27.07.2024 má svátek: Věroslav
Do našich kin přichází jeden z nejočekávanějších filmů tohoto roku, jehož autorem je muž patřící mezi světovou režisérskou a scénáristickou špičku. Muž, jež je právem nazývaný vizionářem, muž, který jako jeden z mála nemá problém sehnat peníze na svůj film. Nemá, protože jeho scénáře jsou vždy silnou výpovědí, o výtvarnu nemluvě, a to ať už spadají do jakéhokoli žánru. Jeho fascinace naším subjektivním vnímáním skutečnosti a to přes to, že souhlasíme s objektivní realitou, je tím co mu otevírá cestu do hloubky prožitků postav, které tvoří. Christopher Noland je mužem o kterém se momentálně ve filmovém světě nejvíce hovoří. Jeho DUNKERK má po premiéře - kritika tleská - diváci plní kinosály a bez dechu sledují děj na plátnech IMAXU, protože právě pro obrovská plátna byl film točen. Díky nim je příběh ještě o něco působivější, ještě více nás vtahuje do děje a tak se stáváme, někdy opravdu citelně, jeho součástí.
Co doopravdy potřebujete o Dunkerku vědět? To že by jste určitě měli jít do kina, úplně postačí. Čekat, až se jednou tento film náhodou objeví v TV, by byl totiž doslova hřích! Mimo IMAX si seberete vskutku výjimečný zážitek, který by si měl, dle mého názoru, prožít každý – studenti, politici, dokonce i romantici - prostě všichni. Vzali by jste si zážitek z filmu, který podává svědectví o nás lidech způsobem, jako málokterý před ním. Vypráví o tom jak reagujeme, jak se chováme ve vyhraněných situacích, jak si uvědomujeme a nebo ne, kým vlastně doopravdy jsme. Vypráví o pudech, které u někoho vítězí a to v každé situaci, u jiného je to zase výchova, která hraje prim, a nebo třeba džentlmenství, jež bývá doménou silných mužů. Někomu vévodí strach, u někoho ho přebije zodpovědnost, kterou převezme ne jen za své jednání, ale v určité situaci i „za druhé“...
Jedna z největších historických událostí počátku druhé světové války se na jaře roku 1940 se stala v severofrancouzském městečku Dunkerqu. Německo vítězí, začíná film a s ním evakuace 400 000 anglických vojáků. Pláž, moře, lodě, letadla - nic víc. Přáním W. Churchilla je, zachránit v této šílené situaci alespoň 30 000 mužů. Kolik jich dostanou velitelé této epické situace domů neprozradím, nechám těm, kdož nemají v paměti přesné události druhé světové, jejich překvapení a dojetí, i když to zde jistě zažijí i její dobří znalci. Slovem domů je myšleno místo, které je vskutku na dosah a ač viditelné, přesto nedosažitelně vzdálené. Christopher Noland vybudoval „svůj“ příběh na emocích a bezprostředních reakcích svých hrdinů na situace, které přicházejí. Nikdo nemá osobní příběh, vše mizí, jde pouze o jedno jediné a tím je to největší a nejcennější co máme – život. Premise filmu zní : „ NIKDY SE NEVZDÁVAT!“
Za celý film nevidíme tvář ani jednoho z útočníků, nevidíme ve filmu ani krev. Nebezpečí přichází odevšad – cítíme ho, slyšíme ho stejně jako herci na plátně, prožíváme ho s nimi. Před sebou máme člověka v bezvýchodné situaci, která končí hrdinstvím poražených této bitvy.
Pan režisér a scénárista v jedné osobě, který část producentskou přenechal mimo jiné své ženě, zde používá minimálně digitálních efektů. Lodě, letadla, množství lidí na plátně jsou reálné, film je dělaný fyzicky, prakticky vše je autentické a i to má svůj díl na výjimečnosti a tím síle prožitku diváka. Letadla nestojí ve studiu a za nimi není green screen, na který později mistři efektů dotvoří potřebné prostředí, ale létají skutečně na nebi – například. Pro herce a štáb to byl film nesmírně náročný. Je točený na obrovské, těžké IMAX kamery (prvním takovým dílem vůbec byl Nolandův The Dark Knight) a to v podmínkách doslova šílených, čímž vzdávám poctu panu kameramanovi – švýcaru Hoyte van Hoytema, který spolupracoval s panem režisérem již na Oscarovém Interstellerovi. Herci v rolích vojáků odpovídají na otázku týkající se jejich práce stejně jako hrdina „hlavní“ z nich - Fionn Whitehead, jež se zde představí ve své úplně první filmové roli: „ ...Většinou jsem jen reagoval na situaci kolem mě – jak na zemi, tak na vodě i pod ní .“ A nutno podotknout, že je ve veškerém svém konání opravdu skvělý, jako ostatně všichni zde. Slavný a za svůj um obdivovaný herec a režisér Kenneth Branagh, zde v roli důstojníka námořnictva, říká mezi spoustou krásných slov hovořících o autoriovi filmu : „...prožil jsem na tom molu u pláže úžasné, nesmírně silné situace, které dnes již herec nemá možnost zažít. Když jsem se otočil, stáli za mnou skutečně stovky a stovky mužů. To nesmírně pomáhá, člověk nemůže jinak, než být autentický.....“ podobně hovořil další vynikající herec a nositel Oscara Mark Rylance, v roli jednoho z majitelů malých lodí, které se vydaly na pomoc „ svým“ mužům, nebo dnes velmi obsazovaný, vynikající herec Tom Hardy, jež se zde pohybuje převážně na nebi a to v roli jednoho ze dvou pilotů. Kolikrát si během filmu sundá leteckou masku z tváře, by se dalo spočítat na prstech jedné ruky. Na jeho oči dlouho nezapomenete. A ano Kenneth Branagh je zde ve svém projevu autentický a to i když je to právě on, kdo nese na sobě patos, který zde má své oprávněné místo. Jak jinak se dá vzdát pocta lidem, kteří tuto situaci doopravdy prožili - skutečným hrdinům od Dunkerku.
„Smyslem života, je hledat smysl života....“ praví klasik a je to i to, na co po konci filmu myslíte a přesně to, čeho chce Christopher Noland dosáhnout. Jak dlouho běželi závěreční titulky a pod nimi hudba skladatele Hanse Zimmera nevím. Ze svého sedadla se nezvedl nikdo, i poslední tón zazněl do ticha. Nejfrekventovanější větička po novinářské projekci zněla: „ To je síla! “
A věřte, že opravdu je. Vítězstvím je přežití a my si zase jednou uvědomíme v jak krásné době žijeme a jak důležité je, ji nezničit.
