TOMAN

                                                                               

                                         Film, který by měl vidět v naší zemi každý 

Toman je film bravurně režírovaný, stejně tak hraný a snímaný,  výprava jen ještě vše dokonale podtrhuje a dokresluje. Rámec příběhu, ohraničený lety 1945 – 1948, má silný přesah do dnešní doby – zásadně ovlivnil život našich prarodičů, rodičů, nás samotných, má vliv i na život našich dětí. Jedná se o film  nejednoduchý, ale nesmírně důležitý a ač je z něj patrná lidská nepoučitelnost (paralely k způsobu jakým přišel k moci Hitler a jiné diktatury v různých koncích světa o Rusku nemluvě, jsou nepřehlédnutelné), vznikl bezesporu z touhy, pokusit se přispět k tomu, aby se naše dějiny neopakovaly. Před námi se odehrává šachová partie, kterou lidé, dodržující alespoň částečně pravidla etiky a slušného jednání musí prohrát – k čemu však vede vítězství druhé strany už víme. 

Toman, šéf poválečné československé zahraniční rozvědky, toho času jeden z nejmocnějších mužů země, byl člověk bez skrupulí a možná i bez srdce. Právník s výjimečným obchodním talentem a jasným cílem : peníze a já.  Šmelinář se vším včetně lidských životů. Pro jedny zrůda, pro jiné zachránce, jehož zásadním politickým úkolem bylo sehnat pro svoji partaj peníze a tím zajistit její vítězství ve volbách. Zbraní, kterou k tomu používal, bylo osobní charisma, kontakty v Londýně, diplomatický pas, umění konspirace a využití pro svůj cíl všeho a všech a to doslova za každou cenu. Možnosti měl tento skalní komunista neomezené a tak zásadně přispěl ke komunistickému puči v naší zemi a záhy se stal také prvním politickým vězněm nové vlády. Jak známo revoluce požírá své děti, avšak někteří i to přežijí. Nutno říci, že tento muž na druhé straně přispěl i k záchraně statisíců židovských uprchlíků z východní Evropy, kde i po válce docházelo k pogromům a cesta přes Československo na západ a dál do Palestiny, byla tak jedinou možností jak přežít a začít nový život.

Jedná se o film varující a pro mnohé doslova šokující, natočený  podle skutečných událostí. Jeho tvůrci nesoudí, nemoralizují, nezaujímají postoj ke svému hlavnímu hrdinovi, o to postarají reálie jeho vlastního příběhu. Pouze intimní rodinné situace Tomanova života jsou fikcí autorů scénáře Zdenky Simandlové a Ondřeje Trojana, kterým sloužily jako podklad k vytvoření Tomanova obrazu jak záznamy hovorů s ním, tak v první řadě  historické materiály. 

Obrovskou práci má za sebou režisér, producent a spoluscénárista filmu Ondřej Trojan a já musím říci, že smekám před jejím výsledkem. Natočil film, který v divácích nemůže nezůstat a nedovedu si představit, že by někoho nepřiměl k přemýšlení nad člověkem jako takovým, nad šancemi, které zde na Zemi máme a které pro sebe svými postoji tvoříme. Někdo by mohl říci, že je film dlouhý, Ano je, ale já v něm nenašla informaci, která by byla navíc, každá je pro mě potřebná k pochopení příběhu, který pan režisér prostřednictvím svých herců vypráví. Způsob, jakým  je vede je naprosto vynikající - například  Aleš Procházka jako Klement Gottwald se objeví ve fokusu kamery párkrát a to pouze na chvilinku, ale my přesto přesně víme, s kým máme tu čest. Nepřehrává, nekarikuje, neupoutává na sebe pozornost, svoji postavu žije, stejně jako prakticky všichni jeho kolegové. Je vidět respekt před figurami, které ztvárňují, před příběhem, který vyprávějí a před jeho možným dopadem na diváka.

Jiří Macháček je v titulní roli naprosto brilantní, i když je nutno říci, že jeho výkon je očekávatelný. Svůj herecký um již mnohokrát prokázal a i když by se mohlo zdát, že je jeho doménou komedie, síla osobnosti a charisma nutné pro výraznou dramatickou roli bylo viditelné a hmatatelné vždy. Teď tedy obé naplno vévodí stříbrnému plátnu a my si to můžeme opravdu užít. Takže nezbývá než říci: „PŘIJĎTE DO KINA“ a nechte na sebe dýchnout část naší historie. Neslibuji, že vám z toho bude úplně příjemně, ale jak známo: „ Dej lidem chléb, hry, zábavu a.........“

 

 To jediné co filmu vyčítám je, že jde do kin pouhý den před volbami.

                                                                                                                                                                                    Tereza Herz Pokorná    

 

 Fotografie: Bara Lockefeer, Maxmilian Denkr, Martin Špelda 

Fotogalerie