27.07.2024 má svátek: Věroslav
Adoptuj Panenku a zachráníš dítě
Benefiční aukce panenek známých osobností pro UNICEF, tak se jmenuje akce, jež se v průběhu let stala pražskou předvánoční tradicí. Tradicí plnou velkých emocí a napjatých nervů, která však vždy končí společnou radostí všech zúčastněných. Radostí všech, protože výsledkem je záchrana dětských životů.
Panenky pro UNICEF se prodávají po celém světě. Tedy je to tak : jedni je šijí, druzí kupují, respektive adoptují, jak se tomu v tomto případě říká. Běžně stojí jedna panenka 600Kč a zajistí kompletní očkování proti šesti hlavním smrtelným dětským nemocem. Kdo ji koupí ví, že se všechny jeho peníze, a to do poslední koruny, dostanou k dětem, které by bez nich, v prostředí kde přišli na svět, nepřežili. Právě proto, jsou tyhle panenky tolik oblíbené. Ti kdo je vyrábějí a jsou to často také děti, mají radost, když dávají kouskům látky podobu malého človíčka, malují tvář, vymýšlejí jméno, tvoří. Vědí, že tím zachraňují lidský život někde na druhém konci planety. Stejnou radost pak mají jejich nový majitelé, vždyť přeci heslo: „ Musíme si pomáhat“platí. A když se to stane, člověk získá nádherný, nepřenosný pocit štěstí, souznění, naplnění…
Při aukci panenek známých osobností tomu není jinak, ale také trochu je. Předně je to aukce a tak se draží. Známé osobnosti, ať už chtějí nebo ne, mají EGA. No a ta ráda dávají pocítit svoji existenci přesně ve chvílích, kdy se to opravdu nehodí, kdy jejich majitel o to v žádném případě nestojí. Prostě ho ve chvíli, kdy se chce jen radovat, zradí a on se začne bát, jestli si neuřízne ostudu, pokud se jeho panenka prodá za málo peněz.
Mohu to říci, jsem toho přítomna už pár let a stejně jako všichni ostatní mám nervy, když se draží právě ta moje. Zaprvé k ní mám vztah neb je mým vlastním výtvorem. Zadruhé trnu, zdali v momentě, kdy ji přítomní budou moci poprvé uvidět, bude sukýnka správně trčet a ozdůbky neopustily své plánované místo, zdali se vůbec bude líbit a hlavně : „ Prosím, prosím, ať se skvěle prodá !!!“ Je to legrační a přitom kolik peněz získám právě já, není důležité, hlavní je konečný výsledek. Tohle” trauma “ prožíváme opravdu všichni a pak se tomu také společně smějeme. Večer to bývá snový. Panenky visí v prostoru krásného sálu Muzea hudby na Malé Straně, obaleny vrapovaným papírem. Vypadají jako zvláštní, nasvícené, objekty vznášející se lodí kostela. To je dílo patronky večera, nesmírně talentované výtvarnice a úžasné módní návrhářky Liběny Rochové. Zní hlasy, hraje hudba v rukách hostů cinkají skleničky.
Pak začne „tvrdá realita“ panenkám je sundán papírový šat a jsou vystaveny pohledu všech tak, jak je „autor“ stvořil. Porovnávat se nedá, vedle sošky výtvarníka je panenka spisovatele, vedle té hereččiny vidíte nádhernou robu panenky předního módního návrháře, vedle je průsvitný Anděl uznávané sklářky atd.....atd........ Michal Viewegh jednou žádal o zvláštní kategorii pro ty kdo se neživí výtvarným uměním. Neuspěl, paní ředitelka české sekce UNICEF Pavla Gomba rozhodla, že okouzlující jsou všechny, vznikly přeci za krásným účelem a hlavně s láskou........
To je pravda, tedy ta druhá část její věty. A i když se říká, že k lásce nepatří počty, v tomto případě jde o spojení dokonalé. K letošnímu , již třináctému ročníku, se vybrala částka 10 4490100 Kč, která umožnila proočkování 17 415 dětí.
Takže já si koupím nové šitíčko a vy se můžete třeba někdy přidat.....tady .... nebo jinde to je jedno.... ale Andělská křídla vám určitě někde ve skříni visí a ty času vánočnímu velmi sluší.........
Text : Tereza Pokorná Foto : Dagmar Hájková
