LETNÍ SETKÁNÍ S ANDĚLEM

Kde potkat Anděla? Potkat ho můžete všude, důležité je ho poznat...

Městečkem, kde se s ním ale v tento čas zaručeně neminete, je Litomyšl. Velké oslavy Bedřich Smetany a s ním hudby vlastně ve všech jejích podobách, sice právě skončily, ale duch zůstává. A protože k oslavám se přidalo také umění výtvarné, mají současní návštěvníci tohoto malého ráje štěstí. Výstavy zůstaly i nadále součástí zdejšího letního dění. Bodejť by také ne, vždyť k tomuto místu, které je plné tvořivé energie, dokonale patří. To tu cítí skoro všichni, kdo se toulají parky, hradem či podhradím. Většinou se usmívají, páry se drží za ruce, nikdo nikam nespěchá. Docela velký dar v dnešní době, kdy čas tak letí. Tady naopak stojí. Možná proto se vám v pozdějších večerních hodinách stane, že těžce hledáte otevřenou restauraci či vinotéku. Pokud se vám ale povede zachytit denní tempo místních obyvatel, splynout s ním, můžete dostat například jedno z nejlepších kachních stehen ve světě širém. Vážně, věřte mi, já procestovala ve jménu kulinářských zážitků mnohý kraj evropský i zaoceánský. 

Tak tedy tu kachnu (a samosebou jiné pochutiny) dostanete hned pod hradem, v ulici zvané Mariánská. Restaurace se jmenuje Malý svět a je opravdu veliká. Ne prostorem, v tom je věrna svému jménu, ale uměním pana kuchaře. To vám říkám zcela soukromě, pouze z radosti ze zážitku, který jsem tam měla. Nic jsem za toto sdělení nedostala, ani mě o něj nikdo neprosil. 

Ale vraťme se k Andělům. Výstava Vladimíra Komárka se tak jmenuje... Potkat anděla... . No a tam se to stane. Potkáte ho. A také můžete potkat, to nejcennější co máte, SEBE samé. Své dětství, ztráty a nálezy, smutky a radosti, štěstí, při kterém se tají dech a vše kolem září... 

Stejné se vám ovšem může stát i mimo tuto konkrétní krásnou výstavu, neb génius loci tohoto městečka vás zaručeně pohltí. Hudba, je zde přítomna i když zámecké nádvoří už není koncertní síní, zaplněnou do posledního místa. Například v klášterní zahradě je jedna lípa a tam se hraje stále. Má totiž svůj vlastní orchestr, jehož hudebními nástroji jsou křídla včel a symfonie, kterou hrají, je vskutku nádherná. Hned vedle stojí jiná lípa, pod její korunou slyšíte naopak naprosté ticho. Cítíte se jako ve chrámu určeném k rozjímání. Vůbec lípy jsou stromem který vévodí všem zdejším zákoutím i zahradám. Lípa je stromem lásky, říká se, a opravdu není těžké si toto místo zamilovat. Je trošku ospalé, lenivé ale přece vypráví spoustu příběhů, a to ne pouze o svém hudebním velikánovi. Že inspiruje mnohé umělce je patrné skoro na každém kroku. Historie si podává ruce se současností, architektura obého tvoří symbiózu, jako na málokterém z podobných míst. 

O zdejším kouzlu vědí mnozí, já ho objevila až teď. Napadá mě, že možná proto člověk cestuje po dálavách světa, aby pak mohl ocenit poklady za humny vlastního domova.....                                                             

Takže pokud přemýšlíte nad tím, kam se na chvilku zatoulat, tady je můj tip......Tereza Pokorná

Fotografie : Zuzana Rožková

Fotogalerie