JAN TŘÍSKA VELKEJ FRAJER! DĚKUJEME…

Ať už se v sobotu (23. září) na pražském Karlově mostě odehrálo cokoli; jedno je jisté: Nikdo z nás neví nic, VŠECHNO ví POUZE ON. Jan Tříska! Jakékoli spekulace jsou k ničemu. A upřímně, on se jim tam nahoře pěkně nahlas směje… 

Sebevražda?, Nešťastná náhoda?, Tragédie!, Ten tvrdí tohle, tamten támhle to…  - Takovéto titulky a podtitulky dnes od rána zaplavují média. Víte, co je zvláštní? Že se dosud na žádném serveru, v novinách, ani v časopise neobjevilo: Honzo, jsi frajer! Děkujeme ti… Spekulace jakéhokoli rázu a hledání zdánlivé pravdy jsou totiž v tuto chvíli absolutně k ničemu. Jan Tříska šel zkrátka v sobotu odpoledne na Karlův most, udělal rituál, při němž si v duchu něco přál, poseděl na kamenném zábradlí „pod dohledem“ sousoší sv. Norberta (nad sedmým pilířem mostu směrem od Staroměstské mostecké věže), a kolem šestnácté hodiny jeho tělo plavalo ve studené Vltavě… Pokud by tady měl s námi, na tomto pozemským světě ještě být, všechno by bylo jinak. Pokud by ho záchranáři a posléze lékaři měli přivést zpět k životu, stalo by se tak. Co když prostě nechtěl? Je to čistě JEHO volba, zcela svobodné rozhodnutí. ON věděl velmi dobře, proč byl v ten moment na svém milovaném Karlově mostu, byl to jeho čistě osobní a duševně silný rituál a pak… ON sám ví, co se odehrálo, PROČ se to odehrálo… Nikdo jiný! NIKDO nechodil v jeho botách, NIKDO mu neviděl do hlavy, NIKDO neprožíval jeho vnitřní emoce. NIKDO! Jen ON. A tak je to naprosto v pořádku. 

Jan Tříska miloval Prahu. A i když se v jedné fázi svého života - konkrétně v roce 1977 - rozhodl své rodné město opustit a usadit se za velkou louží, Prahu vlastně nikdy neopustil. Měl ji stále ve svém srdci! Stejně tak vzpomínky, které s touto magickou metropolí byly uložené v jeho hlavě. Co krásnějšího si může člověk přát, než odejít z pozemského světa (a tento nevyhnutelný fakt čeká každého!) na ono krásnější místo odtud, odkud si sám vysní, z místa, které si sám určí? 

Jeho jedinečnost a originalita spočívala i v tom, že Jana Třísku NIKDO nenahradí. Ani nemůže. Jak úsměvné, když je nám předkládáno, že každý z nás je nahraditelný. Ono by možná tuto nepsanou „pravdu“ stačilo jen mírně poupravit na: Místo po každém z nás je nahraditelné, ale každý z nás je nenahraditelný! Bože, jak pravdivá jsou Janova slova z jara tohoto roku, když po převzetí ceny za přínos světové kinematografii řekl: „Svět je plný krutosti, lidi musí prchat ze svých domovů. I já jsem jedním z utečenců v zemi, která je plná utečenců…“ Tato slova právě dnes (v pondělí 25. října) získala ještě větší hloubku a význam, protože Jan Tříska se rozhodl odejít DOMŮ z místa svého pozemského domova a nikoli z místa plného utečenců, kam v roce 1977 přesídlil. 

MILÝ PANE TŘÍSKO, VÁŽENÝ HONZO, JSTE FRAJER! VELKEJ FRAJER, KTERÝ SE ROZHODL TAK, JAK SE ROZHODL. A NA NÁS JE, ABYCHOM TENTO VÁŠ KROK BRALI S RESPEKTEM A PŘISTUPOVALI K NĚMU BEZ SEBEMENŠÍCH POZNÁMEK, POCHYBNOSTÍ A JAKÉHOKOLI HODNOCENÍ, PROTOŽE TO NENÍ NAŠE VĚC. VAŠE ROZHODNUTÍ, VAŠE NÁZORY A VÁŠ ŽIVOT – TO VŠECHNO JE POUZE A JEN VAŠE A UŽ NIKDY NIKDO VÁM TO NEVEZME… 

DNES JSTE SE VRÁTIL DOMŮ! A I KDYŽ NA NÁS – TADY V POZEMSKÉ ROVINĚ – Z INTERNETU A SOCIÁLNÍCH SÍTÍ „BLIKAJÍ“ TITULKY: CELÉ ČESKO PLÁČE, ZEMŘEL HEREC JAN TŘÍSKA!, VE SKUTEČNOSTI JSTE PŘECE NEZEMŘEL. A VY TO VÍTE. A VĚDĚL JSTE TO DÁVNO PŘEDTÍM, NEŽ SE NA KALENDÁŘI OBJEVILO SOBOTNÍ DATUM! JSTE A ZŮSTANETE VELKÝM FRAJEREM, DĚKUJEME.

Text & fotografie : redakce stylenew