20.04.2024 má svátek: Marcela
Již několik let se s uznáním hovoří o koncepci výchovy mladých fotbalistů pražské Dukly, která má sportovní přípravu mimo jiné úzce propojenou s tvůrčím myšlením, čehož dokladem jsou ojedinělé autorské projekty hráčů všech kategorií připravované ve spolupráci se spisovatelkou Zuzanou Maléřovou. Namátkou připomeňme Příběhy z tribuny, na základě kterých vyšla stejnojmenná krásná kniha. Čtecí kalendář Celá Dukla čte a píše, plný autentických, silných textů hráčů a hráček tohoto klubu. Divadelní představení Planeta fotbalového srdce, které bylo napsáno a nazkoušeno v rámci cyklu Celá Dukla píše a hraje a uvedeno s velkým ohlasem v minulém roce v Galerii Azeret. Na stejném místě 28.května 2018 vyvrcholil nejnovější cyklus fotbalistů Dukly, tentokrát pod názvem Celá Dukla jedna báseň.
"Chystáme vám velké krásno, fotbalisti mají pásmo. Řeknou vám ho mocným hlasem, celá Dukla jedna báseň." Tak začínala pozvánka do Galerie Azeret, ve které se sešli zástupci všech fotbalových kategorií Dukly, hráči, trenéři, rodiče, zástupci vedení Dukly, aby společně oslavili fotbal, svůj klub a společné zážitky. Ve dvou za sebou následujících představeních shlédli autorské pásmo plné veršů, které pod vedením Zuzany Maléřové vzniklo v jednotlivých týmech Dukly, od těch nejmenších až po A tým. V úvodu řekla: "Báseň je vždy svého druhu vyznání, vyjádření vztahu, je to vlastně óda. Tohle by měla být naše ´óda na radost´, " a na jeviště přišli zástupci patnáctiletých se třemi velkými dřevěnými loutkami, které představovaly symboly vzájemné sounáležitosti (Mušketýr), touhy a naděje (Don Quichote) a radosti spojené s chytrostí (Šašek). A představení začalo. Na jevišti se postupně vystřídalo 42 účinkujících, zpočátku přicházeli ti nejmenší, nejmladšímu bylo šest let. "Vezmi žlutou tužku, namaluj s ní dres. A pod dresem Juliska, sláva, jsi fotbalista!" Vlastně se začal příběh o tom, jak roste báseň a jak v Dukle roste fotbalista. Od dětských říkanek a hravosti až k dospělým náročným textům. A jak osobní básně to byly, napovídají už jejich názvy Rytíř bez bázně a hany Petr Fišar, Píseň fanynky pro Michala Kolomazníka, Pohádka o Havlasovi, Mušketýrská motlitba pro Pedra Malého a další. Postupně byly v básních vtipně i dojemně, slovy poetickými i jadrnými osloveny víc jak dvě desítky trenérů. Hráči popsali i své "Letní soustředění na téma Oheň, voda, země, vzduch", sedmnáctiletí zase své "Zimní soustředění co mělo´kule´," vždyť jejich trenér se jmenuje Kulvajt. Vedle původních básní se objevily i parafráze slavných autorů, šlo o nejnáročnější texty co se týká interpretace a ujali se jich hráči ročníku U16. A tak v básni Zúčtování se špatnými trenéry se ozýval Petr Bezruč či ve zdramatizované Tragické baladě o červené kartě zase Karel Jaromír Erben. Ve finále už báseň i hráči dospěli. Přišlo na řadu Slovo kapitána A týmu Marka Hanouska: "Myšlenky derou se mi do těla, že je ten fotbalový život nádhera. Prožil jsem letos zdravotní problémy, je to však jen splátka z velké odměny. Zranění přijdou a zase zmizí, však hra zůstává a láska ryzí. Až jednou přijde konec a za posledním zápasem spadne opona, řeknu jen, díky, fotbale a hluboká poklona. Teď však jsem plný sil a Dukly kapitán, už vím, že vítězství se slaví, však na prohry je každý sám. Na tátu myslím, čím vším mi byl, snad jsem ho ještě potěšil. Tak trochu jiný klub, je Dukla naše, hrdost, radost, sílu, každý z nás v ní našel." A pak se vše zase vrátilo na začátek, přišli kluci jedenáctiletí, aby kruh byl dokončen: "My jsme kluci z jedné party, Dukly Juliskové, hráli tu už jako borci naši tatínkové. Dědečkové si tu hráli, je to kdysi, slavnou dobou dané, Masopustovi a jeho partě babičky tu zašívaly dresy roztrhané ." No a úplně na závěr všichni přítomní diváci i aktéři představení povstali a sálem se nesla hymna klubu Sláva Dukly věhlasná.
Spolu s hráči a hráčkami účinkovala v představení i herečka Tereza Pokorná, která dojatá a především pobavená vyslovila i spolu s dalšími přítomnými přání, aby se skvělé texty zachovaly a dostaly k dalším divákům či čtenářům. Fotbalová Dukla tak připravila záznam, který na jejich stránkách zhlédlo bezprostředně 1 500 diváků, nyní přibývají další, protože video Celá Dukla jedna báseň je ke zhlédnutí na Youtube.
Některé básně potřebují pro nezasvěceného dovětek, protože popisují vskutku nevídané věci. To se týká například básně Trénink na Podbabě. Hráči v ní popisují, jak na podzim doslova "sklidili, co na jaře zaseli." Součástí jejich fotbalového života po celý rok totiž byla i práce na polích v nedaleké Podbabě, kde se starali o vlastnoručně zaseté obilí. To pole předtím samozřejmě nejdříve zorali a připravili k setbě. V archeologickém parku v Liboci pak vytáhli obilí z pytlů, popadli cepy, klasy vymlátili, vyčistili, umleli mouku na kamenném mlýnku, nasekali dříví a v peci, která je replikou ze 13.století, upekli vlastní chleba. "Výklus lehký tam a zpět, fotbal chutná víc jak med." Obdiv diváků (a to i z jiných fotbalových klubů) spočíval především v překvapení: "Je neuvěřitelné, co může vzniknout ve fotbalovém klubu!" Vždyť taky Dukla Praha má ve svém záhlaví slogan: "Tak trochu jiný klub."
