27.07.2024 má svátek: Věroslav
Magická místa vždy v člověku něco otevírají. Pomáhají mu přiblížit se onomu kouzlu, jež se zrcadlí ve chvílích, kdy se naše upovídaná mysl ztiší, srdce otevře, duše začne promlouvat a člověk se potká sám se sebou. Někdo říká, že to jejím prostřednictvím s námi hovoří Duch, jiný že k nám promlouvá naše vlastní Božství. Vyjádřit ono tajemné neuchopitelno je možné spoustou slov, přestože se jedná o chvíle, kdy mlčky, ale zároveň i „hlasitě“ komunikujeme všemi svými smysly. Kdo se teď usmívá ví naprosto přesně, že jich rozhodně není pět.
Když jsem v malebném centru města Louny procházela betonovým portálem místní galerie, ani ve snu mě nenapadlo, že se ocitnu právě na takovém místě. Beton není mojí srdeční záležitostí, zde mne však naprosto unesla čistota tvarů prostoru, kde každá jeho část má svoji vlastní energii, svoji světelnou intenzitu vyplňující každičké zákoutí, každý průhled. Chvíli se člověk cítí být propojen s nekonečnem vesmíru, v další moment pak splyne s matkou Zemí a stane se lodivodem unášeným proudem řeky Ohře tekoucí pod okny galerie. V chladu členitého sklepení vás pak zahalí do pláště utkaného z mocných vůní tajemná magie pradávných pomanderů. Svoji alchymistickou dílnu zde má paní ředitelka Kateřina Melenová. Slyšet ji vyprávět o vůních, o historii té či oné, o kouzlu, kterého je nositelkou, o jejím působení na naši mysl i tělo, je obrovským zážitkem. Doslova zde splynete s krásou. KRÁSA je také názvem minimalistické a zároveň nesmírně impozantní současné výstavy hlavní kurátorky Galerie Benedikta Rejta paní Lucie Šiklové. Výstavy útočící na naše smysly, výstavy dotýkající se naší duše, výstavy podtrhující čistotu prostoru samotného.
Tereza Herz Pokorná
Galerie Benedikta Rejta se zrodila v šedesátých letech minulého století z výjimečného kulturního fenoménu, jenž město Louny vynesl mezi ohniska české kultury. Stalo se tak díky nadšení a tvorbě silných uměleckých osobností Jana Sekery, Zdeňka Sýkory, Kamila Linharta, Vladimíra Mirvalda, Emila Juliše, Josefa Hlaváčka, Josefa Šimůnka, Jana Jíry a mnohých dalších.
GBR nese jméno architekta Benedikta Rejta (1454–1536), v jehož tvorbě se snoubí principy gotického dekorativního naturalismu se striktní geometrií přísných renesančních konstrukcí. Pojmenování po tvůrci síťových kleneb, rozkročeném mezi dvěma epochami je tak vzhledem k zaměření galerie symbolické hned na několika úrovních. V roce 1967 dostala GBR budovu starého měšťanského pivovaru se záměrem přizpůsobit ji k provozu galerie. Nové podoby se ale galerie dočkala až bezmála po 30 letech v roce 1998, kdy byla rekonstruovaná podle návrhu architektů Emila Přikryla, Tomáše Bezpalce a Tomáše Novotného. Na první pohled jednoduchá stavba galerie ve své jedinečné architektonické kompozici skrývá původní dispozice pivovaru, klenby a pilíře s hrubým kamenem i výhled na krajinu českého Středohoří a řeku Ohře. Harmonické spojení historie, současnosti a nadčasového přístupu architekta Emila Přikryla a jeho kolegů bylo v roce 2004 nominováno na Evropskou cenu za architekturu – Mies van der Rohe Award.
O sbírce
Počátky budování sbírek Galerie Benedikta Rejta jsou spjaty se vznikem a založením galerie v roce 1966. Její zakladatel Jan Sekera dal nově se formující sbírce jasně vymezenou profilaci a určil její budoucí charakter a směřování. Prozíravě se zaměřil na nové tendence v umění, především na neokonstruktivismus vycházející z geometrické abstrakce a konstruktivismu. Jádrem souboru se tak stala díla autorů jako Jan Kubíček, Milan Grygar, Jiří Hilmar, Hugo Demartini, Stanislav Kolíbal, Radoslav Kratina, Milan Dobeš, Václav Cigler či často spojovaní s neokonstruktivismem, Karel Malich a Václav Boštík.
Významnou část sbírky představuje malba lounských malířů, především trojice Zdeňka Sýkory, Vladislava Mirvalda a Kamila Linharta.
Pozoruhodný je fond průkopníka nových médií Zdeňka Pešánka, z jehož tvorby se do současnosti zachoval pouze zlomek, obsahující vedle absolventské práce také jeho plány, modely, a vzácné původní plastiky.
Nejrozsáhlejší je sbírka prací na papíře, zahrnující také svitky Písní Emila Filly a jeho pozdní krajiny z okolí Peruce, kde působil poslední léta svého života. Rozsáhlé jsou také soubory kreseb Kamila Linharta, Jana Křížka, či fotografií Jiřího Tomana, Jaromíra Funkeho a Ladislava Postupy. Významné jsou dále kolekce kreseb od autorů jako František Muzika, Adolf Hoffmeister, Jan Konůpek, Josef Wagner, Josef Váchal, Vladimír Boudník, Zbyšek Sion, Jitka Svobodová, Michal Ranný, Vladimír Janoušek, Ladislav Novák, Vladimír Kokolia, či soubor koláží Jiřího Koláře, darovaný při vzniku galerie. Nejucelenější grafický soubor představují díla Františka Tichého, většími kolekcemi je dále zastoupen Emil Filla, Max Švabinský, Josef Váchal, František Kobliha, Vojtěch Preissig, Cyril Bouda, Josef Čapek, Jan Křížek, Jiří Toman, Bohuslav Reynek, Pravoslav Kotík, František Gross, Jiří Anderle, Jiří Sozanský, Vladimír Silovský, Zdeněk Seydl, Květa Pacovská, Vladimír Boudník a Jiří Balcar.
Sbírka Galerie Benedikta Rejta obsahuje také jednotlivá cenná díla autorů přelomu století a moderny Antonína Slavíčka, Jana Preislera, Jindřicha Pruchy, Václava Špály, Rudolfa Kremličky, Alfréda Justitze, Otakara Kubína, Františka Foltýna, Jindřicha Štyrského, Karla Teigeho či Jana Zrzavého.
Sbírka obsahuje přes 18 000 sbírkových předmětů, z toho 7000 grafik, 4 500 kreseb, 3600 fotografií a k roku 2021 představuje zastoupení 1 312 autorů.
Text: Galerie Benedikta Rejta
Fotografie: Dagmar Hájková
