27.07.2024 má svátek: Věroslav
Rok 2020 byl pro celé lidstvo výzvou a ovlivnil životy mnoha lidí napříč celou planetou. Všechna průmyslová odvětví a každý podnik pocítili dotek korona krize. Výjimkou nebyla ani móda, životy a tvorba designérů. alešbáry se nenechali omezovat nepříznivými podmínkami a během tohoto roku pracovali na své nové kolekci #mysoul #mymind #myblood. V důsledku pandemických opatření bylo třeba najít kreativní způsob reprezentace nové kolekce. Každé negativum však přináší s sebou i určitě pozitiva a v případě brněnské dvojice designérů, to představovalo možnou spolupráci s umělkyní Zuzanou Bartošovou. Bartošová rozložila svou několikametrovou světelnou sochu v nemalé místnosti ateliérového komplexu Kumst. Instalace představovala dlouhou trubku, která se místy měnila ze zakroucených spirál v rovné linky. Po trase této trubky putovalo fialové světlo střídavě osvětlující jednotlivá místa. Dílo vzniklo z myšlenky neustálé cirkulace. Koncept dokonale doplňoval původní myšlenku designérů: tělo, mysl, duch - uzavřený kruh.
Transcendentální myšlenka je podpořena jak fialovými diodami, tak i barevným provedením modelů. Kolor celé kolekce se nese v duchu osobitosti, náhledu do sebe, duševního bádání a meditace. Střihy podtrhly tuto ideu, vsadili na svéráznost a minimalismus. U některých modelů je dokonce možné vidět vliv jiných kultur. Tato skutečnost nás přivádí ke konci identickému většině bádání. Výsledkem obvykle bývá objevení jednoty, kauzality a propojení individuality v celek. Kolekce byla představena na Facebooku formou video nahrávky, v níž modely zaručují eleganci a exkluzivní styl i během běžných dnů. Třemi slovy lze popsat výsledné dílo jako pozoruhodné, znamenité a graciézní.
Text: Viktória Krčmáriková
alešbáry
Obecně inklinují k technicky čistým materiálům v původním stavu. Baví je jejich převtělování do fashion produktu, kterým se možná nikdy neměly stát. Opakujícím se a čitelným rukopisem jsou i vertikální střihová řešení. To je zcela charakteristické pro tvorbu návrhářů už od prvotních kolekcí, sahajících až k prvním úspěchům a oceněním v oděvním designu.
Pokud jde o tak zvanou trendovost, považují ji alešbáry za naprostý přežitek marketingových masáží, kterým dlouhodobě podléháme. Přáli by si rozbourat tyto zažité stereotypy fashion businessu. Sezónnost lze uvádět pouze v případě, že přidáme více vrstev oděvů v chladných měsících a v teplých naopak. Móda a odívání mají být v konečném důsledku nadčasové. Jen tak má právo na existenci. Díky v současnosti opakovanému termínu “slowfashion” má zase šanci móda a design, které přežívají napříč generacemi. Aleš Šeliga nevnímá jaro/léto nebo podzim/zimu jako stěžejní dělení kolekcí. Jak říká: “ Stačí myšlenka aniž by byla konkrétně definována.“
