27.07.2024 má svátek: Věroslav
Devátý červen letošního roku nám přinesl zprávu, kterou nechtěl nikdo slyšet: Opustila nás LIBUŠKA ŠAFRÁNKOVÁ. Jen dva dny po svých 68 narozeninách, které oslavila v kruhu všech svých nejbližších, v blízkosti své milované a milující rodiny. Ještě tentýž den odjížděla z domu do Všeobecné fakultní nemocnice na pražském Karlově náměstí, kde na druhý den vydechla naposledy. Zpráva, která nečekaně zaplavila nejen naši republiku, ale také řadu zahraničních zemí, v nichž jsou Tři oříšky pro Popelku s Libuškou Šafránkovou v hlavní roli taktéž neodmyslitelnou součástí vánočních svátků a herečka jejich nejoblíbenější a nejkrásnější princeznou ... Ve všech médiích se začaly objevovat palcové titulky, výčty jejich rolí, články pitvající její soukromí, zdravotní stav, rádoby "šokující" senzace o tom, s kým se rozkmotřila ...atd. A pak jsem začal projíždět sociální sítě a i když mě samotného ta zpráva ve středu odpoledne zasáhla a zabolela, tím spíš, když jsem měl příležitost se s touto herečkou osobně setkat, dopad této neměnné skutečnosti na mě dolehl až ve chvíli, kdy jsem si na sociálních sítích přečetl vyznání zpěvačky Ilony Csákové, které mě totálně rozsekalo a okamžitě rozbrečelo. Najednou ty všechny ostatní zprávy z nejrůznějších oficiálních médií nebyly nic, neměly (a vlastně nemají) žádnou výpovědní hodnotu či nadstavbu lidskosti a opravdovosti vycházející z lidského srdce, duše a nezastíraných emocí:
"Včeličky, babička nám zemřela..." - pronáší u úlu klečící Barunka v Moskalykově filmové Babičce. Barunka v podání LIBUŠKY ŠAFRÁNKOVÉ, která se narodila v Brně, kde už léta žiju. V místě, odkud se doslova a do písmene vypravila do velkého světa, v němž se proměnila v nesmrtelnou a už nikdy nikým nenahraditelnou Popelku. Nebo Večernici, princeznu z Diamantových skal, ve Štěstí v Nesmrtelné tetě. Právě jsem byla na cestě autem z Prahy do Brna, když jsem se dozvěděla tu smutnou zprávu. Musela jsem zastavit na odlehlém místě, kde byl náhodou (i když náhody neexistují!) v dálce včelín. Se slzami v očích jsem směrem k němu chtěla v tu chvíli zakřičet: VČELIČKY, BARUNKA NÁM ZEMŘELA ... S úctou, v slzách - drahá Libuško ... Ilona Csáková
No, a další příspěvek, který mi také doslova mluvil z duše, vložil ve čtvrtek 10. června na svůj FB profil hudební skladatel a můj kamarád Jirka Březík (ten, který mj. složil hity: Je naprosto nezbytné nebo Za každou chvíli s tebou platím - pro H. Zagorovou). Věřím, že se na mě nebude zlobit, když si část z tohoto příspěvku vypůjčím a zveřejním zde:
Jeden z politiků včera prohlásil, že Vánoce už nikdy nebudou jako dřív. Je to blb. Vánoce BUDOU TAKOVÉ, jací jsme MY. Pohádka "Tři oříšky pro Popelku" se bude vysílat pořád dál, a Štědrý večer (pokud nám ho někdo tam nahoře nezakáže slavit - a Boha z tohoto nesmyslu rozhodně nepodezřívám) bude i nadále hezký i díky krásnému příběhu s nádhernou Libuškou v hlavní roli ...
VEČERNICE SE VRÁTILA DOMŮ ...
UŽ I HVĚZDÁM JE ZIMA Z LIDSKÉHO SOBECTVÍ - říká se vždy, když se tady u nás v pozemské úrovni žití odehrávají záležitosti, nad nimiž minimálně inteligentním lidem zůstává rozum stát. Když se u nás na Zemi dějí věci bolavé a zákeřné, které sem zkrátka nepatří ... Nechci se rouhat, ani si hrát na přehnaně "nejmoudřejší stvoření" na naší planetě, ale nevěřím tomu, že se cokoli odehrává jen tak. Jakoby náhodou. Všechno má svůj řád, všechno má svůj čas, každý z nás má duši, no a ve chvíli, kdy se naše duše "rozhodne" déle nesetrvávat zde na Zemi - ať už z jakéhokoli důvodu - odejde. Nic není náhoda! Hlavou mi nyní proletěl Karel Gott, který nás opustil také nečekaně, ale na druhou stranu jakoby prozřetelně. Jakoby snad vnitřně věděl, že "to", co se zde za "chvíli" začne odehrávat, nebude nic pro něj ... A Libuška Šafránková? Ano, je to bolavé, je to smutné, ale ... Řeknu to kulantně: Popelka se z chudého statku dostala na královský dvůr, její představitelka (kterou opravdu už nikdy nikdo nepřekoná, a která zde díky filmovému záznamu bude stále a opět nám pohladí duše v období Vánoc) 9. června přešla také do království, kde je nadmíru šťastná, spokojená a smířená. A nebo takhle: Víte, proč právě Libuška Šafránková hrála Večernici? Byla opravdovou hvězdou, která se dotkla a bude stále dotýkat lidských srdcí a díky pohádkám, které zde budou stále, se stala nesmrtelnou. I jako Štěstí v Nesmrtelné tetě! A třeba už ji opravdu byla zima z lidského sobectví a tak se vrátila zpátky domů. Večernice se vrátila zpátky domů!
Dopíšu tyto řádky a protože je noc a za chvíli začíná další den, půjdu si ještě na chvíli sednout ven na terasu a budu pozorovat nebe. Třeba budu mít štěstí a Večernice na mě zabliká ...
Text: Lubomír Nečas, 100621, Foto-layout-desingAUF: www.STYLEnew.cz