27.07.2024 má svátek: Věroslav
Výstava 28 fotografických portrétů osobností narozených v roce 1918 a čtyř portrétů novorozenců narozených 28. října 2018 v Thomayerově nemocnici v Praze. Expozice byla umístěna na náměstí Václava Havla v Praze (piazetta Národního divadla) a je součástí rozsáhlého projektu „Narozeni 1918“, který dokumentuje životní osudy Čechoslováků narozených v roce vzniku samostatné republiky. Projekt zahrnuje celkem 13 výstav v krajských městech, sedm filmových dokumentů, dvě výpravné knižní publikace, obsahový on-line portál a navíc celorepublikovou soutěž pro žáky základních a středních škol.
Fotografka, v současné době asistentka švédské velvyslankyně, jejíž pracovní náplní jsou nejen překlady, ale i koordinace kulturních projektů.
Vy jste se narodila v Praze, ale ...
„Ale moje rodina po sovětské okupaci emigrovala do Švédska, čili jsem vyrůstala tam. Tatínek, fotograf amatér, mě často zval do temné komory, kde to bylo velmi zajímavé a něčím mne ten svět okouzlil. Určitě i proto jsem si kolem svých dvaceti let koupila první fotoaparát a vydala se do světa. Nejprve New York a poté Melbourne v Austrálii. To už bylo na delší dobu, protože jsem na tamní vysoké umělecké škole vystudovala fotografii a film. Čili já přijela poprvé do Prahy začátkem 90. let! Měla jsem s sebou svůj stařičký fotoaparát Hasselblad a … už jsem tady zůstala. Fotila jsem portréty a architekturu, hlavně tedy pro zahraniční tisk. Pak přišli děti a tak jsem se k ´rychlé´ fotodokumentaci již nevracela.
Jak jste se k tématu „Narozeni 1918“ vůbec dostala?
O tomto projektu jsem slyšela poprvé zhruba před pěti lety. No a na konci loňského léta 2018 mě produkční společnost Retrofilm nabídla focení portrétů všech žijících stoletých, kteří do tohoto projektu byli osloveni a chtěli do něj vstoupit. Bylo to celkem 28 respondentů.
Fotografovala jste na klasický film nebo digitálně?
Chtěla jsem fotit velkoplošné portréty černobíle a hlavně v excelentní kvalitě. Proto jsem pro tento účel používala středoformátový digitální fotoaparát Fujifilm GFX 50S a musím podotknout, že to byla správná volba. S výsledkem jsem maximálně spokojená.
Prozradíte našim čtenářům nejzajímavější, nejdojemnější nebo, což tedy zpovídaní neradi slyší: nejveselejší příběh fotografie z tohoto projektu?
Procestovala jsem naši republiku, jelikož většina respondentů samozřejmě nežije v Praze. Užívala jsem si každé toto pro mne výjimečné setkání a povídání se „stoletými“. Ti úžasní lidé mají neuvěřitelné příběhy, opravdu co vyprávět! Poutavé historky mne i párkrát dohnaly k slzám. Ale nejvíc jsem se asi nasmála při focení pana Laváčka, který má nejen úžasný smysl pro humor, ale také uměl vtipně zapózovat. Proto se také stal tou hlavní tváří na plakátech a billboardech k tomuto projektu.
Chtěla byste se také dožít jich úctyhodného věku?
Docela ráda bych se dožila vysokého věku. Především proto, abych měla tu možnost dozvědět se, jak to všechno pokračuje. Jsem od přírody taková zvědavá…
Výstava po měsíci skončila v Praze, kde ji na zmíněné piazettě Národního divadla viděla pěkná řádka lidí, a nyní přichází na řadu Mladá Boleslav, kde bude k vidění až do léta. Nyní probíhají jednání o možném umístění v Liberci a v Olomouci...
Text a Foto: Dagmar Hájková / STYLEnew.cz, 2019
