18.04.2024 má svátek: Valérie
U vstupní brány do prostor boskovického hradu nás přivítal pan Jan Celta, správce této středověké památky, aby nás provedl místem, které rozhodně stojí za Vaši pozornost. A pokud se rozhodnete na boskovický hrad, přesněji tedy jeho romantickou zříceninu, která stojí na nejvyšším bodě stejnojmenného města ležícího na západním okraji Drahanské vrchoviny vypravit, a budete mít to štěstí, že Vaši prohlídku povede právě tento zasvěcený průvodce, posléze nám 100% dáte za pravdu, že tento zážitek opravdu stojí za to. Ono, ruku na srdce, není nad to, když na svém místě pracují profesionálové. A to pan Jan Celta rozhodně je. Z našeho úhlu pohledu tedy určitě, protože okamžitě vypozorujete, že nejen historie, její souvislosti, ale také místo, kterým Vás s tak nadšenou zaujatostí provází, musí být jeho životní vášní. A právě o to víc jsme si vychutnali jeden z prosluněných dubnových dní a alespoň na chvíli se měli možnost vrátit do doby, kdy zřejmě vůbec nikdo neznal stres, hektiku, předhánění se v tom, co kdo udělá dřív… Jistě, každá doba má své klady i zápory, a 17. století s tím naším je nesrovnatelné, jen Vás zkrátka právě na těchto místech minimálně napadne, jestli se lidé dřív neměli tak nějak lépe. Duchovně určitě! Při pohledu z boskovického hradu na okolní přírodu a lesy jen se zatajeným dechem stojíte a nechce se Vám odcházet. Díváte se z nejvyššího místa prohlídky hradu, jehož historie se začala psát v roce 1312 kolem sebe a máte pocit, že „tady“ se opravdu můžete dotknout i nebe…
TAJEMNÉ MÍSTO OŽIJE!
Hrad, který se mj. pyšní i celorepublikovým unikátem v podobě dřevěného šlapacího kola ze 17. století vytahujícího vodu z 26 m hluboké study, si „zahrál“ například ve filmové pohádce Ludvíka Ráži Sedmero krkavců, nebo v sedmidílném koprodukčním pohádkovém seriálu o netradičních strašidlech Teta režiséra Juraje Jakubiska, a tajemnou atmosféru tohoto místa využil i režisér Jiří Strach pro svůj seriál Labyrint – tolik jen namátkou z minulosti, ale vraťme se do dnešních dnů. Zanedlouho, konkrétně 18. a 19. května boskovický hrad ožije! Jak? Bude slavnostně vyzdobený, uvidíte přes 40 účinkujících, pochopitelně živé koně, rytířské ležení, souboje a půtky žoldnéřů, kromě šermířských vystoupení bude připravena i škola šermu, o občerstvení se postará dobově oděná obsluha… atd. To vše v rámci již čtvrtého ročníku speciálního programu Oživlý hrad aneb Za časů pána Ozora z Boskovic. No, a pokud právě o uvedeném víkendu boskovický hrad navštívit nestačíte, nevadí, rozhodně se na toto místo můžete vypravit kdykoli, kdy Vám to čas dovolí. STYLEnew.cz rozhodně DOPORUČUJE!
LEGENDA O VZNIKU BOSKOVICKÉHO HRADU
Kraj, který byl v dávných dobách pokryt hlubokými lesy, jimiž protékaly potoky a říčky, na sever od jihomoravské metropole, Brna, kde sídlil moravský kníže, by dnes jen stěží někdo poznal. Lesy plné zvěře a ptactva, o to méně lidí, jen tu a tam nějaká lesní chýše a v údolí pak pár dědinek s dřevěnými chalupami. Políček zde bylo poskrovnu a dobytek se pásl volně v lesích… Moravský kníže rád se svou družinou do těchto lesů na lovy zajížděl. Byl zdatným lovcem, který celé dny štval jeleny či kance, toulal se krajem, někdy ovšem zapomínal na opatrnost a nejednou se v lesích ztratil. Marně jej pak lovčí hledali. Ale vždy se za den či dva s úlovkem spokojeně vrátil zpátky na hrad.Jednoho dne opět v lovecké vášni jeho hbitý kůň vyrazil za jelenem a kníže s napřaženým oštěpem už viděl další úlovek a trofej. Ovšem jelen byl stejně hbitý jako kůň pana knížete a brzy se ztratil v lese. Už dávno jezdci z družiny knížeti nestačili, a tak se opět ocitnul uprostřed lesů sám. Snad kůň přeskočil bludný kořen, snad štvanice zavedla knížete do neznámého kraje, ale když nadešel večer, bylo knížeti jasné, že opět zabloudil. „Však, co, nebylo by to poprvé,“ řekl si, rozdělal oheň a v lese přenocoval. Druhý den opět bloudil lesem, který byl bez konce. Také třetí i čtvrtý den takto bloudil a společně se svým koněm již padali únavou. Což o vodu, napít se mohli ze studánek. Kůň se mohl napást, ale knížeti svíral útroby hlad a zrovna ne a ne nic ulovit. Celý zoufalý již hledal kořínky, když v tom narazil na čihadla ptáčníka Velena. V nedaleké lesní boudě, kterou ptáčník obýval, úslužně knížete přivítal, nabídl mu jídlo a podle tehdejšího zvyku i koupel. Jelikož byl chudobný, jednalo se o koupel v lesní tůni, po níž pak dřevěným hřebenem svému hostu rozčesal vous i dlouhé vlasy. Kníže se nedal poznat, přenocoval a ptáčník Velen jej na druhý den vyvedl z lesa a navedl ho na cestu směrem k Brnu. Tehdy pozval kníže Velena na svůj brněnský hrad, stačilo, když se stráži prokáže dřevěným hřebenem a oni ho k němu uvedou. Velen za několik dní došel do Brna na místo určení, prokázal se hřebenem a byl uveden před samotného moravského knížete. Teprve v tu chvíli ptáčník Velen poznal, koho že to měl příležitost skrovně hostit a nechat přenocovat ve své pastoušce. Kníže přistoupil blíže k Velenovi a pravil: „Povstaň, člověče. Díky tobě jsem dnes naživu, a protože jsi mi dobrým poddaným, staneš se mým rytířem. V místech, kde máš čihadla, bude tvoje země a tam si vystavíš svůj hrad.“ Jak kníže řekl, tak se stalo. Velen postavil na vrcholku kopce pevný hrad, který byl vidět už z dálky. Pod hradem vyrostlo městečko. Když měl hrad dostat své jméno, Velen o něm hodně přemýšlel. Když se pak jednoho rána bosýma nohama procházel v nových komnatách, zakopl o práh dveří. Zmodralý palec protestoval bolestí a Velen v tu chvíli vykřikl: „Už nebudu chodit bosko více!“ A hle, zopakoval „Boskovice“. A měl jméno pro hrad i městečko pod ním. To se posléze rozrostlo na výstavné město a hradní zdi stojí dodnes.
Text: STYLEnew.cz/2019, Foto: Dagmar Hájková a Hrad Boskovice
