FRANKFURT NEJ

Vážený pane Goethe,

k napsání tohoto dopisu mě přivedlo prohlížení pohlednic Vašeho rodného města, kdy jsem zjistila, že na jedné z nich jste dokonce i Vy. 

Je to podivná fotomontáž. Sedíte na břehu řeky a přes ni se díváte na mrakodrapy ze skla a ocele, které se při slunce západu zrcadlí v řece Main. Frankfurt, který vidíte na druhém břehu, je však už o pár století dál, než byla doba, kdy jste zde byl NEJšťastnější.

Dovolte, abych vám představila Vaše milované město pohledem člověka z počátku dvacátého prvního století.

Doufám, že pochopíte všechna „NEJ“, o nichž se Vám  zmíním a která k Frankfurtu patří, přestože všechna nebudou NEJhezčí a některá z nich budou dokonce i NEJnepochopitelnější...

Začnu ale těmi, na které byste mohl být pyšný.

Jak víte, město bylo už ve středověku pokud jde o složení obyvatelstva NEJkosmopolitnější komunitou na území Německa. 

Nyní má šest set padesát tisíc obyvatel a podobně jako kdysi, i dnes tu žije NEJvíce cizinců. Čtyřicet procent jich bylo v době Vašeho života a je tomu tak i dnes. 

Nevím, jakými jazyky se tu mluvilo tehdy. Dnes však většina obsluhujících v kavárnách mluví některým z jazyků jihoslovanských, nebo italsky. Lidé za pulty koloniálů a většina dělníků v továrnách hovoří turecky. Mnoho lékařů a vědců mluví česky nebo rusky. Za okénky v bankách sedí sice Němci, ale ti mluví většinou anglicky. 

Frankfurt tedy zůstal – jako za Vašich dob - směsicí jazyků a kultur. 

Nejrychlejší metodou jak se detektivové dostávají k řešení případu a jak u podezřelého zjišťují pravdu, jsou rychle kladené otázky, na něž je nutno odpovědět prvním slovem, které vyslýchaného napadne: "Den?"-"noc"-"Zahrada?" - "plot"-"Záhon?"-"zakopat" - jak to známe z jedné detektivní povídky z kapes Vašeho mladšího českého kolegy.

Když se dnes řekne: “Frankfurt” první, co člověka napadne, bude asi - "Letiště” – “Hoechst” – “Evropská banka” – “Veletrhy" - a budou to pravdivé odpovědi z přelomu dvacátého a jedenadvacátého století.

Vás, NEJznámějšího německého spisovatele, by pravděpodobně při vyslovení jména města napadlo -"Šťastný domov“- “Werther - mé NEJkrásnější tvůrčí období…". Císař Karel IV. by asi řekl - "Rok 1356 - uznání Frankfurtu jako korunovačního města." Evropští bursiáni z devatenáctého století by zvolali - "Fünf Frankfuter!" a myslili by tím pět synů NEJznámějšího bankéře Rotschilda, kteří šli ve šlépějích svého otce a položili tak základy moderního bankovnictví v celé Evropě. Přírodovědec by se zasvěceně rozhovořil o zoologické zahradě se šesti sty druhy živočichů a NEJzajímavějším pavilónem těch, co se probouzejí až z večera. Kunsthistorik by byl nadšen obrazy - "Ecce homo”, “Mann mit roten Mütze”, “Snídaně” - a zdejšími originály Moneta, Picassa, Bosche, Rubense, Ernsta... "Frankfurt? - NEJvětší evropský knižní veletrh", řekl by nakladatel a statistik by chrlil - "třiadvacet divadel a muzikhalů, sedmadvacet muzeí a galerií, půldruhého miliónu návštěvníků pětadvaceti expozic pěti tisíců firem ze sedmnácti zemí - deset tisíc míst k parkováníí na veletrhu" a “NEJfrekventovanější evropská křižovatka letecké dopravy - každé dvě minuty start, nebo přistání!" doplnil by ho pilot. Tedy - NEJrušnější, NEJuspěchanější a NEJdynamičtější metropole obchodu Evropy. 

To poslední “NEJ” byste pravděpodobně přisoudil Vašemu tehdejšímu Frankfurtu i Vy. Dnes byste mohl navíc obdivovat i NEJdokonalejší technická vybavení zasedacích síní v hotelech, na letišti, či v areálu NEJvětšího výstaviště. V tomto směru byste zklamán nebyl.

Na mé pohlednici Frankfurtu sedíte na břehu v černém širáku a vlněné bíle pláštěnce, v punčochách a střevících z doby rokoka a díváte se na supermoderní město. Možná, že kohosi napadlo, co by dnešnímu pohledu na město řekl Goethe a proto asi tato fotomontáž Vašeho obrazu a moderního Frankfurtu vznikla.

Kdyby byl fotograf cyničtější, udělal by montáž s Vaším pohledem na město pořízeným v roce 1945. Je to pohled NEJsmutnější. Díval byste se na panorama trosek a zřícenin, z nichž trčí pouze věž kostela svatého Pavla. V ruinách byste uviděl prázdná okna a kolem jen spáleniště. V očích Markétek byste viděl žal, na tvářích Faustů hrůzu a zaslechl byste smích Mefista.

Fotograf tedy udělal dobře nejen proto, že k montáži zvolil Frankfurt dnešní, ale i proto, že Vás umístil na jiný břeh, než stával Váš rodný dům. Asi předpokládal, že byste se mohl jít v ta místa podívat a nechtěl, abyste uviděl svůj rodný dům - sice z trosek znovu postavený, ale obklopený mrakodrapy, mezi nimiž namísto “šumění vánku v haluzích jabloní” – jak jste kdesi napsal, duní decibely nedalekého městského dopravního okruhu. Bál se asi, že byste neuvěřil - že toto je to Vám “NEJmilejší tiché místo, uprostřed kvetoucích zahrad”, kde jste prožil dětství a NEJhezčí období Vašeho dlouhého života.

Váš dům stojí, tak jako kdysi, nedaleko staroslavného náměstí "Römer", které také po roce 1945 povstalo z trosek ve své původní podobě, ale než byste tam došel, bloudil byste mezi věžáky, neboť Vám milé starobylé gotické uličky obklopující dříve náměstí nenávratně zmizely a spolu s nimi i jejich atmosféra a půvab celého starého města.

Také dřívější symbol města – věž pavelského kostela - se změnil. Je jím sice také věž - zvaná Masseturm - NEJvyšší kancelářská budova v Evropě, ale ač nejvyšší a obložena drahou švédskou žulou, je to zárověň i NEJošklivější stavba široko daleko. Je postavena ve tvaru bomby. Možná, že architekt tím chtěl lidem připomenout, že to byly bomby, které zavinily, že byste své město dnes nepoznal. 

Není to jen město, které byste nepoznal. Kdyby jste se narodil o devatenáct desetiletí později, Vaše chůva by se brodila střepy výloh rozbitých v “Křištálové noci” a vzduch by byl zamořen kouřem z vypálených synagog. Polekal byste se změny v myšlení svých spoluobčanů, neboť byste z minulosti věděl, že Frankfurt byl kdysi v tomto ohledu NEJpokrokovější. Byl NEJprvnější ze všech v Evropě, které otevřelo brány ghetta, aby se jeho obyvatelé mohli účastnit veřejného života. 

Kdybyste tedy žil ve století právě minulém, zhrozil byste se nenávisti, krutosti a násílí, které potom na mnoho let ovládly Vaši celou zem. Vy, spisovatel a otec moderní němčiny, kterou jste neopakovatelným způsobem uměl použít k povznesení myšlení svých čtenářů, byste byl svědkem toho, že Vaše rodná řeč nejen že přestala být řečí NEJlepších učenců a umělců, ale že byla zneužívána po mnoho let k NEJhnusnějším účelům, kterým byste ani jako básník ani jako právník nemohl zabránit: k pronášení NEJprolhanějších slibů, k tištění NEJnesmyslnějších zákonů a k udávání NEJnelidštějších rozkazů, jejichž následky zničily miliony životů a stovky měst nejen Nemecka. 

Smuten byste pak pochopil proč bomby změnily v trosky i Váš domov, a nakonec také i to, proč věta "Ueber dem Reichsgebiet befindet sich kein feindlicher Kampfverband” ta NEJočekávanější a NEJradostnější slova Vaší řeči v té době, byla slova hlasatele rozhlasu a nikoliv básníkova. 

Proto je dobře, že Vás fotograf ve své montáži posadil na jiný břeh. Domníval se možná, že by Vaše procházka moderním Frankfurtem a jeho nedávnou historií byla pro Vás tou NEJbolestnější. 

Možná také i proto, že když ve Vašem zádumčivém pohledu, který na obraze máte, zahlédl Váš povzdech volající po světle, chtěl Vás ušetřit poznání o selhání lidského ducha... 

Naděžda Munzarová                    Frankfurt 14.února  

P.S.: 

Tu zakoupenou pohlednici jsem neposlala. Nikdo by nevěděl, co znamená. Není tam ani Vaše jméno, ani jméno malíře, ani autora fotomontáže. Tiskárna ji nazvala Frankfurt.

Fotogalerie