
S kolegyní Katkou pracujeme v případě Veroniky s dětmi i s tetami, které se v dětských domovech o ně starají. To, co Veronika dělá je velmi přínosné. Snaží se, aby se děti po odchodu z dětského domova mohly začlenit a neskončily třeba na ulici, v tom jí rádi pomáháme. Táňa se zase jako jedna z mála věnuje seniorům, na které se často zapomíná. Mou snahou je trochu je inspirovat. Mně je 58 let, taky nejsem žádný mladík, pořád se ale snažím upgradovat své znalosti. Myslím si, že to, co dnes senioři umí, je fantastické, jen je potřeba nebát se změny a učit se pořád nové věci. I talent, o němž jsme nevěděli, a který objevíme v 60ti a začneme jej rozvíjet, můžeme stále ještě využít. 

https://janmuhlfeit.com/cs/

Osobnosti:

Jan Mühlfeit, globální stratég, mentor, kouč a autor mezinárodního bestselleru Pozitivní leader a spoluautor knihy Odemykání dětského potenciálu.

Kateřina Novotná, specialistka na práci s dětmi a rodiči a spoluautorka knihy Odemykání dětského potenciálu.

Text: Ivana Dubášová

Zdroj foto: soukromý archiv Jana Mühlfeita a Kateřiny Novotné 

Fotogalerie