27.07.2024 má svátek: Věroslav
.jpg)
Kouzelný svět jménem Pandora se vrací na stříbrná plátna kin. Část diváků se těší, že opět potká hrdiny momentálně nejúspěšnějšího filmu všech dob(měřeno počtem doposud prodaných vstupenek na Avatara), a nic konkrétního dál neočekává. Druhá část čeká, čím novým je James Cameron ohromí tentokrát, zdali překoná sám sebe a jeho příběh jim opět vyrazí dech. Nevyrazí, ale překoná.
Scénárista, režisér a producent v jedné osobě James Cameron nám předkládá relativně „běžný“ rodinný dobrodružný příběh, kde rodiče zachraňují své děti a děti naopak své rodiče. Člověk je ale naprosto okouzlen a fascinován fantaskním světem otvíracím se mu před očima, světem, který doposud v kinematografii nemá obdoby, světem, který je doménou celého filmu. Že se Avatar bude tentokrát odehrávat pod mořskou hladinou, bylo jasné každému, kdo sleduje práci pana režiséra, a zná tím pádem i jeho vášeň, spojenou s životem pod hladinou oceánů. Svými dokumenty a filmy odehrávajícími se v tomto prostředí nám to již dávno odhalil. Na Avataru -The Way of Water strávil pět let života, a opět posunul hranice možného. Vznikla naprosto nová technika. Byla speciálně pro něj zkonstruována kamera, kterou je možné snímat mimiku herců, jejich prožitky i fyzické výkony pod vodou bez jakýchkoliv rušivých vedlejších efektů.
Jeho 3 hodiny a 2 minuty trvající 3D epos je tedy, v případě, že se člověk nechá unášet obrazem, opravdovým zážitkem. Mnohé mu také, během času stráveným s Jakem Sully (Sam Worthington), Neytiri (Zoe Saldana) a jejich čtyřmi dětmi, proběhne hlavou. Třeba to, kolik toho každý z nich musí znát, ovládat, umět, v jaké kondici musí být, aby přežil v situacích, do kterých se dostává, a co naopak umíme my, v tento pohnutý čas, kde na nás sice neútočí plukovník Miles se svou bandou krvelačných žoldáků, nicméně útočeno na nás je, a to způsobem, o kterém jsme netušili, že se jednou může navrátit. Součástí příběhu je i chemická látka jménem adrenochrom, zde jinak nazývána a jiným, avšak taktéž zrůdným způsobem z živého organismu získávána. Účel ale plní stejný. Spousta emocí přechází z filmového plátna na diváka, mnohému je nastavováno zrcadlo, což ostatně pan režisér umí dokonale.
Avatar : The Way of Water je filmem, který může každý divák vidět trochu jinak. Závisí to na tom, jak vnímá svět, jak je vnitřně naladěn, jak cítí sám sebe, jaké má informace, jak se jeho fantazie propojí s imaginací autorovou. Ocenit herecké výkony je složitější, ovšem díky mnohým ukázkám z natáčení ne nemožné. „Vše, co vidíte na plátně někdo ve skutečnosti udělal, zahrál.“ tak zní první Cameronova odpověď na otázky týkající se animace postav. Pak nezbývá než opravdu smeknout před imaginací, hereckým umem i fyzickou kondicí a disciplínou, jak dvou hlavních představitelů, tak všech dalších zúčastněných. Kate Winslet v roli královny vodní říše Ronal asi nepoznáte, což ale nic neubírá na její radosti z natáčení, o které s nadšením hovoří. Navíc rozbila rekord Toma Cruise v zadržení dechu pod vodou, a je nyní hereckou rekordmankou s celými 7 minutami bez nadechnutí. To je důležité, neboť točit se dá pouze po dobu, kdy herec dokáže pod vodou zadržet dech, během čehož musí odehrát část svého partu. Dokonalá je velká dáma science fiction Sigourney Weaver v roli čtrnáctileté dívky jménem Kiri. Tu poznáte bezpečně, protože mimika této herečky je naprosto nezaměnitelná. Malá avatarka Kiri si díky ní okamžitě získá vaše srdce. Je to ona, kdo se může pro mnohé diváky stát největším kouzlem filmu.
A co je tím hlavním? Moudrost ukrytá v podstatě bytí, viditelná, až hmatatelná ve splynutí s „duchem přírody“. Moudrost, nastavující zrcadlo jejímu opaku, tedy šílenství spojenému s touhou po destrukci, ničení, mstě. A resumé? „Naše energie je nám pouze propůjčená, přijde čas a my ji budeme muset vrátit.“ Tak praví autor, abychom se my zamysleli nad tím, jak ji využíváme.
