Francouzský film „L‘ AMOUR OUF“ je, jak napovídá titul, filmem o lásce. Lásce nepředvídatelné, divoké, spalující, čisté a opravdové, a proto, zdá se, i nesmrtelné. Jedná se o film drsný a poetický zároveň. Je vidět, že pan režisér rozhodně netíhne k prvoplánovosti, a rád si pohrává s divákovou myslí.
Film ZBĚSILÁ LÁSKA slavil svoji premiéru v hlavní soutěži filmového festivalu v Cannes. Nekončící ovace na konci projekce, vehnaly slzy do očí všem protagonistům včetně režiséra a spoluscénáristky Giellse Lellouche, a to ještě netušili, jak skvěle přijme film domácí publikum, a že během jeho prvního víkendu v kinech budou moci počítat více než milionovou návštěvnost, což již bohužel zdaleka není běžné.
Jistě, člověk má tendenci si říci: „Takovou love story už přeci známe. Je tu Romeo a Julie, také West Side Story v různých možných i nemožných podobách. To už tu přeci všechno bylo.“ Nebylo. Alespoň ne tak docela. Divák zažije během příběhu vyprávějícím o vztahu Jackie, dívky vyrůstající s otcem v lásce a porozumění, a Clotairem zažívajícím pravý opak, nemálo pocitů, které se mění s tím, jak hlavní protagonisté jdou životem. Já byla po prvních záběrech filmu zobrazujících brutální střet gangů s jasným výsledkem, který se prolne do světa dětských raubířů jedné z chudinských čtvrtí, kde si násilnický otec, nespokojený se sebou a ničím, co ho obklopuje, vylévá své pocity na synovi, poměrně nesvá z toho, jaký film jsem zvolila. Následné sekvence odehrávající se možná ve čtvrti nepatrně utěšenější, mé pocity při sledování dětství Jackie a Clotaira jen potvrdily. Pak role malých dětí převzali herci ve věku adolescentů, a nutno podotknouti že opravdu skvělí - Malik Frikah a Mallory Wanecque – takže nebylo možné nesledovat ze zájmem, do jakých situací budou vrženi, byť se jedná o situace v jejich věku předvídatelné. To se mění ve chvíli, kdy do kůže hlavních představitelů vstupují vynikající Francois Civil a Adéle Exarchopoulos, mladá herečka na jejíž výkon člověk opravdu dlouho nezapomene, a již pevně chycen do pavoučí sítě příběhu, si jen povzdechne: „Škoda, že víme, jak to dopadne.“ Avšak přesně v ten moment nám pan režisér vysvětlí, že nevíme. Ne pouze díky tomuto okamžiku v nás film dlouho zůstává. Opravdová láska dvou lidí, ať již je problematická jak chce, je přeci jedním z hlavních témat našich životů, je tím, co nás pohlcuje, někdy zaslepuje, jindy cele naplňuje.
Nezbývá tedy než vás pozvat do kina na tento, vynikajícím způsobem natočený film a popřát, ať si příběh Jackie a Clotaira prima užijete.