25.04.2024 má svátek: Marek
V osmičkovém roce vystavuje ve svých osmdesáti osmi letech svou výtvarnou tvorbu malířka a herečka Blanka Bohdanová v rozsáhlé galerii Terezy Pokorné AZERET pod názvem PUTOVÁNÍ.
Výstava bude za přítomnosti autorky zahájena 2.října v 17 hodin kolegy Ivou Hüttnerovou a Vladimírem Suchánkem, chybět nebude ani zpěvačka Alžběta Bohdanová, která babičce za doprovodu Vratislava Zochra zazpívá.
Malířka a herečka Blanka Bohdanová jednou řekla, že nečetla výstižnější přiblížení zázraku tvorby než je Prévertova báseň Jak udělat podobiznu ptáka. Jistě ji upoutal i fakt, že si básník pro své sdělení vybral právě ptáka. Na jejich plátnech se velice často objevují ptáci a ptačí křídla. Jsou pro ni symbolem volnosti, svobody, blízkosti nebe. Od dětských let měla nejraději, když ji rodiče dali tužky a papíry. Dodnes má ráda papírnictví. A jejím prvním ateliérem byla dědečkova zahrada. Vždycky ji svázal krásnou kytici a ona v tom dnes pokračuje. Zahrada se také jmenuje jedno z nových velkých pláten, které mají možnost vidět návštěvníci od 2.října až do konce listopadu každé úterý a neděli odpoledne v pražské galerii Azeret v Ondříčkově ulici. Svou novou výstavu nazvala sice Putování, ale na plakát zvolila obraz Hříchy. Strom snad v bílém oparu blížící se zimy a oblaků, kterého už opustily listy mládí a jehož koruna sahá až k nebi, je od země obsypán a objímán červenými jablky, od kterých se vine až do koruny holých větví nenápadný tenký had...a z nebe padá bílé světlo naděje a zpytování. Podobně bilancující plátno Putování má naproti tomu obraznost úplně jinou. Oranžová a hnědá a zelenozlatá...to je spíš podzim s podzimními ptáky, kteří zůstávají, neletí, a v oranžovém slunci uprostřed opět stejné bílé světlo. Do třetice olej Magnólie. Lososové, růžové obrovské květy na velkém plátně, které se sbíhají do jeho středu, aby vytvořily zářivý kruh světla. Nejen naděje, ale i pokračování. A konečně obraz nazvaný přímo Světlo. Odkvétající krásné rudé květy a černí motýlové a magická síla bílého tušeného světa. Autorka říká: "Svět mohl být jiný, než v jakém žijeme. Nemusel být třeba tak barevný, chudší na vůně i tvary. Máme velké štěstí a navíc dar fantazie." Přesto, že vystavuje mnoho let v předních galeriích, znovu ji přepadá zvláštní pocit, že někde visí její práce. Vlastně niterný deník, uprostřed rodiny, kterou ale nezná. Chtěla by pro tu návštěvnickou rodinu být něčím, co spojuje se svým životem. Jako se to stalo i jí, že se obklopila něčím, co přestává být předmětem a stává se součástí jejího duševního světa. Inspirací na barevné cestě.
