Když princezny stárnou - TEREZA POKORNÁ

Tak předně princezny nestárnou, ale zrají, jako dobré víno. A jak si tak zrají, je to absolutně úžasné! Sedí na obláčku, pozorují dění kolem sebe a otevírají svoji náruč. Poznávají svět a pomalu ze sebe sloupávají slupky naivity, ale ne všechny. Je důležité si jich pár ponechat. Baví se. Někdy se trápí, ale když na své cestě dokáží zavadit o trošku moudrosti, zjistí, že trápení má svůj význam, že to proč se trápily, se většinou nakonec ukáže být štěstím, a jejich život se posunul o kousek dál. Vědí, že po noci přijde den, po dni zase noc, a že tak je to se vším, a tak to zřejmě má být. Zjistí, že podle svých nálad a myšlenek do svého života přitahuji podobné lidi, a občasná změna okruhu přátel, je tím pádem příliš neudiví. Když jim někdo ublíží, už se tolik netrápí, ani nevztekají. Tedy alespoň ne tak, jako když byly ještě princeznami. Prostě se otočí a změní směr své cesty. Ostatně, když se někdo nepěkně zachová, má vždy problém. Během svého zrání zjistily, že takoví lidé bývají často nešťastní, cítí se nedobře ve své kůži a ony už nepotřebují vidět je trpět, a to pokud možno hodně a hned! Vědí, že si každý své skutky jednou vybere,  dostane zpátky vše, co do světa poslal a že se to stane v situaci pro něho bezesporu velmi důležité. 

Princeznám se v mnohém uleví, když zrají. Jsou spokojenější, více si užívají života. Jsou sebevědomější ve svých rozhodnutích, a i když některých třeba litují, hlavu si kvůli tomu nerozbíjí. Vědí, že vše je nakonec přesně, jak má být, že chybami se člověk učí, a tak jdou dál a snaží se neudělat stejnou dvakrát. Stávají se královnami.

Jsou šťastné se svými blízkými a jsou rády sami se sebou. Nejsou už zoufalé, když věci neběží přesně podle jejich představ, jsou shovívavější.

Vědí, že vše se děje stejně pouze tak, jak člověk sám připustí. Pokud jim někdo ublíží, ublíží jen tolik, kolik mu dovolí. Jiný je pobaví a okouzlí, ale také pouze tolik, kolik mu dovolí. Královny se chrání a chrání i své lásky, svoji rodinu, své blízké.  

Když vybuchnou, dokáží se omluvit, vědí, že to přináší úlevu. Neskáčí z okna, když se jim něco nedaří. Maximálně rozbijí talíř, tím se krásně zastaví vztek a pokud mají štěstí a střepy je nepořežou, je zase vše v pořádku. Zásadně ovšem nerozbíjí vzácné servisy, nebo krásné hrníčky ze své vlastní sbírky. Čím více zrají, tím méně střepů zametají. Pak už stačí, jen si ten tříštivý zvuk představit... 

Když se princeznám zrání povede, mají kolem sebe správné lidi, jsou z nich šťastné královny, které na své princeznovské časy vzpomínají s něžným úsměvem na tváři a jemnou nostalgií v srdci.

Zrání je krásné! Stárnutí, třeba v sametovém ušáku po prababičce, bude určitě také.

                                                                                 T.H.P.

Fotografie : archiv Terezy Pokorné a Dagmar Hájková

 

                                                                                                                              

 

Fotogalerie