KDYŽ CHCEŠ, MŮŽEŠ - MEDA MLÁDKOVÁ

KDYŽ MĚ MEDA MLÁDKOVÁ JEDNOHO PODZIMNÍHO ODPOLEDNE POZVALA NA ČAJ, NETUŠILA JSEM, ŽE SETKÁNÍ S TAK ÚŽASNOU DÁMOU MI NEJEN OTEVŘE OČI, ALE I  URČÍ MŮJ BUDOUCÍ  ŽIVOTNÍ SMĚR.

,, KDYŽ CHCEŠ, MŮŽEŠ " - ŘEKLA MI S ÚSMĚVEN A TÍMTO HESLEM SE ŘÍDÍ DODNES. MĚLA JEJ KDYSI POVĚŠENÉ NAD POSTELÍ A DODÁVALO JÍ SÍLU. U MĚ DOMA VISÍ NA LEDNICI A JÁ JI TÍMTO DĚKUJI.

MEDA MLÁDKOVÁ - ZNÁMÁ SBĚRATELKA UMĚNÍ, VŽDY JEMNĚ NALÍČENÁ, UPRAVENÁ, JEJÍ TYRKYSOVÉ ŠPERKY JI ROZSVÍTÍ A ONA JEN ZÁŘÍ. FASCINUJE NÁS JEJÍ VYTRVALOST, ODHODLÁNÍ, PRACOVITOST A URPUTNOST, S JAKOU KRÁČÍ ZA SVÝMI SNY, KTERÉ SE  OPRAVDU ZHMOTŇUJÍ. ONA TO VÁŽNĚ DOKÁŽE!

                     KDO SE NEDÁ?

                     PANÍ MEDA.

                     KDO SE NIKDY NEDÁ?

                     JÁ A PANÍ MEDA.

                       .................

TAK ZAČÍNÁ ŘÍKANKA NA KUFŘÍKU, KTERÝ BYL PŘED ČASEM PŘIPRAVEN PRO MALÉ NÁVŠTĚVNÍKY MUZEA KAMPA .

 

UČME SE OD TAKOVÝCH ŽEN! V NAŠÍ SPOLEČNOSTI JSOU, JE JICH MÁLO, ALE JSOU.

 

                               

 

Sovovy mlýny - kdysi zde vládli mlynáři, dnes  je to oáza klidu, balzám pro duši každého, kdo sem vstoupí, zkrátka  úplně jiný svět.

V centru metropole, překrásný dům uprostřed malebného  parku. Zabydlela se tu vzdělanost, radost ze života, vládne zde úcta k člověku a umění. A láska - LÁSKA.

BEZ VŠEHO MŮŽETE ŽÍT A BÝT, ALE BEZ LÁSKY TO NEJDE.

Pokaždé, když vcházím do areálu Sovových mlýnů - pozdravím a narovnám se. Jsem vzpřímená a hrdá. V duchu si přeříkávám výše uvedenou  říkanku (,, Kdo se nedá....")  a NASÁVÁM ATMOSFÉRU. Zdá se mi, že je zde i jiný vzduch. Velká fotografie Medy a Jana vyzařuje energií do dálky. Někteří lidé chodí do kostela,  já k Medě. Zastavím se. Nabíjím se energií - Vltava protéká a v noci svítící tučnáci z PVC mi navrací úsměv na tvář (úžasné PVC) .

TAK, PROSÍM, VSTUPTE.....

 

              

Uvítá nás tzv. zahradní domek - na schodech vždy spousta květin ( dárky od přátel a obdivovatelů) a paní Meda krmící ptáčky.

Jedna velká obytná místnost - v ní pracovna, obývací pokoj, malá kuchyňka a šatna. V patře pak ložnice - tak žije Meda Mládková.

Žádné skříně, těžké knihovny - nic takového! Čisté linie, police, štendry na oblečení, kabelky na háčcích, jednoduchý psací stůl - fotografie rodiny a přátel.

Dominantní a ústřední prvek místnosti - tapiserie chorvatské výtvarnice Jagody Buic.

Privátní patro v Galerii Sovových mlýnů, tzv. living-room. V něm paní Meda přijímá pozvané  hosty a přátelé. Je vybaveno osobními věcmi, které si majitelka přivezla ze svých pobytů ve Spojených státech amerických. V místnosti každého  upoutá černobílá fotografie, portrét Adriany Šimotové, přítelkyně paní Medy a  zároveň, dle jejího mínění největší česká výtvarnice.

V r. 2001 poprvé neoficiálně otevírá muzeum moderního umění v Sovových mlýnech.

V r. 2002 přišla povodeň. Sovovy mlýny jsou vytopeny a znovu se částečně otevírají ještě téhož roku.

V r. 2003 znovuotevření Sovových mlýnů po kompletní rekonstrukci.

Paní Medě Mládkové bylo  84 let - ÚŽASNÉ !!!

V loňském roce městská část Prahy 1 pronajala slovutnou Werichovu vilu Nadaci Jana a Medy Mládkových.

,,NEMŮŽU TOMU UVĚŘIT, ŽE JSEM TO DOKÁZALA"..........říká Meda Mládková dnes, ve svých 97 letech.

 

VŠE NA TOMTO NÁDHERNÉM MÍSTĚ HLÍDÁ NEJEN STARÁ MADONKA, ALE I GENIUS LOCI.              

 

Text a fotografie : Dagmar Hájková

Fotogalerie