DEJ MI SVÉ JMÉNO

„Dej mi své jméno“ -  nic nemůže být více, ve filmu nominovaném na 4 Oscary, kde vše spaluje letní slunce a láska plná mučivé touhy, vášně, napětí, strachu, bolesti, naplnění i štěstí. 

Letní idyla v domě kunsthistorika a archeologa pana Perlmana je v plném proudu. Rodiče a syn si užívají každoroční čas odpočinku. Hovoří se anglicky, italsky a francouzsky, podle toho, z jakého konce světa právě přicházejí přátelé na návštěvu. Všichni členové rodiny těmito jazyky vládnou s naprostou bravurou, takže je divák cestovatel hned v úvodu výrazně vtažen do prázdninové atmosféry. Má pocit, že se sám ocitl někde na toulkách za vzácnými chvílemi romantiky, lenošení a zábavy zároveň. Ocitáme se v čase letních her, ve světě literatury, hudby a výtvarného umění,  protože tak tomu v této rodině, kde vládne intelekt spolu s historií, prostě je. K jídlu se podávají místní plody, je-li něco třeba, dojede se na kole do blízkého, v tuto dobu ospalého, městečka (Crema v severoitalské Lombardii). Auto je k dispozici též, avšak kolo přeci patří k létu, stejně jako výlety k okolním jezerům a rybníčkům, nestačí-li zrovna vlastní kamenný bazén sousedící se sadem plným zrajících broskvoní a meruněk. Idylou myslím skutečnou idylu zahrnující vzájemný respekt, lásku, toleranci, svobodu. Sen každého sedmnáctiletého teenie. Ten, který ho žije, si to ovšem z pravidla neuvědomuje. Přinejmenším ne do chvíle, kdy začne volat pomoc. Revolta, alespoň drobná, je v době dospívání  nutná! Jinak tomu není ani u hlavní postavy filmu Elii (Timothée Chalamet), přestože se v žádném případě nevyhýbá chvílím, kdy leží s rodiči na divanu, a schoulen do klubíčka, poslouchá maminčino předčítání. Je skladatelem, klavíristou, kytaristou, vášnivým knihomolem, který si i sám pro sebe píše. Takže introvert, což ovšem neznamená, že by netrávil čas s kamarády. A pak je zde okouzlující a okouzlená mladičká francouzska Marzia (Edther Garrel). Na pozvání pana profesora každoročně přijíždí jeden ze studentů kunsthistorie, aby mu pomáhal v práci – archeologové v městečku Sirmione na jižním cípu Lago di Garda prázdniny nemají, a tak práce, která je mu vášní, nikdy úplně neodpočívá. Tentokrát je jím Oliver (Armie Hammer), čtyřiadvacetiletý suverénní, sebejistý, nesmírně přitažlivý, krásný mladý muž. Doslova od prvního dne si ho zamilují všichni. Úplně všichni. Elia se ocitne v ohňostroji pocitů, se kterými se nedá bojovat, ať se snaží jak chce. To, že má za sebou záchrannou síť rodičovské lásky, utkanou z naprostého pochopení a respektu, pozná až v konci příběhu.

 Léto, jaké zažíváme pouze jednou za život.

„ Ve filmu Dej mi své jméno jsem chtěl prozkoumat motiv idylického mládí. Elio, Oliver a Marzia se ocitají v síti krásného zmatení, o kterém Truman Captoe kdysi napsal: „ Láska nemá žádné hranice, protože ji nelze zmapovat.“  -  říká režisér Luca Guadagnino, zapsaný do světové kinematografie filmy The Protagonists, Mé jméno je láska a Oslněni sluncem. Je znám svým vkusem, smyslem pro ten nejmenší detail, umí dokonale zprostředkovat nejniternější pocity svých postav, takže s nimi herci bez problémů splynou a nepotřebují obrovská gesta, ani excentrické scény, aby předali silné emoce, což však neznamená, že by to na plátně, je-li třeba, nebouřilo. Prim u něj vždy hraje atmosféra. Mezi Oscarovými nominacemi získal film Dej mi své jméno i tu nejcennější – nejlepší film.

Zlatou sošku si z tvůrců domů odnesl autor scénáře – spisovatel a legendární režisér James Ivory za nejlepší adaptovaný scénář. Předlohou mu byl první román Andrého Acimana: „ Ta  kniha vznikla za pouhé tři měsíce. Bylo to, jako by se mi diktovala sama. Její psaní mě zavedlo do míst, na která bych se normálně nedokázal vydat, narazíte v ní na věci, u kterých já sám nejsem schopen uvěřit, že jsem je opravdu napsal. Ale napsal.“ 

Mladičký Timothée Chalamet, který není před kamerou žádným nováčkem, si na své konto může připsat nominaci za nejlepší mužský herecký výkon a je nutno říci, že vynikající je i jeho charismatický kolega Armie Hammer jako Oliver.

Sledujeme love story, při které se citliví diváci neubrání slzám - jsou k mámí nejen ty, zrcadlící smutek, ale též slzy dojetí. Svůj díl na tom nese i Michael Stuhlberg v roli Eliova otce. Jak známo, stačí i krátký „monolog“ , aby nám herec zůstal na dlouho v paměti.

Za pár měsíců bude léto, zde je tedy předehra, kterou by si člověk rozhodně neměl nechat ujít. Pokud se vám bude líbit hlavní píseň, tak té patří čtvrtá Oscarová nominace filmu.

PS.: Pan režisér vzkázal svým fanouškům, že film bude mít, s největší pravděpodobností, pokračování. Román Andrého Acimana by se měl na pultech knihkupectví objevit během měsíce května.

Fotogalerie