BENÁTKY SE NEPOTOPÍ...

Benátky se nepotopí, protože je drží moudrost a víra lidstva. Snad každý se vždy pozastaví a obdivuje technické dovednosti těch, kteří projektují výsuvné zdi a hráze, které se z laguny vynořují vždy, když je město v ohrožení vodou. Připomíná mi to Poseidona, který z moře vypouští titány na obranu města. Pokaždé s úžasem sleduji dokumentární filmy o těchto projektech a lidech,kteří je realizují. A tak můžeme do Benátek jezdit a létat ,kdykoli se nám zachce a nemusíme si brát ani vysoké holiny. Když nás v ulicích a na náměstích zastihne voda do výše kolenou, považujeme to spíše za dobrodružství a zpestření našeho výletu.

 

Pokud se do města na laguně chystáte již popáté nebo podesáté, neřešíte již roční období, ani množství předpovídaných dešťových srážek. Víte totiž, že si město užijete v každé roční době a kalendářním měsíci. Naposledy jsem byl v Benátkách koncem dubna loňského roku. Volil jsem záměrně dobu mezi velikonočními svátky a 1. májem. V Benátkách jsem zažil během jednoho týdne vedra, lijáky, kroupy, bouřky, ale i slunečno a přívětivé teploty. Doporučuji. 

Mimo jiné jsem tehdy navštívil židovskou čtvrť, o které jsem často četl v průvodcích. Je to legendární a hezké místo. Na můj vkus je ale přeplněné obchody s všemožným textilním a jiným brakem. Najdete tam však na každém nároží příjemnou restauraci s bohatým výběrem typických italských jídel a v přívětivých cenových relacích. Rybu si zde ale raději nedávejte. Já to zkusil – ryba byla bez chuti, nemastná neslaná. Jelikož to bylo jedno z nejdražších jídel v nabídce, chtěl jsem věřit, že byla čerstvá a zdravá. Chuť jsem si spravil pečenými bramborami, které byly přílohou. Hospůdky v židovské čtvrti jsou  milé a nemáte-li rádi ryby, dejte si skvělé lasagne a dobré víno. 

Při mých minulých cestách do Benátek jsem neměl dost peněz (spíše jsem je nechtěl obětovat) na soukromou projížďku gondolou po Canal Grande. Vždy jsem si říkal a sliboval, - jednou si to dopřeješ. V loňském roce se cena jízdy v trvání cca 30 minut pohybovala mezi 150-200 eur. Byl jsem tehdy připraven tuto cenu zaplatit. Měl jsem i dostatečný obnos peněz v kapse. Gondolier mi však sdělil, že nezazpívá ani jednu píseň (neměl prý povolení ke zpěvu), a tím u mě kouzlo projížďky ztratilo výrazně na půvabu. Prý se mohu na druhý den domluvit s jeho otcem s příplatkem 50 eur za zpěv. Chvíli jsem váhal, odpověděl jsem „možná“ a do gondoly jsem ten večer neusedl, ani příští den s otcem gondoliéra. 

 Zhruba na pěti styčných bodech Grand Canalu jsou převozníci s černými lakovanými gondolami, kteří vás za cenu jednoho eura za osobu přepraví  gondolou z jednoho břehu na druhý. Gondoly těchto převozníků nejsou vypolstrované sametovými polštáři a cesta trvá jen tři,čtyři minuty, ale přesto – na těch pár minut se ocitnete uprostřed vodního jeviště Benátek a stojí to za to. Za přídavek pár centů uslyšíte možná i Santa Luciu. Na těchto gondolách často z důvodu nedostatku místa stojíte ,– a máte tak další  zážitek  spojený s rizikem pádu do kanálu. To riziko je značné. Výhledy na Canal Grande a Rialto jsou stejné jako z těch sametových polštářů, ze kterých lehce vypadnete také.

V Benátkách je důležité, kde jste ubytováni. Jistě budete dlouho váhat nad závratností cen v hotelích s přímým výhledem na lagunu a ostrov Sv. Jiří. Hotely pár minut chůze od Sv. Marka jsou zvučných jmen a točily se tu nejen slavné romantické filmy, ale i známé „bondovky“. Neváhejte a takový hotel si vyberte. Až se ubytujete a vydýcháte cenu za ubytování, oceníte výhled z hotelového pokoje na lagunu. Ráno mě šokovalo. V půl šesté mě probudilo temné dunění, chvění skel v oknech a jakoby funění monstra z laguny. Nebe potemnělo.Neměl jsem ponětí, co se děje. Pár metrů před mým zrakem se tiše posunovala gigantická šedomodrá masa oceli. Jasně jsem si vybavil scény katastrofických filmů od Spielberga, a když jsem spatřil terasy plné mávajících lidí, byl jsem přesvědčen, že je to návštěva mimozemšťanů. Na dosah od fasády hotelu plula  obří loď. Monstrum o 16 podlažích nad hladinou a netuším kolika pod hladinou, se třemi kinosály,kongresovými sály, bazény, několika kasiny,nemocnicí a s nespočtem restaurací a barů. Byla to výletní loď pro tisíce turistů, netrpělivě očekávajících  jednodenní poznání  Benátek. 

Vodní tramvaj vaporetto je vždy přeplněná, ale pokud si koupíte permanentku a máte dostatek času, počkejte si a zaujměte místa na přídi. Můžete pak jezdit sem a tam a zase zpět a donekonečna se dívat a obdivovat nádheru Benátek. Barva moře a benátských kanálů je světle zelenomodrá . Je krásná a krása města se v ní odráží. Výhledy z přídě vaporetta nebo gondoly jsou tak úžasné, že vás vyžene jedině prudký liják nebo vysoké vlny..., ale ani to se  nestává, neboť turisté jsou v Benátkách na vše připraveni.

Když jsem navštívil Benátky poprvé, bylo to v roce 1983, bylo mi šestadvacet let a byla to má první návštěva tzv. „západního světa“. Na pouhý jeden den. Ten jeden den v Benátkách mě nepředstavitelně omráčil – vším. A tak se tam stále vracím a vím, že tam pojedu znovu.

 text a foto -Vladimír Hájek

Fotogalerie