PRVNÍ MÍSTO CZECH PRESS PHOTO za rok 2024 ZÍSKÁVÁ LENKA KLICPEROVÁ

Novinářka, dokumentaristka, bývalá šéfredaktorka časopisu LIDÉ A ZEMĚ - Současná šéfredaktorka časopisu PRIMA ZOOM, zakladatelka portálu REPORTÉRKY. cz. Válečná zpravodajka, která v rámci své práce navštívila Angolu, Kongo, Afganistán Somálsko, dokumentovala válku s Islámským  státem, Irák, Sýrii, válku v  Náhorním  Karabachu a Ukrajinu. Fotografka, která sbírá ocenění po celém světě. Autorka  10-ti knih.

Hrůzy prožité ve válce v zákopech nejenom na ukrajinské frontě musí psát ty nejsrdceryvnější příběhy lásky a přátelství, ano? Jedno moje přátelství tam v těch zákopech skončilo...bohužel. Před třemi dny by měl Taylor – bojový záchranář – čtyřicátiny, kterých se nedožil...To byla dosud pro mě asi největší rána. Umře ti někdo blízký...To není anonymní voják, kterých je kolem spousta. Potkáš je, na chvíli se spřátelíte, s někým víc, s někým míň. Taylor byl můj dlouholetý, obětavý kamarád, který mi velmi pomáhal. Posílali jsme si pravidelně zprávy. Díky němu jsem přesně věděla, jaká je kde situace. Byl velmi odvážný, měl spoustu zkušeností z medicíny. Jezdil na nulovou linii, do míst nejhorších bojů, vyvážel zraněné přímo z fronty, což je opravdu nebezpečný. Smyslem jeho existence bylo pomáhat.

Na ukrajinskou frontu se pravidelně vracíš od samého začátku. Vracíš se mezi svoje, anebo je to pokaždé jiná fronta s jinými lidmi? Ano, vracím se mezi svoje. Ona se ta fronta moc nemění. Mám tam kamarády, které znám již od prvního dne války.

Je možné na „válce“ vůbec vidět něco pozitivního? Pomineme-li, že kdysi už i Baťa založil svůj věhlas na dodávkách obuvi pro armádu. Ano, právě ta přátelství „ na život a na smrt“. Je to něco úplně jiného, než když tady chodíš s někým na víno...Když potkáš tu správnou osobu, ve válce se to přátelství rychle utuží. Netrvá ti to dvacet let, kdy víš, že se na toho člověka můžeš spolehnout. Jako takový Sergej. Když mu zavolám a on mi řekne: „Tam tě nevezmu,tam je to opravdu nebezpečný,“ tak z toho nic nebude. Na druhou stranu vím, že udělá maximum, abych já mohla pracovat.

Jak se na takové frontě stravuješ? Nemáš často i hlad? Ne, to nemám. Jedu tam vždycky na omezenou dobu. I když se stane, že tam ztvrdneš někdy víc, než plánuješ. Je to také tím adrenalinem. Nemáš prostě myšlenky na jídlo. Když jsi v hodně ošklivé situaci, tak nejsi schopná jíst.

Jaké myšlenky Tě na Ukrajině nejčastěji přepadají? Ono tam není na myšlenky ani moc čas. Jedeš v děsným zápřahu. Musíš makat. Odfixovat si celou tu práci. Sehnat kontakty. Domluvit si natáčení. Do toho si zajišťovat bydlení, což na Donbase není vůbec snadný. Nejsou tam žádné hotely. Pronajmout byt je velký problém. Od rána do pozdního večera jedeš v logistice a do toho celou dobu překládám, protože v tom našem týmu jsem jediná, kdo mluví rusky a snažím se i o ukrajinštinu. Takže můj den na frontě má cca 18 hodin denně. A do toho jsou velmi dlouhé a únavné přejezdy z místa na místo. Ukrajina je ohromná.

Už dlouhou dobu mám pocit, že válka nemůže dopadnout dobře. A ten pocit mám od května 2022, kdy mi Sergej řekl: „Počítala jsi kolikrát na nás za celý den Rusové stříleli?“ Ne.“ Oni to totiž nepočítají – víš...sypou tu munici jednu za druhou...“

Jak se lze naučit spát uprostřed válečné vřavy? Jak? Nijak! Když na frontě děla hřmí celou noc, nespím. Jinak si lupneš prášek na spaní a doufáš, že se ráno probudíš. Když žiješ v bytě na Donbase, stejně neexistuje bezpečná zóna.

Co děláš proti stresu? Pracuji! Práce mě rychle vrací do reality. Na Ukrajině zažíváš dramata, která se ani nedají postihnout slovy. Přijedeš domů a jsi opravdu „down“, ale máš nasmlouvané věci a musíš se velmi rychle vzchopit. Takže se nadechneš a… pustíš se do práce, to je ten nejlepší lék.

Vím, že máš doma skvělé zázemí, milujícího manžela, který svým porozuměním vytváří štít, který Tě na  nejednoduchých cestách provází a jehož podporu a lásku ti všichni závidí. Prozraď tajemství úspěchu dobrého partnerství? Musíš si umět vybrat tu správnou osobu!  Ale to stále ještě nemáš vyhráno. Samozřejmě, že i my jsme měli spolu v průběhu let různá nedorozumění a krize, ale letos jsme se již propracovali ke dvacetiletému výročí svatby. Jsme kámoši, jsme parťáci a život bez něj není možný. Můj manžel má prostě kvality, které jsou pro mě důležitý.

Nejsi jenom skvělá ve své profesi, ale jsi také manželka, co peče, vaří, smaží, zorganizovala jsi mimo jiné i sbírku a svoz českého vánočního cukroví  pro vojáky. Přibliž čtenářům tu nekonečnou euforii ze sladkostí uprostřed situací, kdy jde všem o život? Podařilo se shromáždit asi 300 kg cukroví. Byl toho plný přívěs. Vezli jsme to tehdy do Bachmutu – ostře ostřelovaného města. Vojáci byli překvapeni, ale opravdu hodně. To jsi viděla ty spadlý pusy, koukali na ty mrňavý rohlíčky a vosí úlky a nemohli uvěřit tomu, že to přijelo vcelku. Nechápali, že si někdo vzpomněl a chtěl je potěšit. No a já? Já jsem cepovala kamaráda, co to cukroví vezl, že musí jet opatrně, takže jestli se nám cestou rozpadlo jenom pár kousků vanilkových rohlíčků… ráda rozdávám radost.

Máš nekonečný dav podporovatelů a fanoušků, kteří oceňují Tvoji odvahu vydat se zrovna doprostřed bitvy 21. století…Vím, že jsou s Tebou ve dne v noci a s radostí komentují každý příspěvek, který uveřejníš. Ovšem tam, kde je úspěch je i závist. Můžeš zmínit i ty hnusné, nepřející podněty a jak vlastně se závistí bojovat? Já to dneska už neřeším. Takové ty výpady typu: kdyby jsi se raději postavila ke sporáku  už jsem se naučila přehlížet. Všechny tyhle „hejty“ urychlily sociální sítě, které to akcelerují…O to víc si pak užívám komplimenty a slova uznání a všem svým fanouškům jsem za podporu své práce opravdu, ale opravdu vděčná.

Lze říci, že může být pobyt na frontě i stimulující? Uvědomuješ si, jak nádherný je život v míru? Pobyt na frontě tě učí koncentraci. Potřeba přátelství je nezbytností, musíš být pozitivní, jinak tě ty hrůzy semelou a stejně tak zodpovědná a solidární. Mír není prázdné slovo a pokora má svůj význam. Když přijedu domů, tak si tu každodennost užívám. Vůni ranní kávy, než si promítnu před sebou úkoly toho dne. Rozkvetlá zahrada, anebo právě pokosená tráva, to je nádhera.

První místo v soutěži CZECH PRESS PHOTO 2024 je top ocenění...Ovšem Ty vůbec nejsi žádným nováčkem a máš za sebou všechny stupně ocenění CZECH PRESS PHOTO a to opakovaně! Jsi několikanásobná finalistka soutěžíprestižního servu LENS CULTURE, získala jsi cenu CRITICS CHOISE, dále TOKIO – INTERNATIONAL PHOTO AWARDS , INTERNATIONAL PHOTOGRAPHY AWARDS IPA, BUDAPEST PHOTO AWARD a další mezinárodní soutěže. V roce 2020  jsi byla zařazena do prestižní databáze WOMAN PHOTOGRAPH zahrnující nejlepší fotografky světa. Vážím si úplně všech ocenění, víš proč? Nemám totiž ten luxus, abych se mohla soustředit jen a jen na fotky. Musím stihnout dělat všechno najednou – psát texty, fotit, natáčet, překládat. Takže pokud uspěji v kategorii profesionálních fotografů, je to pro mě vždycky nezapomenutelný pocit.

Žurnalistka Lenka Klicperová je hrdinka naší doby. Krásná, blond, má míry manekýny a nebezpečné povolání.

Když přišla vloni na vánoční večírek kryocentra, kde se scházíme, už od dveří hlásila: „UPEKLA JSEM VÁNOČKU, KDO SI DÁ?“

Text: Dagmar Březinová                Fotografie: Dagmar Hájková

Fotogalerie