27.07.2024 má svátek: Věroslav
Držitelka mnoha domácích i mezinárodních ocenění a stálice naší pop-music má na svém kontě více než 80 sólových alb, vedle toho téměř 20 filmových, televizních a muzikálových rolí. Čili rozhodně nemá nouzi o nejrozličnější vzpomínky, které autor knihy Petr Macek chronologicky seskládal do poutavého čtení. V něm pak nejen Helena, ale i její blízcí vzpomínají na zpěvaččino dětství, rodinu, její první krůčky v hudebním světě, pracovní i osobní partnerství a celou její hvězdnou kariéru. Rozšířená verze knihy navíc přináší novinky, které zasvěceně doplňuje Helenina sestra Zdena ... A tady je malá ukázka z knihy, jež, myslíme, rozhodně stojí za pozornost a přečtení každého, komu není jméno Helena Vondráčková lhostejné:
NEČEKANÁ A VÍC NEŽ BOLAVÁ TRAGÉDIE aneb 1. LEDEN 1987
Před 36 lety, koncem roku 1986 nic nenapovídalo tomu, že jen o pár dnů později se v rodině zpěvačky odehraje ta největší tragédie, jaká může rodinu potkat. Pro každého rodiče je tím nejhorším okamžikem chvíle, kdy přijde o vlastní dítě. Konkrétně se jedná o Heleninu sestru Zdenu, jejího manžela Zdeňka a jejich syna, tudíž zpěvaččina synovce Tomáše, kterému v té době bylo 23 let. Poslední den šestaosmdesátého roku trávil každý z rodiny po svém. Zdena s manželem Zdeňkem u příbuzných v Mariánských Lázních, jejich syn Tomáš s kamarády na horách… Všechno se zdálo být v pořádku. V té době ještě neexistovaly mobilní telefony, a ne ve všech domácnostech byly k dispozici pevné telefonní linky. Zdena s manželem se tak stále nic netušící druhý lednový den vrátili domů, ale Tomáš tam nebyl! Teprve až Zdeněk otevřel poštovní schránku, jako by pomyslně udeřil blesk z čistého nebe … Ve schránce na ně čekal telegram. Telegram, který jen velmi stroze rodičům třiadvacetiletého milovaného syna oznamoval, že Tomáš první den roku 1987 v 15:30 hod. zemřel ve Všeobecné fakultní nemocnici na pražském Karlově náměstí … „Bylo to strašně bolestné a kruté,“ přiznává tiše s notnou dávkou pochopitelné bolesti v hlase sestra Heleny Zdena, maminka Tomáše a pokračuje: „Takový pocit může pochopit jen ten, kdo ztratil dítě. Nikdo z příbuzných neměl odvahu … Jen Helena s Hellmutem asi během dvaceti minut přijeli za námi do Strašnic a odvezli nás odtamtud. Až do pohřbu jsme byli se Zdeňkem u nich. V úmrtním listě má napsáno krevní choroba neznámého původu. Pravdou je, že …“ – více v tuto chvíli není třeba prozrazovat, zbytek velmi emotivního vyprávění si můžete přečíst sami.
JITKA ZELENKOVÁ o HELENĚ VONDRÁČKOVÉ
Obecně se v showbyznysu opravdové přátelství či kamarádství mezi zpěvačkami či herečkami příliš nenosí, a když, tak je ve valné většině případů pro veřejnost předstírané. Ale, existují výjimky, které potvrzují pravidlo a mezi ně rozhodně patří Helena Vondráčková s Jitkou Zelenkovou. Jsou kamarádkami dlouhá léta, a tak nemohl autor uvedené knihy Petr Macek snad ani vybrat lepší variantu v případě známé osobnosti, která by knihu „Každá trampota má svou mez“ tzv. otevřela. Jitka se této příležitosti chopila velmi ráda a velmi osobitě se o své věrné kamarádce rozepsala. My Vám přinášíme jen kratičkou ukázku, protože opravdu stojí za to: „…Tak například s Helenou byste se rozhodně nemuseli bát života na pustém ostrově. Je to praktik, který si dovede poradit se vším. Přesvědčila jsem se o tom ne tedy přímo na pustém ostrově, ale na přenádherném Novém Zélandu. Ta příroda, hory, zelená údolí. A živočichové… Bylo něco kolem čtvrté ráno a my jsme se chystali na odlet do Thajska. V tom se hotelovou chodbou roznesl nejdřív křik a pak bušení na dveře. Otevřela upravená blondýna s kartáčem na vlasy v ruce. „Ježišmarjá, Heleno, prosím tě, pomoc, já mám v pokoji takhle velkýho brouka!“ Rozpínám paže a postupně ubírám na velikosti, až se dostanu asi na deset centimetrů. To už ale Helena neohroženě prochází hotelovou chodbou, míří do mého pokoje, kartáč má pořád v ruce a s odhodláním v hlase se ptá: „Tak kde je?“ Ukazuju na kufr u zdi a v rychlosti, jakou se to seběhlo, vidím jen prudký zásah mohutného kartáče přímo na cíl. Problém vyřešen. Definitivně. Helena se prostě s ničím nepáře. Jde rovnou na věc. A tak navrhuju to samé. Pojďme na věc… Pojďte se začíst do knihy o naší Heleně…“ Jitka Zelenková
