08.05.2024 má svátek: Statní svátek - Ukončení II. světové války
Dobrodružný rodinný film v jehož středu stojí jedenáctiletá dívka revoltující proti světu, ve kterém se proti své vůli ocitá a právě narozený bílý lev, který je s ním naopak navždy pevně spjat.
Mia bojuje se vším, co ji přijde do cesty, Charlie, jako každé zvědavé mládě teprve objevuje místo, kde se právě ocitl. Co ho v africké savaně čeká netuší, o pravidlech divočiny nemá zdání, má, jak se později ukáže, ale svá vlastní. Jako správné kotě si na farmě, kde spatřil světlo světa, vybere za svého nejbližšího toho, kdo nejvíce potřebuje blízkost, je v nepohodě, ale má velké srdce a soustu odvahy.
Další z francouzských filmových režisérů se pouští po stopách slavného Jeane-Jacque Annauda a dotýká se z blízka království fauny, aby nám vyprávěl příběh o přátelství a bezpodmínečné lásce krále divočiny a jedné dívenky.
Gilles de Maistre ve svém filmu prolíná linii ságy jedné farmářské rodiny, s dávnou legendou vyprávějící o posvátném bílém lvu a tvrdou realitu „lovu“ zvířat, který se ukazuje býti pouze špinavým obchodem se zrůdnými následky. Film je tedy vyznáním lásky na straně jedné a obžalobou na straně druhé. Dobrodružná klasika pro děti a jejich dospělé, která přesně patří k atmosféře léta, k času prázdnin.
Nebudu zde rozebírat momenty, kde mi něco na plátně neladí, nebo zaskřípe, to je tím nejjednodušším a navíc zde veskrze nepodstatným. Tedy mimo jednoho k čemuž se ještě dostanu a co s opravdovými tvůrci filmu nemá nic moc společného. Podstatná je výjimečnost celého projektu. Film je točen v reálu, bez trikových záběrů. Vznikal tři roky, během nichž se filmový příběh stal skutečným, protože jeho hlavní protagonisté během toho času naprosto splynuli se svými postavami. Jedinou možností jak film právě takovým způsobem natočit totiž bylo, aby spolu malí bílí lvi a děti vyrůstali a stala se z tak nich jedna smečka. „ Lev přijme v životě pouze tři lidi a jen oni se pak k němu mohou svobodně přiblížit. U nás to byl „zaříkávač lvů“ Kevin Richardson a dva hlavní dětští představitelé - Daniah De Villiers hrající Miu a Ryan Mac Lennon představující jejího bratra“ vysvětluje s nadšením a zároveň dojetím pan režisér. „Bylo to naprosto úžasné. Děti a Kevin si mohli se lvy dělat všechno, co chtěli, my ostatní jsme museli myslet na to, že točíme s divokými šelmami a predátory a potřebujeme mít ochranu, musíme se držet za plotem. Oni tři měli to nejdokonalejší zabezpečení - lásku.“
Ano, to je zřejmé, je to z plátna cítit, příběhu to dodává sílu a zároveň jakousi neuchopitelnost i když se jedná o příběh v zásadě průhledný, jednoduchý. Je jisté, že máme před sebou film s dlouhou životností, jak tomu u filmů primárně určených dětem bývá. O to více mě mrzí, že jsem nucena psát následující řádky. Jak známo dabing může film buď ještě povýšit, vyzvednout ho, může zachovat jeho úroveň a může ho také poničit, shodit, ublížit mu. A přesně to se tady pro mně stalo. Máte-li možnost porovnat českou verzi s originálem, nebo třeba německou, či anglickou verzí , uslyšíte rozdíl sami. Náš dabing rád chválí sám sebe, ale je pro mě s ním bývá spojeno nemálo ALE. Způsob, jakým většina dabingu v naší zemi vzniká k tomu ještě přidává své a to zákonitě. Jedná se mnohdy o jakousi „pásovou výrobu“ související s penězi, což následně určuje úroveň celého. Pamatuji si, že jsme na přemluvení filmu měli v sousedním Německu tři neděle s prvotřídními herci, zatímco zde na stejný film dní šest. Vím také, jak dlouho se tam hledaly správné dětské hlasy, bylo-li jich třeba do hlavních rolí. Jakým způsobem se hledala představitelka Mii netuším, čímž ovšem nechci vyvolat pocit, že za špatnou kvalitu dabingu může pouze její hlas a že zde tvůrci měli k dispozici tak málo času, jako my kdysi. Popravdě mě to ani nezajímá, zajímá mě výsledek.
Přesto ale jistě stojí za to poslat své děti do kina, nebo si ho s nimi užít společně. Má svou myšlenku, poselství, vypráví o rodinném spojení o přátelství na život a smrt, o odvaze a síle odhodlání, o dobrodružství o kterém děti sní.
