19.04.2024 má svátek: Rostislav
Snílek, romantik, vizionář, který si rád plní své sny. Z původně hostujícího divadla vytvořil v krátké době divadelní scénu, která se stala oblíbeným stánkem umění v samotném srdci Prahy, na Václavském náměstí. Představujeme vám producenta divadla Studia DVA, jedenačtyřicetiletého MICHALA HRUBÉHO.
Řekl byste o sobě, že jste vizionář?
Je pravda, že už mi to pár lidí řeklo. A shodou okolností ti, kterých si skutečně vážím, věřím jim, a shodou okolností bych řekl, že oni jsou také vizionáři.
Studio DVA existuje 17 let, ale vlastní scénu má pouhé tři roky. Proč tak dlouhé čekání?
Ta myšlenka na vlastní divadlo asi někde hlouběji v hlavě byla, ale přiznávám, že jsem stálou budovu nikdy nechtěl. Mám rád tvůrčí práci, práci s herci na konkrétním projektu, ale co se týká technických a provozních záležitostí, bez kterých divadlo logicky fungovat nemůže, do těch jsem se nikdy nechtěl pouštět. Tohle mě nebaví řešit. Takže jsme si vždy pronajali divadlo, které nám poskytlo kompletní servis, včetně provozních věcí, a já se mohl soustředit na to, co mě baví nejvíc…
Ale?
Ale naše produkce se stále rozšiřovala, hráli jsme souběžně na několika scénách (Švandovo divadlo, Divadlo Hybernia, Divadlo v Dlouhé, Branické divadlo, Divadlo Palace – pozn. red.) a z toho logicky vyplývalo, že dát veškerou produkci na jednu scénu, by nebylo od věci.
Čili: Nikdy neříkej nikdy…
Svým způsobem máte pravdu, ale ty zmíněné záležitosti mě od toho jako odrazovaly. Až jsem si v jednu chvíli uvědomil, že mám kolem sebe ty správné lidi, kteří by mi s tím mohli pomoci. Ať už Alžbětu Steinerovou, která posléze nastoupila do funkce ředitelky divadla, nebo Tomáše Přenosila, který je obchodním ředitelem a souběžně se stará i o marketing. O něm bych řekl, že je otcem divadla, protože tady byl od rána do večera každý den, hlídal dělníky, kontroloval dodávky materiálů, harmonogramy prací, aby vše bylo přesně tak, jak být mělo… Řekl bych tedy, že to není jen o mně, ale o týmu těch, kterými se obklopíte. A tito dva lidé byli tím hlavním spouštěčem, oni mi dodali odvahu do toho jít.
Dříve zde bylo kino Blaník, v 90. letech se rekolaudovalo na divadlo, ale vím, že se jednalo o zakleté místo.
Přesně tak. Prošla tudy spousta produkcí, které, pokud nekrachly přímo, de facto živořily. Říkalo se, že to byl začarovaný prostor.
Proto jste si ho vybral?
Ne, ne… Měli jsme vybraných vícero míst. Navíc, když jsem si poprvé zdejší prostory prošel… všechno ponuré, šedivé, rozviklané sedačky v hledišti, hodně zvláštní atmosféra. Zkrátka odcházeli jsme odtud a já si říkal, že tohle tedy v žádném případě.
A jak možné, že tady sedíme?
Tentýž večer jsem se probudil a najednou mi začalo všechno běžet hlavou. Konkrétní vize, jasný koncept, vše mi do tohoto místa zapadalo. Nevím, jak je to možné, ale přesně tak to proběhlo. Ráno jsem měl připravený detailní projekt. Čili ten večer byl rozhodující. Pokud bych se neprobudil, tak divadlo Studio DVA by 100% na tomto místě nikdy nebylo.
Rád riskujete?
Ano, bylo to riskantní, protože každý začátek je těžký, ale pokud jsem o něčem přesvědčený, tak za tím jdu. Prvního května 2013 jsme získali tento prostor a do 18. září, kdy jsme tady v Paláci Fénix slavnostně zdejší scénu otevírali, museli jsme zvládnout veškeré technické úpravy, aby divadlo vypadalo přesně tak, jak jsem si vysnil. Podařilo se a já jsem za to nesmírně vděčný.
Jak byste definoval svou práci?
Je to štěstí, radost… Mám dream job (práci snů). Žiju si svůj sen a doufám, že společně se mnou i ti, kterými se obklopuji. Užívám si to a postupně si plním další a další své vize. A tu pozitivní energii se snažíme šířit dál, na naše diváky a ti k nám chodí, což je pro nás radost největší.
Herečku Ivanu Chýlkovou označujete za manažerku svého života. Myslíte to doslovně? Neřekl bych, že si od někoho necháte diktovat, co byste měl a neměl dělat…
V tomto slova smyslu samozřejmě ne, ale právě Ivanka patří mezi mé nejbližší, ke kterým mám opravdu důvěru. Podporuje mne a inspiruje zároveň. Ona spojuje lidi! Pokud někde někoho vidí a zaujme ji, řekne mi, ať se zajdu nebo zajedu podívat tam a tam, že by mne mohl dotyčný zaujmout… Takto mě například upozornila na Moniku Absolonovou, na kterou jsme se zajeli podívat do Ústí nad Labem, kde hrála titulní roli ve Funny Girl a následně jsem Moniku oslovil ke spolupráci. Navíc Ivanka byla u všech nejtěžších okamžiků, které nám kdy v produkcích vstoupily do cesty. Vždycky mě podržela. Vždycky! I za tu cenu, že riskovala své jméno, svou pověst, čehož si vážím o to víc. Ona je nejen profesně, ale i lidsky úžasný člověk. A stále přichází s nějakými nápady…
Dokážete odmítnout, říct „Ne“, pokud se vám něco nezamlouvá? A nyní myslím obecně.
S tímto jsem měl docela problém, ale můžu říct, že jsem se to naučil. Zvlášť v posledních letech, kdy ten tlak – myslím z profesionálního úhlu pohledu, byl na nás až enormní. Ano, už umím říkat: Ne.
A odhadnout člověka na onu „první dobrou“ dokážete?
Ve chvíli, kdy se dostanete do nějaké rozhodující pozice, i když já sám to tak nevnímám, ale spousta lidí ano, najednou se kolem vás začne houfovat spousta rádoby přátel. Člověka to až překvapí, jak se s vámi najednou chtějí kamarádit… I když se nepovažuji za někoho výjimečného, či význačného, došlo mi, že mám jisté možnosti a některé věci mohu ovlivnit. Uvědomil jsem si to na jednom herci, který se ke mně choval výrazně jinak před tím, než jsme začali uvádět úspěšné produkce a pak mě najednou začal poplácávat po ramenou a „Michale sem, Michale tam…“ Čili jestli je dotyčný člověk tzv. čistou duší, nebo naopak myslím, že už dokážu odhadnout.
Čili se vám nestalo, že by vás tzv. hodně dobrý kamarád podrazil?
I mezi hodně dobrými přáteli může dojít k nedorozumění. Všechno je o komunikaci. Myslím, že mám silnou intuici a spoustě nedorozumění se snažím včas zabránit. Ale je fakt, párkrát se mi stalo, že jsem měl pocit, že se zatřásla zem a najednou jsem si uvědomil, že je třeba o tom mluvit nahlas.
Co bylo pro vás coby producenta dosud vůbec nejtěžší?
Řekl bych, že představení Vánoční koleda. To byla největší a hodně zatěžkávací zkouška. Včetně přátelství, peněz, rodiny, ambicí… Pronajali jsme si Divadlo Hybernia, a jelikož je toto představení anoncováno jako hudební divadlo, řekněme muzikál, najednou jsem ucítil stran jiných muzikálových produkcí něco, co je pro někoho možná běžné, ale rozhodně ne příjemné pro mne. Konkurenční boj.
Když je někdo úspěšný a má každý večer vyprodáno, je jistě pro pár jedinců kamenem úrazu!
Ale já nejsem žádný dravec. Pouze jsem začal dělat to, co mě opravdu baví, a myslím, že i diváky. Ale před těmi pěti lety to byl doslova křest ohněm.
V čem konkrétně?
Měli jsme nasazených 25 představení v jednom měsíci, moji rodiče tenkrát podepsali směnky v bance – už se nejednalo o stovky tisíc korun, ale o miliony. Nemohli jsme si dovolit, aby se něco pokazilo. Ta představení jsme museli odehrát. No a tenkrát se na nás sypala jedna pohroma za druhou. Jednoho z herců dokonce v průběhu představení musela odvést záchranka, protože zkolaboval, ale pohotově za něj zaskočil Ondra Sokol, který byl náhodou v divadle. Snad všechny v obsazení postihly velmi kruté střevní chřipky… atd. Jsem šťastný, že jsme to ustáli a všechna představení odehráli.
Máte nějaký recept na to, jak si plnit své sny?
Ve chvíli, kdy se osvobodíte od strachu a věříte sobě, nebo konkrétní myšlence, není třeba mít sebemenší obavy. Zaručeně dojdete do vytčeného cíle. Je to cesta.
MgA. MICHAL HRUBÝ se narodil v roce 1975 v Praze. Po absolvování střední hotelové školy vystudoval divadelní produkci na DAMU (vedoucí jeho ročníku byli Ing. Tamara Čuříková a Jakub Špalek). Po té působil jako manažer v Pražském komorním divadle (1997 – 2003). V roce 2000 přijal nabídku tehdejšího ředitele pražského Národního divadla, ve kterém do roku 2002 působil jako vedoucí zahraničního odboru. V roce 2000 založil divadelní a uměleckou společnost Studio DVA, které působilo na rozličných pražských divadelních scénách. Studio DVA se stalo v roce 2004 pořadatelem každoroční přehlídky Léto hereckých osobností, která se odehrávala nejprve na scéně Švandova divadla, posléze na letní scéně Vyšehrad. 18. září 2013 pak byla slavnostně otevřena domovská scéna divadlo Studio DVA v bývalých prostorech kina Blaník v Paláci Fénix v samém středu naší metropole – v horní části Václavského náměstí.
Text : STYLEnew Fotografie : Dagmar Hájková