EGON SCHIELE : TOD UND MÄDCHEN

                                 FILM POHLEDEM TEREZY POKORNÉ            

Malíř, jež se stal jedním z mála opravdových velikánů své doby. Kontroverzní vášnivý, bojující za své prožitky, své vidění, své umění v čase králů Vídeňské secese, kdy se lámaly dějiny, „morálka“ doby  i umělecký styl, a kdy žezlo dění převzala první světová válka. Většina lidí vidí jako hlavní postavu výtvarného umění této doby malíře Gustava Klimta, on sám pak v čase kdy se odehrává náš film, na tom místě možná právě Schieleho. A možná mu trošku „záviděl“ jeho rozervanost hodnou básníků období romantismu, která vyvěrá z vášně a naprostého, až bolestného, zaujetí vlastní tvorbou a vírou v ní, a možná to byla jeho divoká křivka tahů o níž se mnozí Schieleho obdivovatelé marně snaží do dnes. Každopádně byl Klimt velikánem, který si v uměleckém světě svoji výsostnou pozici užíval,  a Schieleho podporoval kdykoli to bylo nutné. A nutné to bylo vskutku ne jednou. Což jsou situace o kterých, mimo jiné, vypráví i film „ Egon Schiele – Tod und Mädchen“ (smrt a dívka) .

Nejde ovšem, jak by si mnozí mohli myslet, o film životopisný, popisují osudy tohoto výjimečného umělce, který je u nás spojován s Českým Krumlovem, rodištěm jeho matky, a místem kde po určitou dobu žil, než ho byl nucen, díky svému způsobu života a aférám s ním spojenými, opustit. Je to film o Schielem a jeho ženách, jeho múzách, jeho modelkách, i těch, které by se jimi rády staly. Je to film točený pohledem romantika, film uhlazený a voňavý, vyprávěný formou vzpomínek hlavních hrdinů - ve chvíli odchodu tohoto úžasného malíře ze světa - na situace spolu prožité. Pro tvůrčí diváky je to film jistě inspirativní, protože Schieleho obrovské zaujetí a pohlcující vášeň s jakou tvořil je zde cítit a člověk si opět uvědomí, že bez ní nemůže nikdy nic výjimečného vzniknout. Je to film o lásce a žárlivosti, o nevyřčeném, jež láme srdce a zbytečně ničí přinejmenším části životů jejích aktérů. Je to film o bezmoci, nepochopení, perzekuci a naopak moci okamžiku a lidském postavení v něm. Co má v životě smysl, kde jsou opravdové hodnoty, o čem to tu vlastně celé je – i to jsou otázky, které si můžete klást, když opouštíte kinosál. Kdo byl Egon Schiele doopravdy, na to se budete muset zeptat jinde, ví-li to ovšem vůbec někdo. Není to film o lidském těle a vášních s ním spojených, není v něm živelnost, který je cítit ze Schieleho obrazů,  a hlavní představitel, ač výborný herec a krásný mladý muž, nemá to hlavní – Schieleho oči a v nich divokost a zároveň klid a všechno to neuchopitelné co k nám mluví z jeho obrazů, kreseb, grafik i fotografií. Čekala bych film „špinavější“ ve svém výtvarném pojetí a tvrdší v uměleckém projevu, ale tento pohled režiséra Dietera Bernera nechci napadat, ostatně je to jeho pohled a jeho představa o světě tohoto výjimečného malíře a to, že se od mé vlastní  odlišuje, rozhodně není důvodem k boji. Navíc je to režisér velmi dobrý, zkušený a ve svém konání úspěšný.

Schiele byl kontroverzním malířem své doby a zůstal jím dodnes. Dodnes v jeho díle někdo vidí pornografii, jiný úžasné umění, ale chladného nechá bezesporu málokoho.

Takže, proč nejít do kina a najít si tu svoji vlastní cestu k této velké osobnosti výtvarného umění sám. Jsem přesvědčena, že to stojí za to, protože Schiele se neobjevil dvakrát na této planetě...                                                                                                                     

CinemArt    Premiéra : 10. 11. 2016

Fotogalerie