SEVERSKÉ SNĚNÍ - ZUZANA MALÉŘOVÁ

Jsou knihy, které se nečtou jen tak, knihy, které nás, vezmeme-li je do ruky, promění. A přesně takové je i Zuzany Maléřové - SEVERSKÉ SNĚNÍ. 

Nastává slavnostní okamžik, a já sedím v sametovém ušáku po prababičce plna očekávání. Na sobě mám ten nejkrásnější z pohodlných domácích oblečků, vedle mě se kouří z hrníčku vonícího čerstvou kávou, a zjišťuji, že zasněně hledím v dál.  Vím, co mě čeká. Znám Zuzany krásný, specifický literární styl, vím o její nezměrné lásce k zemím severským, o synovi žijícím v Dánsku, o toulkách tamní přírodou, obdivu k místní architektuře, radosti z potkání se s místními obyvateli, usměvavými, vlídnými lidmi, samozřejmými ve svém konání, ať již jde o pomoc „ztraceným“ turistům, oslavy krásy dní běžných i slavnostních, lidmi zvyklými pomáhat si, a vzájemně si důvěřovat.

Próza Zuzany Maléřové je poezií psanou srdcem, a u knihy SEVERSKÉ SNĚNÍ tomu není jinak, přestože se vlastně jedná o cestovního průvodce.  O travel guide s osobním příběhem, vyznáním lásky dotýkajícím se čtenářovy duše, probouzejícím fantazii, a nutícím ho ke svému vlastnímu snění. Vlastní vzpomínky se tak mísí s těmi autorčinými, jednotlivé kapitoly vyvolávají touhu toulat se světem, dotknout se magie, kterou nás přitahují dálavy, přání objevovat kouzlo nepoznaných míst, nádheru přírody, ať již je drsná či přívětivá. 

Zuzana Maléřová miluje architekturu, tak není divu, že jí učarovalo právě Dánsko, a vlastně všechny severské země, kterým moderní architektura, a filosofie s ní spojená, dominují. Procestujeme s ní Dánsko, Finsko, Švédsko, Island, Faerské ostrovy, Grónsko, Norsko, Ålandské ostrovy, dotknete se tamních hor, luk a plání, ledovců všech barev a tvarů, horských pramenů i dechberoucích vodopádů, navštívíme dům slavného Henrika Ibsena, nebo například Edvarda Muncha, v Laponsku se spolu s autorkou vydáme na saních tažených dvanáctičlenným spřežením na cestu mrazivou tajgou, spřátelíme se s pravými místními obyvateli – nádhernými soby, bez kterých by místní lidé, kteří jsou v jasné menšině, nepřežili. A samo sebou, že zažijeme i polární záři. „Deset minut před koncem Nového roku, chvíli před dvanáctou jsme vyběhli ven všichni. Nad hlavami se nám roztančila polární záře a plnila sny. Zelená stuha s oranžovými okraji se vlnila nahoru a dolu. Pak vytvořila dlouhý pás přes celé nebe, který se skládal z mnoha záblesků. Jednotlivé plameny a plamínky nás snad ochránily i před samotným mrazem, protože jsme část výbavy nechali v jurtě, ohromeni tou nádherou. Pobyla s námi dlouho, na závěr oranžová barva ostře ohraničila její vrchol a skončil Nový rok. Stáli jsme v objetí a věděli, že žádná dálka, ani jednou ta největší a definitivní, nevymaže z naší paměti tuhle chvíli. A že se mi snad mé mateřství podařilo proměnit ve věčnost. Ta moje bude mít, doufám, ve vzpomínkách syna podobu polární záře.“

Co říci na konec? Kniha SEVERSKÉ SNĚNÍ je šperk. Perlový náhrdelník navléknutý na šíji severských zemí. Neznám žádný cestopis, který by byl psán takovýmto způsobem, byl tak mnohovrstevný. Mám chuť jet na sever. I když jsem před lety navštívila Dánsko, a na kodaňský malebný přístav se spoustou hospůdek nemohu zapomenout, i když jsem během studia na pražské konzervatoři tančila ve Švédsku, a přistoupila na žádost místního fotografa, zdali by mě mohl vyfotografovat na plakát k výstavě Dalího obrazů, a já pak visela spolu s jeho tekoucími hodinami na stockholmských plakátovacích plochách, nikdy mě severské země nepřitahovaly, nikdy už nebyly cílem mých cest. Teď se to ale změnilo, a já mám chuť, ponořit se, pod vedením Zuzany Maléřové, do svého vlastního severského snění, pocítit na vlastní kůži magii tamního světa, o které tak krásně píše.

Text: Tereza Herz Pokorná

Fotografie: archiv Zuzany Maléřové

Fotogalerie